Kryštof Klesch
| Kryštof Klesch | |
|---|---|
| Narození | 16. října 1632 Spišská Nová Ves |
| Úmrtí | 20. února 1706 (ve věku 73 let) Erfurt |
| Povolání | teolog |
| Znám jako | teolog a básník |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Příbuzní | Daniel Klesch, bratr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kryštof Klesch, také Christoph, (16. října 1632, Spišská Nová Ves, Horní Uhry – 20. února 1706, Erfurt, Durynsko) byl korunovaný básník, luteránský teolog, karpatský Němec a exulant. Rovněž Maďarsko jej řadí mezi osobnosti svého národa.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec byl správcem dolu, ale zemřel, když bylo Kryštofovi pět let. Po absolvování školy ve svém rodném městě procestoval Kryštof Klesch několik míst ve Slezsku a Sasku, navštívil např. Krakov, Frankfurt nad Odrou a Lipsko.[1] V roce 1648 začal navštěvoval gymnázium ve Vratislavi a počátkem 50. let 17. století studoval na univerzitě ve Wittenbergu filozofii a teologii. V roce 1654 přijal místo jáhna v Popradu. Po dalších zastávkách v Bardejově a Môťové (Matthiasdorf) u Zvolena se roku 1661 stal farářem a školním inspektorem ve Spišské Sobotě. V roce 1673 uprchnul do Wittenbergu.
- V Horních Uhrách (kde nalezlo útočiště i mnoho evangelíků z rekatolizovaných Zemí Koruny české) byl panovníkem Leopold I. Po odhalení Wesselényiho spiknutí začali být katolickou církví pronásledováni všichni protestantští faráři či učitelé v Uhersku. Protože byli tvrdě nuceni ke změně vyznání, odcházeli do exilu (Češi už podruhé). Nátlak v Uhrách vyvrcholil v březnu 1674, kdy tam bylo odsouzeno 300 evangelických kazatelů – z nich bylo 41 osob posláno na galeje.[2]
Ve Wittenbergu Kryštof Klench získal dne 9. října 1674 magisterský titul na zdejší lutherské univerzitě, poté se přestěhoval do Jeny, kde působil jako kazatel a spisovatel. V roce 1680 přijal službu v Tennstedtu, v roce 1684 se přestěhoval do Erfurtu, kde zprvu sloužil jako jáhen. Rok poté se v Erfurtu stal pastorem.
Doboví pamětníci jej popisují jako výmluvného veršotepce, který spolu se svým bratrem Danielem Kleschem dospěl ke stručnému způsobu vyjadřování. Kromě svých básní vydával teologické brožury a některá kázání. Dne 4. května 1676 byl korunován Philippem von Zesenem básnickou korunou. (Tento prastarý obřad korunovace básníka popsala např. baronka Germaine de Staël ve svém románu Corinna o l'Italia v roce 1807.)
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- De ortu Animae Rationalis. Wittenberg 1653
- Aller Christen, absonderlich Lehrer, Lebenskrone. Levoča 1661
- Redlich und Redender Reise-Gefährte eines aus Ungarn Vertriebenen. Jena 1675
- Der mit dem Göttlichen Kleinod heilsamer Elends-Klauen gezierte Evangelischen Prediger. Jena 1679
- Andächtige Elendsstimme auf Davids Harfenspiel. Jena 1679
- Succincta Papistica ae in XIII Scepus. oppidis …, instituta deformationis enarratio. Jena 1679
- Neue Ehrenpforte. Erfurt 1705
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christoph Klesch na německé Wikipedii.
- ↑ a b Klesch Kristóf, | Magyar írók élete és munkái – Szinnyei József | Kézikönyvtár. www.arcanum.com [online]. [cit. 2022-04-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 pages s. ISBN 80-7017-022-0. OCLC 67292942 S. 110–112.
