Kostel svatého Petra a Pavla (Dolní Lukavice)
| Kostel svatého Petra a Pavla | |
|---|---|
 Kostel svatého Petra a Pavla | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Plzeň-jih |
| Obec | Dolní Lukavice |
| Souřadnice | 49°36′7,85″ s. š., 13°20′45,2″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | Diecéze plzeňská |
| Vikariát | Plzeň-jih |
| Farnost | Merklín |
| Status | filiální kostel |
| Zasvěcení | svátek svatých Petra a Pavla |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Jakub Auguston |
| Stavební sloh | gotika, baroko |
| Výstavba | 1340 |
| Další informace | |
| Adresa | Dolní Lukavice, Česko |
| Kód památky | 23270/4-273 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Petra a Pavla v Dolní Lukavici je jednolodní raně gotický kostel, později barokně přestavěný. Je chráněn společně s božími mukami u kostela jako kulturní památka.[1]
Historie kostela[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl postaven kolem roku 1340 v obci Dolní Lukavice, jejíž vznik se uvádí v roce 1216. První písemná zmínka o kostele je z roku 1352. Od roku 1384 byl kostelem farním. V roce 1407 bylo Janem z Lukavice zřízeno kaplanství k oltáři deseti tisíc mučedníků.[2] Ve druhé polovině 15. století proběhly pozdně gotické úpravy. Raně barokní přestavba proběhla v roce 1684.[2] V roce 1714 byla u kostela postavena boží muka, která jsou dokladem pololidové barokní tvorby. V roce 1722 byl přistavěn nový presbytář a kolem tohoto roku (v průvodci Jižní Plzeňsko 1. je uveden rok 1734[2]) proběhla také rozsáhlá barokní přestavba na podnět hraběte Ferdinanda Matyáše z Morzinu. Uvádí se, že architektem byl Jakub Auguston.[2] K presbytáři byly přistavěny kaple a pravděpodobně bylo vyzděno druhé patro věže. Větší zásahy byly realizovány kolem poloviny 19. století, kdy bylo vyzděno třetí patro věže, vztyčena báň, zvýšena střecha nad západní části presbytáře a loď dostala nový strop a krov. Sanktusník byl nahrazen novou konstrukcí. Pravděpodobně byla přistavěna sakristie. Patrně až z 20. století pocházejí příčky oddělující oratoř od schodiště.[1] V roce 2019 byla báň kostela sejmuta a začala její renovace.[3]Duchovní správu vykonává Koinonia Jan Křtitel.
Popis kostela[editovat | editovat zdroj]
Jednolodní stavba, v jejímž průčelí stojí osově nečleněná věž. Exteriér je jednoduchý a kromě nároží, která jsou rámována lisenami, téměř nečleněný. Profil římsy je barokní. V západním průčelí věže je raně barokní portál s toskánskými sloupky, které nesou rozeklaný tympanon.[2] Okna lodi a kněžiště mají jednoduše profilované stuhové šambrány se segmentovými záklenky, v severní stěně lodi je ponechané drobné gotické okénko.[2] Boční portály jsou vrcholně barokní. Střecha kostela je valbová s oktogonálním sanktusníkem. Věž má cibulovitou báň s lucernou. Po stranách presbytáře jsou připojeny kaple a empory. Závěr presbytáře je vytvořen na půdorysu pěti stran osmiúhelníka, vlastní tři pole závěru vybíhají do ostrých hran. V interiéru má loď plochý strop, v její západní části je vložena na kamenných pilířích se zdobeným čelem kruchta. Loď je 11,40 metrů dlouhá a 8,00 metrů široká. Raně gotická klenba podvěží je křížová, s masivními žebry a kvádrovými konzolkami. Prostory empor mají plochý strop, s valeně klenutým závěrem. Severně od kněžiště je malá sakristie klenuta drobnou plackou.[4][2]
Nejstarší částí kostela z poloviny 13. století je přízemí věže s žebrovou klenbou, okénko v jižní stěně a obvodové zdi lodi. Na severní straně v místě okna se zachovala část ostění původního vstupního portálu. Malý sedlový portálek z 1. patra věže na kruchtu je z poloviny 15. století, stejně tak jádro západního štítu a okénko v jižní zdi. V podkroví jsou zbytky barokního stropu lodi – výběh fabionu a pod ním profilovaný pásek, z první poloviny 18. století. Z tohoto období se zachoval krov nad presbytářem a oratořemi a kruchta se schodišťovým přístavkem.[1]
V Soupise památek z roku 1907 se uvádí vybavení kostela mobiliářem: Tři zvony z počátku 15. století. Barokní hlavní oltář s obrazem svatého Petra a Pavla pochází z roku 1734. Boční oltáře byly postaveny v roce 1745 a je na nich zobrazena svatá Valburga a Rod Kristův. Nad nimi jsou erby Morzinů a Kolovratů. Dřevěné sochy čtyř andělů pochází ze zrušené kaple sv. Kříže nad Chotěšovem. Tři páry mosazných svícnů ze 17. století, 2 metry vysoký žulový náhrobek z roku 1531 s málo zřetelným erbem Lukavských z Řeneč.[5]
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Výraznou roli při barokní úpravě a rozšíření kostela v 18. století sehrál Ferdinand Matyáš Morzin, který působil jako tajný rada a hejtman plzeňského kraje. V roce 1725 se přestěhoval do Dolní Lukavice. Obec i její okolí si velmi oblíbil, proto si před svou smrtí přál, aby bylo jeho srdce uloženo v dolnolukavickém kostele. Stalo se tak hned následující den po jeho úmrtí dne 22. října 1763, kdy bylo jeho srdce uloženo do tzv. srdeční hrobky v kostele.[6] Dalším uložené srdce pochází od Marie Františky Rajské z Dubnice.[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Boží muka z 18. století -
Okna na severní straně -
Pohled na kostel při rekonstrukci věže v roce 2019 -
Zadní pohled -
Barokní římsa -
Pohled zezadu na sakristii -
Detail sanktusníku -
Pohled ze severní strany -
Vstup – hlavní vchod -
Detail vstupního portálu -
Detail kování na vstupních dveřích -
Půdorys kostela -
Pohled od vstupu do kostela -
Celkový pohled do kostela -
Pohled na kruchtu -
Kazatelna -
Oltářní obraz svatého Petra a Pavla -
Gotické okno -
Kaple Panny Marie Lurdské -
Křížová cesta -
Náhrobní kámen s erbem Lukavských z Řenče -
Křížová klenba podvěží -
Boční oltář – Rod Kristův -
Boční oltář – svatá Valburga -
Nová báň -
Zvedání nové báně
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 134265 :. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f g h FOUD, Karel; KAREL, Tomáš. Jižní Plzeňsko 1.. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1999. 223 str. s. ISBN 8086125092, ISBN 9788086125091. OCLC 76629497 S. 35.
- ↑ HÁJKOVÁ, Barbora. FOTO, VIDEO: Kostel v Dolní Lukavici přišel o báň. Vrátí se snad za rok. plzensky.denik.cz. 2019-06-15. Dostupné online [cit. 2019-10-01].
- ↑ Památky a občanská vybavenost Plzeňského kraje | Plzeňský kraj. www.plzensky-kraj.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Dolní Lukavice - Farní kostel sv. Petra a Pavla. depositum.cz [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Kostel sv. Petra a Pavla v Dolní Lukavici – Koinonia Jan Křtitel [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Klepsová, Eva: Historie Dolní Lukavice do roku 1945. 1. vyd. Dolní Lukavice, Obec Dolní Lukavice 2009. 202 s.
- Klepsová, Eva: Historie obce Dolní Lukavice do roku 1945. Diplomová práce. Západočeská univerzita, Fakulta pedagogická, katedra historie. Plzeň 2007. 127 s. Dostupné online [2]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatých Petra a Pavla na Wikimedia Commons
