Počítačová myš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klasická počítačová myš (dvě tlačítka + kolečko)

Počítačová myš je malé polohovací zařízení, které převádí informace o svém pohybu po povrchu plochy (např. desce stolu) do počítače, což se obvykle projevuje na monitoru jako pohyb kurzoru. Nachází se na ní jedno či více tlačítek a může obsahovat jedno nebo více koleček pro usnadnění pohybu v dokumentu. Na spodní straně se nachází zařízení snímající pohyb, snímaný buď opticky nebo mechanicky (sekce "Typy počítačových myší" )

Historie[editovat | editovat zdroj]

Myš byla vynalezena Douglasem Engelbartem ve Stanfordském výzkumném institutu v roce 1963. Veřejnosti byla představena 9. prosince 1968 jejím vynálezcem. Douglas Engelbart si ji nechal patentovat (patent US3541541) dne 17. listopadu v roce 1970 jako „X-Y Position Indicator For A Display System“ (Indikátor X-Y pozice pro zobrazovací systém). V komerčním prostředí pak myš prosadila jako první californská firma Apple v roce 1982.

Po myši s optomechanickými senzory, kterými pohybovala kulička, vycházející z původního Engelbartova vynálezu, přišla myš optická s LED technologií. Optická myš spatřila světlo světa kolem roku 1980. Vynalezl jí Steve Kirsch. Vyžadovala však speciální kovovou podložku s natištěnou mřížkou, bez níž nefungovala.

První myši byly hranaté a nepohodlné. Ty novější jsou ergonomicky tvarovány pro pohodlné držení, ale ani to není dostatečná obrana před nemocemi, které při nadměrném používání myši hrozí (viz RSI). Např. zánět šlach - tenditida či tendosynovitida.

Typy počítačových myší[editovat | editovat zdroj]

Mechanická myš[editovat | editovat zdroj]

Vnitřní pohled do optomechanické myši:
1. Kulička myši
2. Válcový snímač s kruhovou clonou
3. LED (prosvěcuje clonu se zářezy)
4. Mikrospínač pro tlačítka myši
5. Optický senzor (za clonou)
Mechanismus optomechanické myši:
1: Posuv myši způsobí rotaci kuličky
2: Přenos rotace kuličky na osy X a Y
3: Zdroj infračerveného světla (LED)
4: Světlo prochází otvory v otáčející se cloně
5: Senzory přijímají pulzy světla za clonou

William English, stavitel Engelbartovy původní myši[1] vynalezl tak zvanou kuličkovou myš v roce 1972 ve vývojovém centru Xerox PARC.[2] Ta se stala součástí počítače Xerox Alto a sloužila k ovládání grafického uživatelského prostředí WIMP.

Kolečka byla nahrazena kuličkou, která umožnila pohyb myši v jakémkoliv směru. Pohyb kuličky snímají dvě navzájem kolmé hřídele, které se kuličky dotýkají. Kulička obě hřídele při svém pohybu roztáčí a přenáší pohyb na otočnou clonku ve tvaru kruhu s okénky. Na obou hřídelkách je po jedné clonce. Světlo senzoru prosvěcuje clonku a přerušovaný paprsek je snímán optoelektronickým čidlem, které jej mění na elektrické impulzy. Směr otáčení je rozpoznán pomocí Grayova kódu: Myš totiž obsahuje na každé clonce dva snímače, přičemž ty jsou umístěny tak, aby jejich pulzy byly úhlově posunuty. V jeden okamžik může být osvětlen jeden, oba, nebo i žádný snímač. Impulzy pohybu celé myši pak tvoří dva a dva sledy bitů, ty jsou detekovány v počítači. Ovladač myši v počítači signály dekóduje a načítává, a převádí je na pohyb kurzoru na obrazovce monitoru (v osách X a Y). Rekonstruuje tak rychlost i směr pohybu myši.

Současné moderní počítačové myši pocházejí ze švýcarského technologického institutu (École polytechnique fédérale de Lausanne, EPFL) z inspirace profesa Jean-Daniel Nicouda a vytvořil je inženýr a hodinář André Guignard.[3] Nový design zahrnuje jednu kuličku z hrubé gumy a tři tlačítka. Prostřední tlačítko bylo nahrazeno rolovacím kolečkem po roce 1990.[4]

Mechanická a optomechanická myš[editovat | editovat zdroj]

Z počátku se vyráběly i čistě mechanické myši využívající kuličku, která otáčela kruhem s kontakty. Mechanické snímání pohybu bylo nahrazeno bezkontaktním řešením založeným na výše popsaném optickém snímání, které je mnohem přesnější a spolehlivější.

Optická myš[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Optická myš.
Spodní strana optické myši

Optická myš využívá LED jako zdroj světla, které je snímáno fotodiodami nebo dokonalejším optickým snímačem (CCD či CMOS prvek s maticí o velikosti několik desítek bodů). První optické myši využívaly pro snímání pohybu speciálně potištěný podklad (podložku pod myš).

Moderní optické myši periodicky snímají obraz podkladu osvětlený pomocí LED nebo laserové diody a vyhodnocují posuv obrazu vůči předchozímu snímku. Využívají k tomu speciální čipy pro zpracování obrazu v reálném čase a převodu pohybu do osy X a Y. Například optická myš Avago Technologies ADNS-2610 zpracovává 1512 snímků za sekundu (FPS) o velikosti 18×18 bodů, přičemž každý vyhodnocuje 64 různých úrovní šedi.[5]

Zdrojem obvykle bývá LED dioda svítící červenou barvou. Její světlo je na podložku soustředěno malým zrcátkem, popřípadě optickým hranolkem. Červená barva se používá díky své velké svítivosti použitých LED diod, nízké výrobní ceně a tím, že zvyšuje kontrastnost povrchu.

Světlo které se odrazí od vhodné podložky je optickým prvkem přivedeno do senzoru tvořeného čipem CCD nebo CMOS s maticí fotoelektricky citlivých prvků. Vznikne elektronický obraz podložky, který je zaznamenáván rychlostí řádově miliony pixelů za sekundu. Změnou polohy myši se vyhodnocuje její pohyb pomocí výkonného mikroprocesoru, která se projeví pohybem kurzoru na monitoru.

Optické myši mohou používat jako běžnou podložku desku stolu, problémy mohou samozřejmě nastat při snímání průhledné skleněné podložky, podložky s velkou odrazivostí, lesklé povrchy nebo v případě červeného světla myši i podložky s hladkým červeným povrchem.

Osvětlení a podklad[editovat | editovat zdroj]

Pro osvětlení podkladu se tradičně využívají červené LED, protože v době vzniku optických myší byly nejlevnější. Na barvě osvětlení nezáleží, avšak při použití člověku neviditelného infračerveného světla může být dosaženo vyšší přesnosti snímání a nižší spotřeby elektrické energie. Optická myš pracuje spolehlivě na strukturovaném povrchu, kde je možné snadno rozpoznat pohyb podkladu. Z tohoto důvodu je nevhodným podkladem sklo, zrcadlo nebo jiný povrch, který způsobuje vznik falešných odrazů. Kvalitnější myši zpracovávají za sekundu více snímků, aby byl pohyb myši přesnější a správně reagoval i na rychlé pohyby.

Bezpečnost optické myši[editovat | editovat zdroj]

I přes články o možném poškození lidského zraku optickou myší[6], není žádný důvod se obávat,[7] protože se jedná o laserové zařízení třídy I, které má tak malý výkon, že žádné poškození nemůže způsobit.

Způsoby připojení k počítači[editovat | editovat zdroj]

Redukce USB na PS/2

Zpočátku se myš k počítači připojovala pomocí sériového portu (RS-232) a u počítačů firmy Apple pomocí linky ADB. Kolem roku 2000 se prosadil konektor PS/2 a posléze USB. Některé myši jsou označovány jako combo, což znamená, že se mohou pomocí jednoduché redukce připojit do zásuvky USB i PS/2 (viz obrázek vpravo). Pro bezdrátové myši se využívá infračervené záření (IrDA) nebo rádiové vlny (včetně Bluetooth), přičemž samotný vysílač/přijímač může být připojen k počítači pomocí sériového rozhraní PS/2 nebo USB.

Alternativní zařízení[editovat | editovat zdroj]

Pro ovládání kurzoru slouží také tzv. tablet. Je to podložka citlivá na dotyk, přes kterou se přejíždí perem. Vyrábí se také tablety citlivé na přítlak. Tablety jsou nejvíce používány počítačovými grafiky.

U přenosných zařízení jsou tři nejběžnější typy náhrady myši:

  • Trackball – větší kulička je zabudována v zařízení a pohybuje se s ní přímo prstem,
  • Trackpoint – tlustší malá tyčinka uprostřed klávesnice, která naklánění přenáší na pohyb kurzoru,

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Doug Engelbart: Father of the Mouse (interview) [online]. SuperKids, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Byte, issue 9/1981, pp. 58–68
  3. Of-Mice-and-Men-and-PCs Retrieved 31 December 2006
  4. Inventions, computer mouse — the CNN site []. [cit. 2006-12-31]. Dostupné online.  
  5. downloadDocument Accessed 31 December 2006
  6. DVOŘÁKOVÁ, liska. Laserové ukazovátko či myš mohou poškodit zrak. Teplický deník [online]. 8-22-2008 [cit. 8-22-2008], s. 11. Dostupné online.  
  7. Laser Techbrief [online]. Logitech, 2004, [cit. 2008-08-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]