Přeskočit na obsah

Marie Kristina z Ditrichštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie Kristina z Thun-Hohensteinu
Marie Kristina z Ditrichštejna
Marie Kristina z Ditrichštejna
Narození28. dubna 1738
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. března 1788 (ve věku 49 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníDitrichštejnská hrobka
ChoťKarel Jan z Ditrichštejna
DětiFrantišek Josef z Ditrichštejna
Mořic Josef Jan z Ditrichštejna
Marie Terezie z Ditrichštejna
Jan Karel z Ditrichštejna
RodičeJan Josef z Thun-Hohensteinu a Marie Kristýna z Hohenzollern-Hechingenu
PříbuzníJosef František z Ditrichštejna a Sigismund Thalberg (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kněžna Marie Kristina Josefa z Ditrichštejna, rozená hraběnka z Thun-Hohensteinu (28. dubna 1738 Praha4. března 1788 Vídeň) byla česká šlechtična z rodu Thun-Hohensteinů, manželka Jana Karla z Ditrichštejna a jedna z dvorních dam arcivévodkyně Marie Alžběty. V roce 1784 iniciovala druhý let balónu v českých zemích.

Narodila se 28. dubna 1738 v Praze jako čtvrté dítě a nejstarší dcera hraběte Jana Josefa z Thun-Hohensteinu a jeho první manželky Marie Kristiny z Hohenzollern-Hechingenu. V jedenácti letech jí zemřela matka a otec se následně ještě třikrát oženil a zplodil celkem 24 potomků. Jan Josef v té době vlastnil rozsáhlé majoráty Klášterec nad Ohří a Děčín, kromě toho mu patřilo i panství Choltice a dva paláce v Praze na Malé Straně.

Hrabě při výchově kladl velký důraz na vzdělání, které se snažil rovnoměrně rozložit mezi své syny i dcery. Mladší potomky vzdělávali domácí učitelé, starší podstupovali tradiční cesty po Evropě. Zatímco u mužů bývaly za vrchol jejich studií tzv. kavalírské cesty, při kterých získávali a ověřovali si praktické zkušenosti, ženy takové možnosti neměly a proto u nich býval tím vrcholem pobyt u některého z panovnických dvorů v pozici dvorní dámy.

Z evropských panovnických dvorů byl tím nejprestižnějším v této době dvůr vídeňský. Na něm pobývala nejen císařovna Marie Terezie, ale také jejích osm dcer, přičemž každá z nich měla svůj hofštát, neboli dvorskou společnost. Dvorní dámy zde sice musely zastávat určitou práci, zároveň se jim však dostávalo dalšího vzdělání, především v oblasti etiky a dvorského protokolu. V neposlední řadě zde získávaly cenné a důležité kontakty (muži je získávali při kavalírských cestách) a často právě u dvora poznávaly své budoucí manžely, což byl i případ Marie Kristiny.

Marie Kristina se na vídeňském panovnickém dvoře stala dvorní dámou arcivévodkyně Marie Alžběty, třetí dcery císařovny, pro své časté flirtování nazývanou „sličná koketa“. Sama Marie Kristina neměla o nápadníky nouzi. Hned při prvním setkání okouzlila i knížete Jana Karla z Ditrichštejna, v té době nejvyššího podkoního u arcivévody Josefa (pozdějšího císaře Josefa II.). Jan Karel však na ní neobdivoval její vzhled, ale především její mnohostranné vzdělání, které v té době nebylo u žen obvyklé, a kromě toho i moudrost a přívětivost. Jak se dozvídáme ze zpráv jeho strýce Jana Josefa z Khevenhülleru, chtěl tehdy již šestatřicetiletý kníže původně předat správu rodových statků svému bratrovi a sám se chtěl věnovat esoterice, alchymii a především svobodnému zednářství, se kterým se seznámil během svých cest po Dánsku a Prusku. Po setkání s Marií Kristinou však své plány změnil.

Svatba Marie Kristiny z Thun-Hohensteinu a Jana Karla z Ditrichštejna se uskutečnila 30. ledna 1764 ve Vídni za účasti celého dvora. Oddal je vídeňský arcibiskup kardinál Migazzi. Po svatbě byli přijati v císařových soukromých komnatách. Následně se usadili ve vídeňském Ditrichštejnském paláci, protože mikulovský zámek ještě obývali Janovi rodiče. První rok po svatbě se nesl ve znamení slavností a ceremonií. V listopadu se jim pak narodil první potomek, syn Josef Jan z Ditrichštejna, který však zemřel rok poté. V následujících letech přišli na svět další potomci.

V roce 1769 Janův otec Karel Maxmilián z Ditrichštejna synovi předal správu majetku v Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku. Kníže tak často opouštěl Vídeň, aby se mohl věnovat správě panství. Zároveň se nechtěl vzdát svého společenského života u dvora, proto v roce 1777 správu převzala Marie Kristina.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]