Juraj Jánošík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha Jánošíka v Terchové

Juraj Jánošík či Juro Jánošík, polsky Jerzy Janosik, maďarsky Jánosik György (25. ledna 1688 Terchová17. března 1713 Liptovský Mikuláš) byl slavný zbojník z Horních Uher.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrostl v Terchové na samotě "u Jánošov" v rodine, jejíž jméno se opakovaně vyskytovalo v záznamech poddaných porušujících tehdejší zákony.[1] Pokřtěný byl v kostele Nejsvětější Trojice ve Varíne. Juraj Jánošík měl čtyři sourozence. Tři mladší bratry Jána, Martina, Adama a starší sestru Barboru.[2]

V 15 letech byl odveden do houfů lidových vzbouřenců. Roku 1706 vstoupil do kurucké armády a strávil tam několik let. Byla to doba chaosu, kdy část uherské šlechty revoltovala proti Habsburkům. Po porážce kuruckého povstání se stal císařským vojákem s posádkou v Bytčanském zámku, kde bylo také vězení. Tam pomohl k útěku zbojníkovi Tomáši Uhorčíkovi. Když Jánošíka propustili z vojny, zlákal ho roku 1711 Uhorčík, aby se přidal ke zbojníkům – „horním chlapcům“. S Uhorčíkovou družinou potom pašoval koně z Polska. Brzy se stal vůdcem bandy a Uhorčík se staral o odbyt lupu prodejem na trhu.

Horní chlapci zbojničili jen od jara do podzimu, na zimu odcházeli do vesnic jako čeledínové apod. Jánošík se takto ukrýval u Uhorčíka. Jeho zbojnická činnost trvala pouze 2 roky, v nichž jako Uhorčíkův zástupce a za jeho nepřítomnosti vůdce zbojnické tlupy přepadal zemany, loupil v kostelích a obíral pocestné. Působil nejen v Uhrách, ale i na východní Moravě, Haliči a ve Slezsku.

Měsíc po odsouzení Uhorčíka byl Jánošík dopaden v Uhorčíkově chalupě. Poprvé Jánošíka chytili roku 1712, ale podplatil stráže a utekl. Po udání ho za pár měsíců chytili znovu a ve svých pětadvaceti letech byl pravděpodobně 17. března 1713 popraven oběšením. Traduje se, že zavěšením za žebro na hák.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Podle slovenského lidového podání Juro Jánošík se svou družinou žil v lesích mezi Žilinou a Liptovským Mikulášem a přepadával tam pocestné. Podle polských podhalanských legend raboval i v Polsku. Z lupu prý vyděloval část pro chudé - podle pověstí bohatým bral a chudým dával. Je dodnes vnímán jako slovenský národní hrdina, pro svůj odpor k vrchnosti. Proslavil se i za hranicemi Slovenska. Poláci ho vnímají jako svého legendárního karpatského hrdinu.

Odraz Jánošíka v umění[editovat | editovat zdroj]

Numismatický námět[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 byla vydána v Československu dvoukoruna s portrétem Jánošíka.[3]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1912 Emil Horský, Zbojství Jura Janošíka. Soudi výslech a odsouzeni 1713, "Česky lid" XXI, 1912
  • 1911 Janošík a zbojníci. S vyobrazenim, "Česky lid" XX, 1911
  • 1956 Miloš Malý, Jánošík, Śtátní nakladatelství národní knihy
  • 1981 Václav Cibula - Jánošík (1.vydání v nakladatelství Albatros v Praze 1981,náklad 35 000 výtisků)
  • 1989 Neznámy Jánošík (Jozef Kočiš) - historická, Martin: Osveta
  • 2009 Arnošt Caha - Jánošík, Legenda o zbojnickém hrdinovi
  • MAHEN, Jiří. Jánošík : tragedie o pěti dějstvích. Královské Vinohrady : Plaček, 1910. Knižní vydání Mahenovy tragédie o Jánošíkovi, jejíž děj se odehrává na Slovensku v letech 1711-1713.. Dostupné online.  
  • JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha : Cesty, 1999. Dostupné online. - kapitola O Jánošíkovi, s. 210-218.  

Opera[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rudo Brtáň, "Na tropie Janosika i polskich zbójników." Pamiętnik Słowiański, 1968.
  2. Juraj Jánošík: rozprávanie o zbojníckom kapitánovi. [s.l.] : [s.n.], 2004. Dostupné online. ISBN 8080462828. S. 110.  
  3. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1947-78

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]