Olga Kameněva
| Olga Davidovna Kameněva | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1883 |
| Úmrtí | 11. září 1941 (ve věku 57–58 let) Orel |
| Povolání | saloniérka |
| Politická strana | Ruská sociálně demokratická dělnická strana |
| Choť | Lev Borisovič Kameněv |
| Děti | Alexandr Lvovič Kameněv |
| Rodiče | David Bronstein a Anna Bronstein |
| Příbuzní | Lev Davidovič Trockij (sourozenec) Bronštejn (bratranec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Olga Kameněvová či Olga Kameněva, rozená Bronsteinová, ukrajinsky Ольга Давидівна Камєнєва, rusky Ольга Давидовна Каменева, (* 1883 Janivka, Ruské impérium (dnes Bereslavka u Kropyvnyckého na Ukrajině) – † 11. září 1941 Orel), byla aktivistkou ruského revolučního hnutí, sestra L. D. Trockého a první manželka L. B. Kameněva.
Život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1902 vstoupila do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a brzy se provdala za Lva Kameněva, kolegu marxistického revolucionáře. V roce 1908, po propuštění Lva Kameněva z vězení, Kameněvovi odešli z Ruska do Ženevy a poté do Paříže, kde se Lev Kameněv stal jedním ze dvou zástupců V. I. Lenina. V lednu 1914 se Kameněvovi přestěhovali do Petrohradu.
Po revoluci měla v Lidovém komisariátu školství na starost vedení divadel a aktivně prosazovala linii jejich bolševizace a radikalizace. Anatolij Lunačarskij, zastánce umírněnějšího přístupu, v roce 1920 se souhlasem V. I. Lenina O. Kameněvovou propustil.
Ve 20. letech 20. století pak navazovala polooficiální diplomatické styky mezi SSSR a západními zeměmi. Zejména hledala západní pomoc v boji proti následkům hladomoru v oblasti Volhy. V letech 1925-1929 byla předsedkyní Všesvazové společnosti pro kulturní vztahy se zahraničím (rusky Всесоюзное общество культурной связи с заграницей)
Vyhýbala se opozičním aktivitám. V polovině 20. let se její rodinný život s Lvem Kameněvem zhoršil. Poté, co Trockij a Kameněv v roce 1927 ztratili všechny pozice ve straně, Kameněvová ještě nějakou dobu zastávala oficiální pozice.
V roce 1935 byla na dobu 5 let vyhoštěna z Moskvy do Taškentu.
Po procesu se Zinovjevem a Kameněvem, kteří byli popraveni v roce 1936, byla zatčena. Její nejstarší syn Alexandr, absolvent Žukovského vojenské letecké inženýrské akademie, byl dne 10. května 1937 v Leningradě popraven (zastřelen).
Olga Kameněvová byla popravena dne 11. září 1941, a to v Medveděvském lese u Orla.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Olga Kameneva na anglické Wikipedii, Olga Kameneva na německé Wikipedii a Каменева, Ольга Давидовна na ruské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Robert Leach and Victor Borovsky. A History of Russian Theatre, Cambridge University Press, 1999, ISBN 0-521-43220-0 p. 303.
- Elizabeth A. Wood. The Baba and the Comrade: Gender and Politics in Revolutionary Russia, Indiana University Press, 1997, ISBN 0-253-21430-0 p. 80-81
- Eugene V. Debs. Gentle Rebel: Letters of Eugene V. Debs, edited by J. Robert Constantine, University of Illinois, 1995, ISBN 0-252-06324-4 , pp. 223—224.
- Margaret A. Trott, Passing through the Eye of the Needle: American Philanthropy and Soviet Medical Research in the 1920s in Rockefeller Philanthropy and Modern Biomedicine: International Initiatives from World War to the Cold War, Bloomington, IN, Indiana University Press, 2002, ISBN 0-253-34151-5 p. 148
- Samuel N. Harper. The Russia I Believe In: The Memoirs of Samuel N. Harper 1902 to 1941, Chicago, University of Chicago Press, 1945, p. 143.
- Jean-Luis Cohen, Le Corbusier and the Mystique of the USSR, Princeton, Princeton University Press, 1992, pp. 41-43, 54, 117, quoted in Alice T. Friedman, Glamour a MoMo: Women’s Roles in the Modern Movement in Back from Utopia: The Challenge of the Modern Movement, Uitgeverij 010 Publishers, 2002, ISBN 90-6450-483-0 p. 321.
- Theodore Dreiser: Interviews, eds. Frederic E. Rusch and Donald Pizer, University of Illinois, 2004, ISBN 0-252-02943-7 , pp. 172—173.
- Amy Nelson. Music for the Revolution: Musicians and Power in Early Soviet Russia, Pennsylvania State University Press, 2004, ISBN 0-271-02369-4 p. 193. Also see Kameneva’s article «Beethoven als Erzieher in Sowjetrussland» in Neue Freie Press, March 29, 1927.
- Sheila Fitzpatrick. Education and Social Mobility in the Soviet Union 1921—1934, Cambridge University Press, 1979, ISBN 0-521-89423-9 , p. 83.
- Elisabeth Kehoe. The Titled Americans: Three American Sisters and the English Aristocratic World Into Which They Married, Atlantic Monthly Press, 2004, ISBN 0-87113-924-3 , p. 325.
- Robert Conquest. The Great Terror: A Reassessment, New York, Oxford University Press, 1990, ISBN 0-19-505580-2 and ISBN 0-19-507132-8 (pbk), p. 76.
- Michael Parrish. The Lesser Terror: Soviet State Security, 1939—1953, Westport, CT, Praeger Publishers, 1996, ISBN 0-275-95113-8 p. 69.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Davidovna Kameněva na Wikimedia Commons - Chapter 1 of Leon Trotsky’s autobiography, My Life, New York, Charles Schribner’s Sons, 1930.
