Leo Slezak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leo Slezak
Leo Slezak, kolem roku 1927, fotografie od F. Schmutzera
Leo Slezak, kolem roku 1927, fotografie od F. Schmutzera
Narození 18. srpna 1873
Šumperk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. června 1946 (ve věku 72 let)
Rottach-Egern
NěmeckoNěmecko Německo
Občanství Rakousko
Povolání herec, operní pěvec a zpěvák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leo Slezak (18. srpna 1873, Šumperk[1], Rakousko-Uhersko - 1. června 1946, Rottach-Egern, Německo) byl věhlasný operní tenorista a herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1896 debutoval v Brně v roli Lohengrina, v roce 1898 přešel do Královské dvorní opery v Berlíně, kde však nebyl angažován, načež již po jednom roce přesídlil do Vratislavi. Zde se seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874 - 1944). Poté následovala hostování v Londýně a Vídni, kde byl přijat s nadšením. Od září 1901 byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery (roku 1926 se stal čestným členem) a začala jeho úspěšná kariéra. Roku 1907 studoval v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke, kde si vycizeloval styl pro světovou kariéru. Roku 1909 podepsal tříletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde byl oslavován jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Když při jednom z hostování v Rusku vypukla první světová válka, musel spěšně odjet a byl poté Vídeňany znovu přijat s otevřenou náručí. Proslavil se nejen na operní scéně, ale také jako zpěvák písní. V dubnu 1934 vystoupil ve své poslední roli jako Othello na jevišti Vídeňské státní opery.

Jeho hlasový obor byl hrdinný tenor, jeho pianissimo bylo takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které byly technicky velmi nedokonalé, fascinuje svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným zjevem.

Roku 1932 započala jeho druhá kariéra hvězdy německé kinematografie, v nichž ztvárnil zejména komické role a téměř ve všech také zpíval. Mezi nejznámější tituly patří La Paloma (1934), Gasparone (1937) a Es war eine rauschende Ballnacht (1939).

Hrob Leo Slezaka

Nespočet anekdot, jejichž věrohodnost je však spíše pochybná, vypovídá o Slezakově velikém smyslu pro humor, který jej neopouštěl ani na jevišti: když jednou při představení „Lohengrina“ jeden z jevištních techniků příliš brzy vypustil labuť, předtím, než do ní tenorista nastoupil, načež se měl užaslého publika zeptat: „Promiňte prosím, kdy jede další labuť?“; tento bonmot se prý našel uplatnění dokonce i v hovorovém jazyce.[2]

Leo Slezak žil převážně ve Vídni, od května 1938 v Berlíně, ve volných chvílích od roku 1911 ve starém selské usedlosti v Egernu na Tegernském jezeře, kde se také spřátelil s Georgem Hirthem a spisovateli L. Thomou a L. Ganghoferem. Ve Vídni se stal členem Lóže Svobodných zednářů. Své poslední roky života strávil v Rottach-Egernu, kde byl po smrti také pohřben po boku své ženy Elisabeth.

Jeho děti Walter (1902 - 1983) a Margarethe (1901 - 1953) se také vydaly po cestě divadelních prken, Walter se proslavil v USA jako filmová hvězda.

Roku 1960 byla po něm ve vídeňské části Währing (18. okrsek) pojmenována ulice Leo-Slezak-Gasse.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Napsal také několik knih, v nichž humorným způsobem popisuje svůj pohnutý život:

  • 1922 Meine sämtlichen Werke. Rowohlt, Berlin
  • 1927 Der Wortbruch. Rowohlt, Berlin
  • 1940 Rückfall. Rowohlt, Berlin
  • 1948 Mein Lebensmärchen. Piper, München

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • 1932: Der Frauendiplomat
  • 1932: Skandal in der Parkstraße
  • 1932: Ein toller Einfall
  • 1932: Moderne Mitgift
  • 1932: Die Galavorstellung der Fratinellis / Spione im Savoy-Hotel
  • 1932: Die Herren vom Maxim
  • 1933: Ich und die Kaiserin
  • 1933: Unser Kaiser / Mein Liebster ist ein Jägersmann
  • 1933: Großfürstin Alexandra
  • 1934: Freut Euch des Lebens
  • 1934: Musik im Blut
  • 1934: La Paloma
  • 1934: G'schichten aus dem Wienerwald
  • 1934: Ihr größter Erfolg
  • 1934: Der Herr ohne Wohnung
  • 1934: Die Fahrt in die Jugend
  • 1935: Die blonde Carmen
  • 1935: Tanzmusik
  • 1935: Die ganze Welt dreht sich um Liebe
  • 1935: Die Pompadour
  • 1935: Zirkus Saran / Knox und die lustigen Vagabunden
  • 1935: Sylvia und ihr Chauffeur / Ein Walzer um den Stephansturm
  • 1935: Eine Nacht an der Donau
  • 1935: Herbstmanöver
  • 1935: Unsterbliche Melodien
  • 1935: Die lustigen Weiber
  • 1935: Der König lächelt – Paris lacht
  • 1936: Rendezvous in Wien
  • 1936: Konfetti (Confetti)
  • 1936: Das Frauenparadies
  • 1936: Liebe im Dreivierteltakt / Der letzte Wiener Fiaker
  • 1937: Die glücklichste Ehe der Welt / Die glücklichste Ehe von Wien
  • 1937: Husaren, heraus!
  • 1937: Gasparone
  • 1938: Der Mann, der nicht nein sagen kann
  • 1938: Heimat (mit Zarah Leander, Heinrich George)
  • 1938: Die 4 Gesellen
  • 1939: Frau am Steuer
  • 1939: Es war eine rauschende Ballnacht (mit Zarah Leander)
  • 1940: Golowin geht durch die Stadt
  • 1940: Der Herr im Haus
  • 1940: Rosen in Tirol (mit Johannes Heesters)
  • 1940: Operette
  • 1941: Alles für Gloria
  • 1943: Münchhausen (mit Hans Albers)
  • 1943: Geliebter Schatz

Zvukové záznamy[editovat | editovat zdroj]

  • [1]„Magische Töne“ (Assad in Die Königin von Saba / Goldmark / mit Klavier1905)
  • [2]„Magische Töne“ (Assad in Die Königin von Saba / Goldmark / mit Orchester 1909)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Walter Slezák: Wann geht der nächste Schwan? dtv, München 1970; und Oswald Georg Bauer: Richard Wagner, die Bühnenwerke von der Uraufführung bis heute. Propyläen, Frankfurt am Main 1982, ISBN 3-549-06658-9, S. 221.