K-129

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ponorka třídy Golf II
Základní údaje Vlajka
Typ: Ponorka s balistickými raketami
Třída: Projekt 629
Zahájení stavby: 15. března 1958
Spuštěna na vodu: 6. května 1959
Uvedena do služby: 31. prosince 1959
Osud: potopila se 8. března 1968
Takticko-technická data
Výtlak: 2458 t (na hladině)
3090 t (pod hladinou)
Délka: 98,9 m
Šířka: 8,2 m
Ponor: 8,05 m
Pohon: 3 × Typ 37D vznětové motory 2000 hp
2× PG-101 elektromotory 1350 hp
elektromotor PG-102 2700 hp
Rychlost: 15 uzlů (na hladině)
12,5 uzlu (pod hladinou)
Dosah: do 300 m
Posádka: 96 (rok 1968)
Výzbroj: 4× 533mm torpédomet (vpředu)
2× 533mm torpédomet (vzadu)
3× šachta pro balistické rakety

K-129 byla sovětská ponorka třídy Projekt 629 (kód NATO Golf). Byla to ponorka s diesel-elektrickým pohonem vyzbrojená balistickými raketami, která se potopila roku 1968. Část ponorky se podařilo v rámci amerického projektu Azorian vyzdvihnout na hladinu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

K-129 byla postavena v loděnici v Komsomolsku na Amuru a uvedena do provozu v prosinci 1959. Roku 1967 byla ve Vladivostoku modernizována na třídu Projekt 629A (kód NATO Golf II).

V únoru 1968 ponorka vyplula ze základny na Kamčatce na její třetí hlídku v rámci jaderného odstrašování v Pacifiku. V březnu 1968 ztratilo sovětské námořnictvo s ponorkou K-129 radiový kontakt a zahájilo vyhledávací operaci, při níž se ale nepodařilo určit polohu vraku.

Američané za pomoci systému pro sledování ponorek (SOSUS) zaregistrovali výbuch a nakonec poměrně přesně lokalizovali polohu vraku. Americká CIA zahájila tajnou záchrannou operaci, známou jako Project Azorian. Velkou část vraku se podařilo vyzdvihnout až téměř k hladině, ale trup se přitom údajně rozlomil. Proto CIA získala jen část trupu ponorky. Při katastrofě K-129 zahynulo 96 osob.

Příčiny katastrofy[editovat | editovat zdroj]

Údajné místo potopení ponorky

Skutečný důvod katastrofy není znám. Jednu z možností představuje špatná ventilace. Během nabíjení olověných akumulátorů vzniká vodík, který musí být odvětrán, aby nedošlo ke vznícení a výbuchu. Také je možné, že vybuchla jedna ze tří na palubě umístěných jaderných raket, podobně jako se to stalo roku 1986 u ponorky K-219.

Sovětský svaz po incidentu prohlásil, že K-129 byla potopena americkou ponorkou. V souvislosti s tím se objevilo tvrzení, že americká ponorka USS Scorpion (SSN-589) měla být o dva měsíce později potopena ze msty. Mezi konspirační teorie patří údajná kolize K-129 s americkou ponorkou USS Swordfish (SSN-579). Teorie vznikla poté, co se tato ponorka v inkriminovaném období objevila na americké základně s poškozenou věží. Věž americké ponorky by však musela být po srážce s K-129 vedoucí k jejímu potopení poškozena mnohem více.

V dokumentárním filmu Tod in der Tiefe z roku 2004 (autor Ives Martyn) odborníci říkají, že K-129 mohla být tzv. rogue (zatoulaná) ponorka, které se snažila odpálit jednu nebo dvě jaderné rakety na Havaj. Pokus o neoprávněné odpálení bez řádného zadání bezpečnostního kódu vedl k poškození ponorky. Ve filmu vyjádřený znalecký posudek je v rozporu se zprávou CIA. Ponorka se podle CIA potopila 1560 mil severozápadně od Havaje, zatímco rakety SS-5-N (R-21) mají dolet pouze cca 700 mil. Havaj by z této vzdálenosti nemohly zasáhnout.

Další úvahy jsou založeny na strukturálním poškození trupu K-129, který se zlomil buď již v okamžiku nějakého nárazu nebo při dopadu na mořské dno. Pouze tímto způsobem lze vysvětlit skutečnost, že americká záchranná loď (postavená teprve po vyfotografování vraku) měla prostor pro umístění max. 60 metrů dlouhého objektu do interiéru, ačkoliv ponorka K-129 byla téměř 100 metrů dlouhá.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku K-129 na německé Wikipedii.