Oldřich Blažíček
Oldřich Blažíček (5. ledna 1887 ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě - 3. května 1953 v Praze) byl český akademický malíř, představitel moderní krajinomalby.
[editovat] Život a tvorba
Pocházel z velmi skromných poměrů. Jeho otec byl venkovský krejčí. Vyučil se u svého bratra malířem pokojů a poté odešel do Prahy za prací. Tehdejší řemeslo malířů pokojů mělo spíš blíže k umění. Dva roky trvalo než se s pomocí hraběte Gudenuse z Velkého Meziříčí dostal na vytoužená studia. Nejprve studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesorů Dítěte a Maška, po čtyřech letech přešel na Akademii, kterou absolvoval u Hanuše Schweigera, na jehož popud věnoval svojí pozornost malbě interiérů. Tam se seznámil s řadou kolegů, kteří se později staly symboly českého umění. Byl to například Otto Gutfreund, Jan Šturma, Rudolf Kremlička, Josef Čapek a řada dalších. Sám však do žádné výtvarné skupiny nevstoupil.
Nebyl jen svrchovaným malířem-krajinářem své rodné Vysočiny, ale proslavil se také malbou chrámových interiérů. Jeho nesmírná pracovitost přinesla úspěchy. Již na Akademii byl kritikou velmi nadšeně přijat jeho obraz svatovítské katedrály a poté následovaly obrazy dalších kostelních interiérů doma i v cizině. Možná právě pro toto chápání a vidění prostoru se stal profesorem malby na ČVUT, kde působil do roku 1927 do roku 1948. V cizině nejen tvořil, ale i vystavoval. Již v roce 1913 se účastnil výstav Jednoty umělců výtvarných v Poznani a Lublani, poté následovala řada dalších. Nejvýznačnějších ocenění dosáhly jeho obrazy na výstavě v Paříži (1921) a na mezinárodních výstavách Carnegiho institutu ve Spojených státech. Nepatřil k avantgardě, ale jeho obrazy jsou zastoupeny ve význačných sbírkách umění.
Zemřel 3. května 1953 v Praze. Své vzpomínky sepsal v knize Mládí na Vysočině.
