Manuel Valls

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Manuel Valls
21. premiér Francie
(169. předseda vlády Francie)
Ve funkci:
1. dubna 2014 – 6. prosince 2016
JmenujícíFrançois Hollande
PředchůdceJean-Marc Ayrault
NástupceBernard Cazeneuve
Ministr vnitra Francie
Ve funkci:
16. května 2012 – 31. března 2014
PrezidentFrançois Hollande
PředchůdceClaude Guéant
NástupceBernard Cazeneuve
Starosta Évry
Ve funkci:
18. března 2001 – 24. května 2012
PředchůdceChristian Olivier
NástupceFrancis Chouat
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialistická strana (1980–2017)
Valents (od 2019)
Rodné jménoManuel Carlos Valls Galfetti
Narození13. srpna 1962 (61 let)
Horta
ChoťNathalie Soulié (1987–2007)
Anne Gravoin (2010–2018)
Susana Gallardo Terrededia (od 2019)
RodičeXavier Valls a Luisangela Galfetti
PříbuzníGiovanna Valls (sourozenec)
Aurelio Galfetti (strýc z matčiny strany)
Manuel Valls Gorina (second uncle)[1]
Magí Valls i Martí (dědeček z otcovy strany)
Josep Maria Valls i Vicens (praděd)
Roser Capdevila (bratranec)[2]
SídloPaříž (od 2016)
Alma materUniverzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
Lyceum Karla Velikého
Profesepolitik
Náboženstvíkatolická církev
Oceněníkomandér Řádu Ouissam Alaouite (2011)
rytíř Národního řádu lva Senegalu (2013)
velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2013)
velkokříž Národního řádu za zásluhy (2014)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (2015)
… více na Wikidatech
CommonsManuel Valls
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Carlos Valls Galfetti (* 13. srpna 1962 Barcelona) je francouzský politik katalánského původu, od 1. dubna 2014 do 6. prosince 2016 premiér Francie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vallsův dědeček z otcovy strany byl ve Španělsku šéfredaktorem novin katolického a republikánského zaměření. Během španělské občanské války ukrýval ve svém domě kněží pronásledované trockisty a anarchisty. Po vítězství Francisca Franca byl přinucen se své práce redaktora vzdát. Vallsův otec byl katalánský malíř Xavier Valls (1923 – 2006), který odešel z Barcelony do Paříže. Matka Manuela Vallse, rozená Luisangela Galfetti, byla původem z kantonu Ticino ve Švýcarsku.[3]

Valls, po otci katalánského původu, získal francouzské občanství teprve ve svých 20 letech.[4] Poprvé se oženil v roce 1987, kdy si vzal Nathalii Soulié, s níž má čtyři děti. Manželství pak ale bylo rozvedeno. V červenci 2010 se Valls oženil podruhé, a to s houslovou virtuózkou Anne Gravoinovou.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od března 2001 do roku 2012 byl Valls starostou města Évry v blízkosti Paříže. Od května 2012 do 31. března 2014 zastával funkci ministra vnitra, ve které si získal značnou popularitu mj. tím, že netoleroval ilegální sídliště Romů a podpořil jejich nucený návrat do Rumunska.

V následnosti na slabé výsledky Socialistické strany při obecních volbách v březnu 2014 provedl prezident François Hollande očekávanou reorganizaci francouzské vlády. Dne 1. dubna 2014 jmenoval Manuela Vallse novým předsedou vlády. V této funkci nahradil Valls dosavadního předsedu vlády Jeana-Marca Ayraulta, který 31. března podal demisi. V pátek 4. dubna svolal Valls první schůzi svého kabinetu ve svém úředním sídle, paláci zvaném Hôtel Matignon. Nová vláda sestává již jen ze 16 ministrů místo dosavadního počtu 38 ministrů. Několik důležitých politiků ovšem ve vládě zůstalo, jako např. ministr zahraničních věcí Laurent Fabius. Dosavadní ministr práce Michel Sapin převzal ministerstvo financí. Staronovou ministryní se po delší době stala Ségolène Royalová, která má nyní na starosti velký resort pro životní prostředí a energetiku. Kvůli rozporům se socialisty ohledně těchto důležitých politických oblastí opustili francouzští Zelení pod vedením své předsedkyně, dosavadní ministryně pro bytovou výstavbu Cécile Duflot, vládu.[5] V Národním shromáždění (Assemblé nationale) má Vallsova vláda formálně většinu jen jednoho hlasu, avšak strana Zelených ji má v úmyslu ve všech otázkách s výjimkou zmíněných dvou oblastí podporovat.

Dne 5. prosince 2016 rezignoval na funkci ministerského předsedy, aby mohl kandidovat v nadcházejících francouzských prezidentských volbách. Ve funkci jej nahradil dosavadní ministr vnitra Bernard Cazeneuve.[6] Valls se prezidentských voleb nakonec nezúčastnil, protože v socialistických primárkách ho porazil Benoît Hamon.[7]

V roce 2018 oznámil odchod z francouzského politického života a svou kandidaturu na starostu Barcelony.[8]

Příznivec FC Barcelona[editovat | editovat zdroj]

Valls je velkým příznivcem fotbalového klubu FC Barcelona ze svého rodného města. Rád vykládá, že klubovou hymnu složil Manuel Valls, což je ovšem stejnojmenný bratranec jeho otce. U příležitosti finále Champions League dne 8. června 2015 v Berlíně mezi „jeho“ týmem a Juventus FC z Itálie nechal dopravit do německého hlavního města a zpět vládním letadlem na státní náklady (asi 20 000 eur), aby se mohl tohoto zápasu společně se svými dvěma syny zúčastnit. To způsobilo ve Francii silnou vlnu kritiky na Vallsovu adresu.[9]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2018-10-03]
  2. ↑ video na YouTube. Dostupné online.
  3. ↑ WIEGEL, Michaela: "Wie Sarkozy" (Jako Sarkozy), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2. dubna 2014, str. 8 (německy).
  4. ↑ Francouzský premiér Ayrault podal demisi, nahradí jej Manuel Valls. Lidovky.cz [online]. 2014-3-31. Dostupné online. 
  5. ↑ WIEGEL, Michaela: "Neue Besen im Hôtel Matignon" (Nová košťata v paláci Matignon), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 5. dubna 2014, str. 2 (německy).
  6. ↑ Novým francouzským premiérem je dosavadní ministr vnitra Bernard Cazeneuve. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-12-06 [cit. 2016-12-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Francouzští socialisté vyšlou do prezidentských voleb Hamona. Česká televize [online]. 2017-01-29 [cit. 2017-04-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. eurozpravy.cz [online]. [cit. 2018-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-02. 
  9. ↑ WIEGEL, Michaela (mic.): "Man gönnt sich ja gar nichts" (Člověk si jinak nic nedopřeje), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 11. června 2015, str. 5 (německy).
  10. ↑ Distinction : Le député socialiste Manuel Valls fait Commandeur du Ouissam alaouite - LE MATIN.ma. web.archive.org [online]. 2014-12-16 [cit. 2019-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. ↑ Coopération: Manuel Valls fait commandeur dans l’ordre du mérite ivoirien - FratMat. web.archive.org [online]. 2014-12-16 [cit. 2019-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  12. ↑ MANUEL VALLS FAIT CHEVALIER DE L’ORDRE NATIONAL DU LION. SenePlus [online]. 2013-11-16 [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. ↑ https://www.boe.es/boe/dias/2013/11/23/pdfs/BOE-A-2013-12334.pdf
  14. ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  15. ↑ BOE.es - Documento BOE-A-2015-3143. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ https://www.dakaractu.com/DECORATION-Le-Premier-ministre-Francais-Manuel-Valls-eleve-a-la-dignite-du-Grand-croix-dans-l-ordre-du-merite_a118693.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Premiéři Francie
Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (od 2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Manuel_Valls&oldid=22895536“