Literární žánry Starého zákona

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Literární žánry Starého zákona vznikly při převodu ústní tradice do písemné podoby. Mnohé texty, uchované ve Starém zákoně, nebyly určeny primárně k literárnímu užití a teprve později byly shrnuty do knihy. Tyto texty měly své místo v životě Izraelitů (všední život, liturgie aj.) a toto místo pak také určovalo zvolení literárního žánru. Z žánru lze zase do jisté míry naopak poznat životní události Izraelitů.[1]

Vznik žánru[editovat | editovat zdroj]

Protože text, předávaný původně ústně, byl zapsáním do knihy mnohdy vytržen z původního kontextu a vsazen do prostředí nového, modifikoval se i žánr. Z různých drobnějších vyprávění tak vznikaly rozsáhlé příběhy, které pak zpětně nacházely své místo v životě Izraelců – např. při předčítání v synagogách.[2]

Zapisovatelé a redaktoři byli bezpochyby lidé vzdělaní a znali i literaturu okolních národů. Většinou taky psali s jistým teologickým záměrem – to je nejzřetelnější snad v deuteronomistickém dějepravném díle.[3]

Prorok Elijáš kritizoval odklon Izraelitů od Hospodina a vyzýval k návratu k původním hodnotám.

Prostředí vzniku žánrů[editovat | editovat zdroj]

Žánry Starého zákona byly velkou měrou určovány prostředím, ve kterém vznikly. Mezi hlavní oblasti života patřily tyto:[4]

  • Všední život (rodina, kmen, čeleď, obec) – většina literární tvorby byla pro zaznamenání „nezajímavá“, některé prvky se přesto uchovaly: ustálené formy pozdravu, žehnání, milostné a pracovní písně, nářky, přísloví, hádanky, pohádky, legendy, pověsti.
  • Právní praxe – ve staroizraelských městech chybělo větší prostranství, soudy se proto konaly „v bráně“.[5] Dochovaly se jednak popisy průběhu pří, ale také právní výnosy (zákazy a příkazy) a kletby.
  • Kult – podléhal proměnám společenství. Během nomádského období kult nebyl směřován na jedno místo, ale svatyně byly transportovatelné; zvíře bylo pro nomády nejcennějším majetkem, a jeho obětování tak nabývalo vysoce náboženské povahy. S přechodem k usedlému životu byly zřizovány stálé svatyně, kde se konaly několikrát ročně slavnosti. Vznikaly jednak legitimující legendy (legitimovaly místo slavnosti, svátek či zvyklost), kultovní předpisy a žalmy.
  • Politické instituce – s politickou činností vznikaly anály a seznamy, dějepravné příběhy (oficiální historie) a v dvorském prostředí také královské žalmy a mudroslovná literatura.
  • Profétie – obraz proroků není jednotný (jednalo se o skupiny i jednotlivce). Jejich cílem nebylo vytvořit novou teologii, ale spíše přinášeli nové akcenty.

Popis a výskyt žánrů[editovat | editovat zdroj]

Příběh o potopě – paralely se objevují nejen v Mezopotámii, ale také např. u Indiánů.

Próza[editovat | editovat zdroj]

Mezi prozaické texty, které se nacházejí ve Starém zákoně patří zejména:

Žalmy jsou důležitou součástí nejen židovské, ale i křesťanské liturgie
Spravedlivý Jób a jeho přátelé, kteří zastávají postoj pragmatické morálky.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

Starozákonní poezie, stejně jako poezie mezopotámská[8], je velmi odlišná od poezie evropské, nezná totiž rým (pokud se nějaký v textech vyskytuje, jde o jev náhodný). O tom, zdali obsahují starozákonní texty metrum a o jaký druh metra by se mělo jednat, se badatelé neshodují; zřetelné je metrum pouze u žánru žalozpěvu (tzv. kíná, קינה), například v knize Pláč Jeremjášův. Existují však specifické znaky, které poetické texty odlišují od prozaických:

  • obrazný jazyk, založený především na (často složitých) metaforách;
  • paralelismus membrorum – verše jsou složeny ze dvou částí, obsah první části je zopakován v části druhé za použití jiných slov[9];
  • akrostich – verše (či dokonce celé strofy), především takzvaný alfabetický akrostich, kdy verše začínají postupně jednotlivými písmeny abecedy;
  • vybranější jazyk, například užívající archaismů.


Mezi hlavní poetické žánry ve Starém zákoně patří:

  • Sakrální písněhymny, prosby, ódy
  • Profánní písně – válečné a vítězné (i zde se mnohdy vyskytuje náboženský kontext, protože biblické války byly válkami Božími, např. Ex 15), pracovní, pijácké, satirické, žalozpěvy. Z těchto písní se však uchovaly jen fragmenty, v textu mnohdy zbyly jen odkazy, že tyto písně existovaly.[10]
  • Žalmy – modlitba, někdy také vysloveně píseň (doprovázena hudebními nástroji). Po zničení Chrámu se staly základem synagogální liturgie. Žalmy lze nalézt i mimo biblický kánon, např. mezi svitky od Mrtvého moře či v egyptském (Achnatonově) hymnu na Atona.
  • Žalozpěvy – zejména kniha Pláč – nářek nad zničením Jeruzaléma, obdoba se nachází znovu v mezopotámské literatuře (Nářek nad zkázou města Uru).
  • Mudrosloví – jednak v podobě jednotlivých výroků, zejména však v celých knihách: oproti knize Přísloví, kde mají výroky silně pragmatický ráz (Tomu, kdo bude ctít Hospodina, tomu se povede dobře, tomu, kdo tak nebude činit, se povede zle.), stojí kniha Jób a Kohelet, které polemizují s tímto pragmatismem a ukazují, že tento mechanismus nefunguje. Obě tyto knihy jsou specifické – prvá se ptá na původ zla, druhá je pak silně ovlivněna helénismem. Krom těchto knih existují další texty mimo hebrejský kánon, dochované však jen v řecké SeptuagintěKniha moudrosti a kniha Sírachovec (hebrejské fragmenty Sírachovce však byly nalezeny mezi texty Káhirské genízy).
  • Milostná píseňPíseň písní, která mnohým vykladačům dosud činí problémy. Paralely lze najít v mezopotámské literatuře (hymny na Ištar), či beduínských svatebních zvyklostech.
  • Profétie – prorocké texty, když se naplnily, mnohdy ztratily svůj původní význam, uchováním však získaly smysl nový, většinou eschatologický. Krom prorockých knih se prorocká slova nacházejí zejména v 1. a 2. knize Samuelově (Samuel) a 1. a 2. knize královské (Elijáš, Elíša).
  • Apokalyptika – texty obsahující eschatologické představy a představy o konci světa. Ve Starém zákoně zejména v knize Daniel, v menší míře pak v knize Zacharjáš. Obdobu lze nalézt v některých apokryfních spisech a v novozákonní knize Zjevení Janovo.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. RENDTORFF, Rolf. Hebrejská bible a dějiny. Úvod do starozákonní literatury. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-634-4. (dále jen Rendtorff). str. 109-112.
  2. Rendtorff. str. 165n.
  3. Rendtorff. str. 167-170.
  4. Rentdorff. str. 113-164.
  5. Am 5,15: „Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo!“
  6. ŽILINA, Miloslav. Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977.
  7. Gn 1,31.
  8. ŽILINA, Miloslav. Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977.
  9. Např. Ž 51:
    4 Slyš moji modlitbu, Bože — naslouchej slovům mých úst.
    5 Povstali proti mně cizáci — ukrutníci mi o život ukládají…
  10. Ž 69,13: „O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.“

Související články[editovat | editovat zdroj]