Olga Borisovna Lepešinská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Olga Borisovna Lepešinská[1] (6. srpna (18. srpna gregoriánského kal.) 1871, Perm - 22. října 1963, Moskva) byla sovětská bioložka, s vazbami na J. V. Stalina. Zdiskreditovala sovětskou biologii, když se proslavila pavědeckou teorií o vzniku buněk z nebuněčné „živé hmoty“ a politickými prostředky nechala odstranit odpůrce této teorie.

Teorie[editovat | editovat zdroj]

Živá hmota[editovat | editovat zdroj]

Dle Lepešinské, buňky nezvnikají dělením z jiných buněk, ale z "živé hmoty", což je jakýsi všudypřítomný a věčný éter, který je univerzální v tom smyslu, že z něj může vzniknout jakákoliv buňka či organismus. Nová buňka vzniká díky vzájemné interakci živé hmoty a mateřské buňky. Zajímavostí je, že Lepešinská dělení buněk uznávala, jen jako příčinu dělení označila, že buňka je přeplněná molekulami. Tudíž, nová buňka je jen jakýsi neživotaschopný odpadní pytlík. Jako důkaz svého tvrzení udávala, že když buňce přisuneme dostatečné množství živin, "molekul", buňka se jimi přeplní a rozdělí se. Teorie živé hmoty byla anachronismus sahající až do raného novověku a proto absolutně stojící mimo zájem akademické obce.

Situace se změnila v roce 1950. Trofim Lysenko, blízký přítel Stalina a průměrně vzdělaný agronom, který se právě díky Stalinovi stal nekriticky přijímaných odborníkem na biochemii, způsobil svými amatérskými zásahy do sovětského semenářství zaplevelení osiva a tím významné snížení produkce obilnin. Aby neztratil Stalinovu přízeň, nebo snad proto, že sebevědomě hledal důvod zaplevelení mimo důsledky své intervence, vyzdvihl teorii Lepešinské jako jedinou správnou a dále ji rozvinul. Dle Lysenka, když buňka působí na živou hmotu, tak se z ní může stát jakákoliv jiná buňka v závislosti na aktuálních podmínkách. Vysvětlil tak, proč došlo k rozsáhlému zaplevelení osiva - semeno obilnin se proměnilo v semeno plevele. Lepešinská Lysenkovo rozpracování akceptovala.

Kvůli blízkému přátelství mezi Lysenkem a Stalinem, jakožto i kvůli tomu, že jak Lysenko, tak Lepešinská byli velmi aktivní v odstraňování oponentů, byla teorie živé hmoty v Sovětském svazu a jeho satelitech bezvýhradně přijata a vědecká pracoviště začala hlásit absurdní pozorování přeměny buněk jednoho druhu do buněk druhu jiného, Československo nevyjímaje. Tato pozorování narostla do absurdních rozměrů, kdy bylo pozorována například přeměna kukačky v pěnkavu, čočku v hrášek anebo spontánní vyrašení větve buku na bříze. Poznatky genetiky byly prohlášeny za buržoazní pavědu.

Teorie živé hmoty byla beze zbytku opuštěna po smrti Stalina.

Stárnutí buněk[editovat | editovat zdroj]

Lepešinská razila názor, bez konvenčního vědeckého důkazu, že stárnutí buněk je způsobeno ztenčením a zároveň ztuhnutím buněčné stěny. Kvůli těmto dispozicím probíhá látková výměna obtížněji a proto je metabolismus starého člověka zpomalený.

Hydrogenuhličitan sodný[editovat | editovat zdroj]

Lepešinská tvrdila, že ztuhnutí buněčné stěny lze vyspravit injekcemi hydrogenuhličitanu sodného (jedlé sody) anebo koupelemi v jedlé sodě.

Analogicky tvrdila, že hnojení jedlou sodou dokáže zvýšit zemědělské výnosy.

Zavádění této metody do praxe se setkalo s odporem sovětských lékařů a proto byla aplikována pouze sporadicky. Hnojení jedlou sodou byla direktivně nakázáno Lysenkem, po významném poklesu výnosů bylo v tichosti opuštěno.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vznik buněk ze živé hmoty a úloha živé hmoty v organismu, Přírodovědecké vydavatelství, Praha, 1952

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOYFER, Valeri. Rudá biologie. [s.l.] : [s.n.]. ISBN 80-90-3550-5-6.