Kryštof z Madruzza
| Kryštof z Madruzza | |
|---|---|
 Cristoforo Madruzzo od Tiziana (1552) | |
| Církev | římskokatolická |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 1542 světitel Kryštof Fuchs z Fuchsbergu |
| Kardinálská kreace | 2. června 1542 kreoval Pavel III. |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 5. července 1512 |
| Místo narození | Calavino |
| Datum úmrtí | 5. července 1578 (ve věku 66 let) |
| Místo úmrtí | Tivoli |
| Příbuzní | Niklas Madrutz (sourozenec) |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Alma mater | Boloňská univerzita |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kryštof Madruzzo nebo též Kryštof z Madruzza (italsky Cristoforo Madruzzo, ve starších německých pramenech převážně jako Christoph von Madruzz, či Christoph Madruscht, 5. července 1512, Castel Madruzzo v Calavinu - 5. července 1578, Tivoli) byl italský šlechtic z rodu Madruzzo a římskokatolický duchovní kardinál v období renesance a kníže-biskup tridentský a brixenský. Byl prvním ze čtyř tridentských biskupů, kteří pocházeli z rodu Madruzzo.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn Jana Gaudentia barona z Madruzza (von Madrutz) ze starého tridentského šlechtického rodu Madruzzů. Jeho otec byl členem tajné rady císaře Ferdinanda I. a byl též hofmistrem jeho synů. Jeho blízký přítel, kardinál Bernhard z Cles, kníže-biskup z Tridentu, jej v roce 1521 vyslal mimo jiné na říšský sněm ve Wormsu.
Kryštof Madruzzo vystudoval teologii na univerzitách v Padově a Boloni a rychle stoupal v církevní hierarchii. V roce 1539 byl jmenován tridentským knížetem-biskupem, v roce 1542 jej brixenský biskup Kryštof Fuchs z Fuchsbergu vysvětil na biskupa a po jeho smrti byl Madruzzo jmenován brixenským biskupem. V roce 1542 byl povýšen na kardinála in pectore, což bylo zveřejněno až v roce 1545. Zpočátku obdržel titulární kostel San Cesareo in Palatio, ale v roce 1560 jako kardinál-kněz, nejprve v San Crisogono a krátce poté Santa Maria in Trastevere.
Madruzzo byl v podstatě politikem a loajálním soupencem Habsburků. Jeho nejdůležitějším úspěchem v pozici biskupa bylo zahájení Tridentského koncilu (1545–1563). Během koncilu přijal španělského krále Filipa II., vévodu Emanuela Filiberta Savojského a další hodnostáře v biskupském paláci Castello del Buonconsiglio, ale také v Palazzo delle Albere u Tridentu, který nechal postavit speciálně pro tuto příležitost. Nechal také od roku 1531 přestavět rodinný zámek Castel Nanno a v roce 1561 postavit vilu v Soriano nel Cimino, kterou získal jako léno v Papežském státě.
V roce 1556 ho Filip II. jmenoval guvernérem Milána. V roce 1567 toto místo opustil a vzdal také se biskupského stolce v Tridentu ve prospěch svého synovce Jana Ludvíka z Madruzza (1532–1600), který byl od roku 1550 koadjutorem s právem nástupnictví. Sloužil jako kníže-biskup z Brixenu až do své smrti.
Po roce 1560 Kryštof Madruzzo, již jako kardinál-biskup, postupně získal suburbikální diecéze Albano (1561), Sabina (1562), Palestrina (1564) a Porto e Santa Rufina (1570). Zúčastnil se šesti papežských voleb, jmenovitě konkláve 1549/50, duben 1555, květen 1555, 1559, 1565/1566 a 1572.
Synové jeho sestry Kateřiny († 1551), Jan Tomáš ze Spauru (1528–1591) a Kryštof Ondřej ze Spauru (1543–1613) jej později následovali ve funkci knížete-biskupa brixenského.
Hrobka Kryštofa kardinála Madruzza se nachází v rodinné kapli v kostele Sant'Onofrio al Gianicolo v Římě.
Činnost[editovat | editovat zdroj]
Madruzzo se přátelil s Vicinem Orsinim, tvůrcem parku Sacro Bosco v Bomarzu. V tamním Šikmém domě v zahradě je nápis: Animus quiescendo fit prudentior ergo - Cristoforo Madruzzo principi Tridentino dedicato (Má mysl je moudřejší, když se zklidní, proto zasvěceno Kryštofu Madruzzovi, knížeti tridentskému). [1]
V opeře Palestrina Hanse Pfitznera vystupuje Madruzzo jako „Christoph Madruscht“.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Rotraud Becker: Madruzzo, Cristoforo. In: Mario Caravale (Hrsg.): Dizionario Biografico degli Italiani (DBI). Band 67: Macchi–Malaspina. Istituto della Enciclopedia Italiana, Roma 2006.
- Hubert Jedin: Christoph von Madruzzo. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, S. 247 f.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof z Madruzza na Wikimedia Commons - Madruzzo, Cristoforo. In: Salvador Miranda: The Cardinals of the Holy Roman Church. (Website Florida International University, anglicky)
- Trentino cultura – personaggi – Život a činnost - Cristoforo Madruzzo Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (italsky)
- Heslo Cristoforo Madruzzo na catholic-hierarchy.org
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cristoforo Madruzzo na německé Wikipedii.
- ↑ Hansmartin Decker-Hauff: Der Park von Bomarzo. Vicino Orsini. In: Hansmartin Decker-Hauff: Gärten und Schicksale. Historische Stätten und Gestalten in Italien. Fourier, Wiesbaden 1998, ISBN 3-932412-03-6, S. 143 ff.
| Předchůdce: Bernard III. z Cles |
|
biskup tridentský 1539–1567 |
|
Nástupce: Jan Ludvík z Madruzza |
| Předchůdce: Kryštof Fuchs z Fuchsbergu |
|
biskup brixenský 1542–1578 |
|
Nástupce: Jan Tomáš ze Spauru |
