Moravská brána
| Moravská brána | |
|---|---|
 Moravská brána a Hostýnské vrchy, výhled nad obcí Veselíčko | |
| Nejvyšší bod | 339 m n. m. (Lučická Stráž) |
| Rozloha | 534 km² |
| Střední výška | 263,5 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Západní Vněkarpatské sníženiny |
| Sousední jednotky | Dyjsko-svratecký úval, Hornomoravský úval, Vyškovská brána |
| Podřazené jednotky | Bečevská brána, Oderská brána |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Souřadnice | 49°40′ s. š., 18° v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | VIIIA-4 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Moravská brána je geomorfologický celek na Moravě v oblasti Západních Vněkarpatských sníženin. Tvoří protáhlou sníženinu mezi Podbeskydskou pahorkatinou a Nízkým Jeseníkem, propojující Hornomoravský úval a Ostravskou pánev.
Geomorfologie a geologie
Tvoří ji plochá pahorkatina vyplněná neogénními sedimenty s pokryvem uloženin pevninského ledovce a s rozsáhlými sprašovými pokryvy. Nejvyšším bodem je Lučická Stráž 339 m n. m.
Vodstvo
Protisměrně jí protékají řeky Bečva (na jihozápad) a Odra (na severovýchod) s přítokem Luhou – prochází tudy hranice jejich povodí, což je současně hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Baltského a Černého moře.
Historický význam
Moravská brána je od pradávna klíčovou komunikační spojnicí Moravy a Slezska, v celoevropském pohledu pak Pobaltí se Středomořím. Od pravěku jí procházela Jantarová stezka, později jí byla vedena jedna z prvních a nejdůležitějších železničních tratí Habsburské monarchie – Severní dráha císaře Ferdinanda – spojující metropoli Vídeň s Haličí, po rekonstrukci (v totožné trase) označovaná jako 2. tranzitní železniční koridor, jenž je součástí VI. panevropského koridoru. Moravskou branou prochází také dálnice D1, evropské silnice E442 a E462, a v plánech jí potenciálně vede i průplav Dunaj-Odra.
Literatura
- Geografický místopisný slovník, Academia, Praha, 1993. ISBN 80-200-0445-9
