Masarykovo náměstí (Jilemnice)
| Masarykovo náměstí | |
|---|---|
 Masarykovo náměstí na podzim 2017 | |
| Umístění | |
| Stát |  Česko |
| Město | Jilemnice |
| Poloha | 50°36′32,02″ s. š., 15°30′24,8″ v. d. |
| Historie | |
| Pojmenováno po | Tomáš Garrigue Masaryk |
| Starší názvy | Náměstí Vítězného února |
| Další údaje | |
| Typ | náměstí |
| Délka | 70 m |
| Šířka | 62 m |
| PSČ | 514 01 |
| Kód ulice | 545538 |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Masarykovo náměstí (během komunistické totality Náměstí Vítězného února) je centrální náměstí v Jilemnici v okrese Semily. Má plochu 5 042 m2. Dominantou náměstí je klasicistní radnice, barokní kašna, budova staré spořitelny, sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže či Sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Masarykovo náměstí bylo přirozeným centrem města již od první písemné zmínky o městu. Původně na náměstí stály dřevěné stavby, avšak během četných požárů (hlavně 1788, 1803, 1838) vyhořely a byly strženy. Roku 1723 bylo postaveno sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény. Na náměstí se konaly trhy a jarmarky.
Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí elektrifikováno a poprvé vydlážděno. Zhruba kolem roku 1909 byl na náměstí v zimě postaven první sněhový Krakonoš. Tradice stavby sněhových strážců hor pak zůstala zachována s malými přestávkami do současnosti.[1] Během jilemnického povstání roku 1945 fungovalo jako shromaždiště povstalců. Po únorovém převratu bylo přejmenováno na Náměstí Vítězného února (podobně byla přejmenována návazná ulice Jana Harracha na Gottwaldovu třídu). V 60. letech bylo náměstí předlážděno: dosud dominantní úhlopříčná spojnice ulic Kavánova a Valdštejnská zanikla, průjezdná doprava se přestěhovala na obvod náměstí, autobusová stanoviště byla vymístěna do Jungmannovy ulice a ve zklidněné středové části náměstí bylo zřízeno parkoviště.[2]. 24. listopadu 1989 se zde konala demonstrace za pád komunismu.[3]
Při rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě v půli 90. let bylo náměstí potřetí předlážděno a dostalo nové veřejné osvětlení. V roce 2009 proběhla velká revitalizace náměstí za 23,481 milionu Kč: Celé náměstí bylo počtvrté předlážděno, střední část vyvýšena a byla zde zrušena parkovací místa tak, aby střed náměstí sloužil pouze pěšímu provozu. Zároveň byly vybudovány parkovací zálivy po vnitřním i vnějším obvodu, a v severním rohu náměstí byl zasazen jilemnický erbovní strom - jilm horský.[4] Tato revitalizace si vysloužila částečnou kritiku zejména kvůli snížení počtu parkovacích míst, zavedení parkovacích automatů a formě nových obrubníků, které neumožňují průběžné strojní shrnování sněhu. Erbovní jilm po deseti letech uhynul a musel být nahrazen novým jedincem. Pro jeho výsadbu bylo z náměstí vykopáno cca 70 m³ původní půdy a nahrazeno novým kamenným a výživným balem se zavlažovacím a kanalizačním systémem. Nový strom byl zasazen v listopadu 2020 a dlažba okolo něj byla omezena.[5]
V současnosti (2022) tak náměstí slouží pěšímu i motoristickému provozu, s přibližně 60 placenými parkovacími místy. V květnu se zde konává májový jarmark, v červenci letní kulturní podvečery, v srpnu zde sídlí zábavní atrakce využívající Svatovavřineckou pouť, v prosinci vánoční jarmarky. Příležitostně slouží náměstí i dalším akcím, jako jsou komerční pivní slavnosti, politická shromáždění, propagační akce dopravní bezpečnosti, ekologické výchovy atd.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Radnice[editovat | editovat zdroj]
Klasicistní budova s věží na jižním konci západní fronty, postavena roku 1781. Roku 1854 byly z iniciativy purkmistra Dominika Jerie na radniční věž instalovány legendární jilemnické opakovací hodiny.
Městská spořitelna[editovat | editovat zdroj]
Secesní (pseudorenesanční) budova navržená architektem Janem Vejrychem z roku 1911. Do roku 2005 byla užívána k peněžním službám, dnes malou část budovy obývá informační centrum a zbytek chátrá.
Kašna[editovat | editovat zdroj]
Empírová kašna ve středu náměstí byla postavena v letech 1835 až 1836 jako zdroj pitné vody i protipožární nádrž. Zakázka byla zadána staviteli Janu Suchardovi, sochaři Aloisi Kofránkovi a kameníku Janu Josefovi. Vnější strany nádrže jsou bohatě zdobeny. Na jižní straně se nachází štít olemovaný hadem a uprostřed s letopočtem dokončení kašny. Východní stěna nese oválný štít lemovaný vavřínovým věncem a v něm znak města Jilemnice, Jilm. Na severní straně nalezneme reliéf Neptuna a na západní straně je pouze prázdný heraldický štít.[6]
Sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže[editovat | editovat zdroj]
Sousoší bylo postaveno na náměstí ve stejný rok jako kašna, tedy roku 1836, avšak sochy byly zhotoveny již roku 1710. Kříž stál původně v polích za městem, kde jej nechal postavit obchodník Karel Hrubý roku 1799.[7]
Sousoší Panny Marie, sv. Barbory a sv. Máří Magdaleny[editovat | editovat zdroj]
Sousoší z červeného pískovce na obdélníkovém základě bylo vytvořeno roku 1723 neznámým mistrem z Braunova okruhu.[8] Při velkých slavnostech zde byly slouženy mše svaté.
Dům čp. 9[editovat | editovat zdroj]
Pozdně barokní patrový dům postavený na konci 18. století. Roku 1997 byl poškozen požárem a vykoupen městem, to však nemělo finance na jeho opravu. Zakoupil jej proto soukromník a v současnosti je v něm provozována restaurace a penzion.[9]
Dům čp. 10[editovat | editovat zdroj]
Pozdně barokní řadový dům z roku 1772. Nechal si jej vystavět pláteník a pozdější starosta Josef Jiří Kos. Po požáru města roku 1838 byl objekt klasicistně přestavěn a získal zhruba dnešní podobu, včetně fasády s bohatou štukovou výzdobou.[10] Roku 1860 zde bylo, v prvním patře, sehráno první představení jilemnických ochotníků. Roku 1871 dům zakoupil bývalý starosta města Dominik Jerie a bydlel zde i další ze starostů, jeho syn František Xaver Jerie.
Dům čp. 80[editovat | editovat zdroj]
Městský dům z konce 18. století, který po požáru roku 1838 prošel přestavbou. Jeho podobu bohužel poznamenaly nevhodné stavební zásahy z 60. let 20. století.[11]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Jilemnická radnice -
Městská spořitelna -
Barokní kašna z roku 1836 -
Sousoší svatého Vavřince, svatého Jana Nepomuckého a svatého Kříže -
Sousoší Panny Marie, svaté Barbory a svaté Maří Magdalény -
Dům čp. 9 (růžový) -
Dům čp. 10 -
Dům čp. 80
.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LUŠTINEC, JAN. Jilemnice. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 71 pages, 92 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-7185-824-9, ISBN 80-7185-824-2. OCLC 136701582
- ↑ Porovnání leteckých snímků z let 1959[1] a 1968[2].
- ↑ LUŠTINEC, Jan. Listopad 1939 a 1989 v Jilemnici: Dvojí výročí. Jilemnický zpravodaj. Jilemnice, 2019, XLII.(11.), 9.-11.
- ↑ Masarykovo náměstí v Jilemnici opět plní své tradiční funkce. www.moderniobec.cz [online]. [cit. 2020-08-26]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Jiří. Nový jilm pro Jilemnici. Krkonoše a Jizerské hory. 1. 2021, s. 2. Dostupné online. (CZ)
- ↑ LUŠTINEC, JAN, 1953-. Jilemnice : brána západních Krkonoš = brama Karkonoszy Zachodnich. Vyd. 1. vyd. Jilemnice: Město Jilemnice 140 s., [24] s. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-9596-4, ISBN 80-254-9596-5. OCLC 741402586
- ↑ sousoší sv. Vavřince, sv. Jana Nepomuckého a sv. Kříže - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-26]. Dostupné online.
- ↑ sousoší Panny Marie, sv. Barbory a sv. Máří Magdaleny - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-26]. Dostupné online.
- ↑ Jilemnický historický dům devítku konečně otevřeli. Krkonošský deník. 2008-09-21. Dostupné online [cit. 2020-08-26].
- ↑ dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-26]. Dostupné online.
- ↑ dům - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-26]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Masarykovo náměstí na Wikimedia Commons
