Cadmus et Hermione

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kadmos a Harmonia
Cadmus et Hermione
Cadmus et Hermione by Jean-Baptiste Lully.jpeg
Základní informace
Žánr tragédie en musique
Hudba Jean-Baptiste Lully
Libreto Philippe Quinault
Počet dějství 5 a prolog
Originální jazyk francouzština
Literární předloha Publius Ovidius Naso: Metamorphoses
Premiéra 27. dubna 1673, Paříž, jeu de paume v Bel-Air

Cadmus et Hermione (LWV 49) je opera Jeana-Baptisty Lullyho z roku 1673 na námět z řecké mytologie, jejímiž hlavními hrdiny jsou syn sidonského krále Agénóra a zakladatel města Théby Cadmus (řecky Κάδμος, latinsky Cadmus, česky Kadmos) a jeho žena Hermione (řecky Αρμονία, česky Harmonia). Toto dílo je považováno za první francouzskou operu. Opera měla premiéru 27. dubna 1673 v Národní opeře v Paříži.

Vznik a první představení[editovat | editovat zdroj]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Inscenační historie[editovat | editovat zdroj]

Lully uvedl Kadma a Hermionu dvakrát přímo u dvora Ludvíka XIV., totiž v červenci 1674 v zahradách zámku ve Versailles a v roce 1678 v královském paláci v Saint-Germain-en-Laye. V sídle Královské hudební akademie, v Théâtre du Palais-Royal, byla inscenace této opery obnovena v letech 1674, 1679, 1690 (v této inscenaci debutovala jako Pallas proslulá zpěvačka Julie d'Aubigny, známá pod jménem Mademoiselle de Maupin[1]), 1691, 1703, 1711 a naposledy v srpnu roku 1737.[2] Při příležitosti této poslední inscenace vznikla parodie opery pod jménem Pierrot Cadmus od Denise Caroleta, kterou hrálo divadlo na Vavřineckém trhu (théâtre de la Foire St-Laurent).[2]

Cadmus et Hermione byla první a jediná Lullyho opera, která se v baroku hrála ve Velké Británii. 11. března 1686 ji tam přivezla francouzská společnost a představení mělo úspěch, hudbou se inspiroval i Henry Purcell.[3][2] Jinak se tato opera rozšířila ve Francii i mimo ni mnohem méně něž některé pozdější Lullyho opery. Pokud jde o francouzská mimopařížská divadla, je vedle provedení v Lyonu (1691) doložena nedatovaným libretem jen inscenace v Rennes.[4] Podle zachované partitury s poznámkami se ještě před rokem 1686 hrála v markrabské rezidenci v Ansbachu.[5][6]V roce 1687 se hrála rovněž v Amsterdamu; inscenace v Gentu roku 1679 a v Bruselu roku 1683 nejsou jednoznačně doloženy, s jistotou se však hrála v Bruselu (Théâtre de la Monnaie) v listopadu roku 1734.[7][2]

Na své vzkříšení v nové době čekala tato první francouzská tragédie lyrique déle než většina ostatních Lullyho oper. První novodobé ztvárnění připravila amatérská operní společnost Opera Integra v londýnském „The Actor's Church“ svatého Pavla u Covent Garden, a to 7.–8. července 1977.[8] I další provedení proběhlo jen ve skromné scénické výpravě, jednalo se však již o profesionální nastudování a připravil je soubor Académie baroque européenne s dirigentem Christophem Roussetem a souborem mladých zpěváků pro Festival d'Ambronay roku 2001. Premiéra se konala 5. října 2001 a soubor operu následně představil i v divadlech v Dijonu, Avignonu, Toulouse, Remeši, Besançonu, Versailles, Ženevě a koncertně i v Palais des Beaux-Arts v Bruselu.[2]

Větší ohlas měla inscenace, kterou připravily v koprodukci Théâtre national de l'Opéra-Comique a Opéra de Rouen v lednu a únoru 2008. Soubor Le Poème Harmonique s dirigentem Vincentem Dumestrem, režiséři Benjamin Lazar a Louise Moatyová, choreografka Gudrun Skamletzová, scénografka Adeline Caronová a kostýmér Alain Blanchot se pokusili o co nejautentičtější provedení od hudební stránky přes historickou výslovnost, herecký výraz a choreografii, barokní scénu, divadelní stroje a kostýmy až po osvětlení výlučně svícemi. Tato inscenace hostovala v roce 2009 v divadlech v Aix-en-Provence, Caen a Lucemburku a v roce 2010 byla opět uvedena v Opéra-Comique a v Rouenu. Existuje z ní komerčně dostupný DVD záznam.[2]

Osoby[editovat | editovat zdroj]

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

Prolog[editovat | editovat zdroj]

(Krásný den, na scéně je sad s rozkvetlými stromy) Pales a Melissa volají pastýře a nymfy, kteří postupně přicházejí a nabádají je, aby neztráceli jediný okamžik (Ne perdons pas un seul moment), a radovali se z krásného dne (D'un jour si doux et si charmant). Pastýři a nymfy se spolu s nimi dávají do zpěvu. Na scénu přichází Pan, spolu se satyry, hraje na dudy a přidává se k Pales a Melisse, aby se spolu s nimi radoval a oslavil Hélia, boha Slunce, díky kterému je tak krásný den.

Najednou se však zatmí a země se začne otřásat (Quel désordre soudain! quel bruit affreux redoutable!). Skála se otevírá a na scéně se objevuje Závist (L'Envie) a všichni ostatní utíkají pryč. L'Envie přivolá i větrného hada Pythona, kterého však zasáhne ohnivý šíp a bůh Slunce zažene Závist pryč.

Opět přicházejí Pales a Mellisa, spolu s Panem a radují se z vítězství Slunce (Pan: Le Monstre est mort, l'orage cesse, Le soleil est vainqueur.). Slunce se objevuje ve svém voze, a nabádá všechny k tomu, aby si užívali krásného dne. Slunce stoupá na oblohu a pastýři a nymfy se dávají do tance a zpívají (Profitons des beaux jours). K shromáždění se připojuje Arkas a následně celá oslava dne končí.[9] [10]

1. dějství[editovat | editovat zdroj]

2. dějství[editovat | editovat zdroj]

3. dějství[editovat | editovat zdroj]

4. dějství[editovat | editovat zdroj]

5. dějství[editovat | editovat zdroj]

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmus et Hermione na anglické Wikipedii.

  1. KAMINSKI, Piotr. Mille et un opéras. 1. vyd. Paris : Librairie Arthème Fayard, 2003. 1819 s. ISBN 2-213-60017-1. Kapitola Jean-Baptiste Lully – Cardmus et Hermione, s. 802. (francouzsky) 
  2. a b c d e f Cadmus et Hermione [online]. Le magazine de l'opéra baroque, [cit. 2014-07-14]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. SCHMIDT, Carl B. The geographical spread of Lully's operas. In HEYER, John Hajdu. Jean-Baptiste Lully and the Music of the French Baroque. Cambridge : Cambridge University Press, 1989. ISBN 978-0-521-08196-2. S. 208. (anglicky)
  4. Schmidt, s. 189, 194.
  5. De La Gorce, s. 297.
  6. Schmidt, s. 208.
  7. Schmidt, s. 200, 204, 206.
  8. OperaIntegra: Chronology of Performances [online]. London: Opera Integra, [cit. 2014-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Cadmus et Hermione [online]. http://jean-claude.brenac.pagesperso-orange.fr, [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (francouzsky) 
  10. Cadmus et Hermione [online]. http://sitelully.free.fr, [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]