Přímá daň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
1765 - kolkový zákon vytvořil přímou daň ve výši jednoho centu za list novinového papíru a požadoval, aby noviny byly vytištěny na kolkovaný papír zakoupený z vládních zdrojů

Přímá daň je zákonem určená povinná platba do státního rozpočtu,[1] která se od nepřímé daně liší skutečností možné přesné definice subjektu, jenž bude tuto daň platit. Její výše bývá stanovována z majetku tohoto subjektu nebo z jeho příjmů.[2] Snahou vlád států na celém světě je formou daňových reforem tento typ daní snižovat na úkor zvyšujícího se podílu nepřímých daní.[3] Přímé daně lze rozdělit do dvou skupin, a sice na daně z příjmů, kam se řadí daně z příjmů fyzických i právnických osob, a na daně majetkové, mezi něž se řadí daň z nemovitostí (jak z pozemků, tak ze staveb), dále daň silniční a daně převodové (tedy daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí).[4]

Rozdělení přímých daní[editovat | editovat zdroj]

Daň z příjmu fyzických osob[editovat | editovat zdroj]

Spolu s daněmi z přidané hodnoty a z příjmů právnických osob se řadí k nejvýznamnějším zdrojům státního rozpočtu. Jejím poplatníkem jsou fyzické osoby, které mají své trvalé bydliště na území České republiky nebo se na jejím území zdržovali alespoň 183 dní v roce (ti daní příjmy se zdrojem jak v České republice, tak v zahraničí), a dále ostatní (tedy nerezidenti), jež zdaňují pouze příjmy se zdrojem v České republice. Tato daň je tak adresná, její výše je pro poplatníka snadno definovatelná a ani realizace výběru této daně není obtížná. Lze u ní též využít solidárních prvků, tedy zohlednit rodinné (manželka, děti), dále zdravotní (například invalidní důchod) nebo sociální (student či zaměstnávání osob se změněnou pracovní schopností) poměry plátce. Do její výše se promítá také skutečnost, zda poplatník přispívá na prospěšné účely (tedy dává dary) nebo zda přispívá do pojišťovacích systémů (na penzijní připojištění nebo životní pojištění).[3]

Daň se odvádí z jednotlivých druhů příjmů fyzických osob. Výše odvodu se stanovuje ze součtu dílčích základů daně (jejích jednotlivých částí), od kterého se odečítají nezdanitelné části a odečitatelné položky. Jednotlivými dílčími základy daně jsou:[5]

  • příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, kam se řadí mzdy a také platy nebo odměny pocházející z dohod o provedení práce a o pracovní činnosti)
  • příjmy nabyté podnikáním nebo jinou výdělečnou činností zahrnují například příjmy ze zemědělské výroby či ze živnosti. Řadí se sem také odměny umělcům a sportovcům, nebo příjmy tlumočníků, popřípadě advokátů a soukromých lékařů
  • příjmy pocházející z kapitálového majetku, tedy dividendy, úroky z vkladů či podíly na zisku
  • ostatní příjmy, mezi něž patří výhry v loterii nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí

Pro každou kategorii se specifickým způsobem stanoví dílčí základ daně a jejich součet, ponížený o nezdanitelné a odečitatelné položky, tvoří základ daně.[5]

Dělení přímých daní[editovat | editovat zdroj]

Důchodové

Majetkové

Daně přímé platí poplatník (fyzická nebo právnická osoba z jehož peněz je daň placena) na úkor svého důchodu, platba je nepřenositelná.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 280/2009 Sb., Daňový řád. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. § 2, odst. 3. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  2. Přímé a nepřímé daně [online]. Jihlava: Stormware, [cit. 2013-10-23]. Kapitola Přímé daně. Dostupné online.  
  3. a b VYBÍHAL, Václav, a kol. Slabikář finanční gramotnosti: učebnice základních 7 modulů finanční gramotnosti. 2.. vyd. Praha : Cofet, 2011. 416 s. [Dále jen Slabikář]. ISBN 978-80-904396-1-0. Kapitola Přímé daně, s. 276.  
  4. Slabikář, s. 275
  5. a b Slabikář, s. 277