Johann Josef Abert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johann Josef Abert
Johann Josef Abert (cca. 1860)
Johann Josef Abert (cca. 1860)
Narození 20. září 1832
Kochovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 1. dubna 1915 (ve věku 82 let)
Stuttgart, Württembersko
Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Národnost německá
Povolání kontrabasista, skladatel, dirigent
Vzdělání pražská konzervatoř
Příbuzní syn Hermann Abert, muzikolog
Hnutí pozdní romantismus
Významná díla symfonie č. 4 Columbus, opera Astorga
Některá data se získávají z datové položky.

Johann Josef Abert, psáno též Johann Joseph Abert nebo počeštěně Jan Josef Abert, (20. září 1832, Kochovice[1]1. dubna 1915, Stuttgart) byl německý hudební skladatel, dirigent a kontrabasista pocházející z Čech a působící zejména ve Stuttgartu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze zednické rodiny. Komponovat začal již v 11 letech. V letech 18461852 studoval na pražské konzervatoři hru na kontrabas u Josefa Hraběte a hudební teorii u Jana Bedřicha Kittla a Augusta Wilhelma Ambrose. Jeho absolventská práce, symfonie h moll (4. 4. 1852), sklidila v Praze značný ohlas. Na doporučení zpěváka Jana Píška, v té době angažovaného u stuttgartského divadla, si jí povšiml si rovněž uznávaný skladatel a dirigent Peter Joseph von Lindpaintner a roku 1853 mu nabídl angažmá na místo kontrabasisty v královské dvorské kapele ve Stuttgartu, kde byl Lindpaintner kapelníkem. Tam se dostal do kontaktu s švábským okruhem básníků (Eduard Mörike, Ludwig Uhland, Justinus Kerner. Zde se brzy stal úspěšným skladatelem, jehož díla, zahrnující několik oper a symfonií, byla ve své době značně oceňována. V roce 1859 se oženil a Amalií Wilhelminou Marquardtovou, dcerou stuttgarského hoteliéra. Roku 1867 se stal stuttgartským dvorním kapelníkem (po Carlu Antonu Eckertsovi) až roku 1888, kdy odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek, byl hlavní postavou stuttgartského hudebního života.

Vedle symfonií (zejména Columba z roku 1864) získaly největší oblibu jeho opery. Anna z Landskronu (1858) ještě patří k německému pozdnímu romantismu. Po jejím úspěchu podnikl na radu pařížského vydavatele Schlesingera cestu do Nizozemí, Anglie a zejména do Paříže (1860), kde se setkal mj. s Rossinim a Richardem Wagnerem. Nejvíce však na něj v Paříži zapůsobila meyerbeerovská velká opera. Jeho další opery počínaje Králem Enziem (1862) jsou orientovány v tomto duchu, na rozdíl od většiny jeho současníků bez vlivu wagnerovského hudebního dramatu. Z nich největšího úspěchu i v zahraničí dosáhl Astorga (1866).

U v průběhu svého působení ve Stuttgartu udržoval kontakty s Prahou, vystupoval na příležitostných koncertech (roku 1858 dirigoval svou Oslavnou předehru na oslavách 50. výročí založení své almy mater, Pražské konzervatoře) a jeho skladby zde byly často uváděny. Bedřich Smetana uvedl Abertovi symfonii Columbus již v roce její premiéry (1864) na koncertu Umělecké besedy. Anna z Landskronunámět z české historie a byla v Praze známa, uveden byl však až Astorga, a to s velkým úspěchem. Po nastudování ve Stavovském divadle (premiéra 5. prosince 1866) jej uvedlo i brněnské divadlo (1. února 1873) a v českém překladu i Prozatímní divadlo (premiéra 17. října 1876). Stavovské divadlo uvedlo i Enzia z Hohenštaufenu (1876) úspěch se však neopakoval. Z Ekkeharda byly v Praze předvedeny jen ukázky (koncert na Žofíně 6. kvvětna 1883).

Jen poměrně málo z jeho děl bylo za jeho života vydáno (z oper pouze Astorga). Jeho hudební odkaz se nachází ve Württemberské zemské knihovně (Württembergische Landesbibliothek) ve Stuttgartu a zčásti též v Německém literárním archivu (Deutsches Literaturarchiv) v Marbachu, některá díla rovněž v Českém muzeu hudby. V posledních letech se oživuje zájem o J. J. Aberta dílo a četná jeho díla, mj. symfonie Columbus, dva koncerty pro kontrabas, předehry, jeho smyčcový kvartet, klavírní skladby, písně a jeho mše byly koncertně provedeny v Německu, Rakousku, České republice a Spojených státech a byly zčásti vysílány televizí a rozhlasem.

Jeho syn Hermann Abert (1871–1927) byl profesor hudební vědy v Halle, Lipsku a Berlíně. Věnoval se zejména dějinám opery, Jommellimu, Gluckovi a zejména Mozartovi, jehož monografie z roku 1919/1921 měla zakladatelský význam a je dosud oceňována. Hermannova dcera Anna Amalie Abertová (1906–1996) byla rovněž významnou muzikoložkou; působila jako profesorka v Kielu a vydala mj. Geschichte der Oper (Dějiny opery, 1994).

Autobiografii skladatelova bratra Wenzela Alberta (1842–1915) Musikantenblut vydalo pražské nakladatelství Vitalis (ISBN 3-89919-023-8).

Vybraná díla J. J. Aberta v současnosti vydává Laurentius Musikverlag.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

Ostatní vokální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Mše Es dur
  • Mužské sbory (mj. Die Zufriedenen na slova Ludwiga Uhlanda)
  • Písně, mj. Liebesmahnung a Trennungsschmerz (slova Justinus Kerner), Dort ist so tiefer Schatten (slova Joseph von Eichendorff), Kalt und schneidend weht der Wind (slova Hermann Lingg), Süße, liebliche Gestalt (slova August Silberstein) Auf geheimem Waldespfade (slova Nikolaus Lenau), Wiegenlied, Wandern a Des Glasers Töchterlein (slova Albert Träger)

Symfonie[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1 h moll, 1852
  • Symfonie č. 2 c moll, 1854
  • Symfonie č. 3 A dur, 1856
  • Programní symfonie (č. 4) D dur Columbus ("Musikalisches Seegemälde in Form einer Sinfonie"), Op. 31, 1864
  • Symfonie č. 5 c moll, 1870
  • Symfonie č. 6 d moll, Lyrická (Lyrische Sinfonie), 1890
  • Symfonie č. 7 C Dur, Jarní (Frühlingssinfonie), 1894

Koncerty pro kontrabas[editovat | editovat zdroj]

  • Polonéza a introdukce D dur pro kontrabas a orchestr, 1848
  • Variace a rondo C dur pro kontrabas a orchestr, 1849
  • Introdukce a polonéza C durpro kontrabas a orchestr, 1849
  • Concertino F dur pro kontrabas a orchestr, 1851
  • Rondo pro kontrabas a orchestr, 1852

Ostatní orchestrální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Předehra E dur pro velký orchestr, 1850
  • Předehra d moll pro velký orchestr, 1852
  • Oslavná předehra pro velký orchestr, věnovaná císaři Františku Josefovi, 1855
  • Smuteční pochod, 1866, věnovaný vojákům padlým v prusko-rakouské válce
  • Slavnostní předehra D dur, 1874, při příležitosti sňatku Věry Konstantinovny Romanovové, adoptivní dcery krále Karla I., s vévodou Eugenem Württemberským
  • Koncertní předehra
  • Oslavný pochod k 25. výročí vlády krále Karla I., 1889
  • Slavnostní pochod k výročí hulánského pluku královny Olgy Württemberské, 1883

Komorní hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Smyčcový kvartet A dur, 1862, věnovaný Carlu Antonu Eckertsovi
  • Klavírní skladby (mj. smuteční pochod, Chant de la gondolière)
  • Varhanní skladby

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

  • 1995 Symfonie Columbus, Koncert pro konrtrabas, variace pro kontrabas. Kontrabas: Thomas Lom, Filharmonii Bohuslava Martinů (Zlín) diriguje Werner Stiefel (Bayer Records (BR 100 160))
  • 1999 Písně J. J. Aberta zastoupeny na CD Deutsche Lieder aus Böhmen (vydal Sudetendeutsches Musikinstitut Regensburg)
  • 1999 Sbor J. J. Aberta zastoupen na CD Jauchzet dem Herrn, alle Welt!, které sudetoněmecký sbor MOravia Cantat nahrál v klášteře Oseku.
  • 2000 Opera Ekkehard, Capriccio / Delta Records. Zpívají Jonas Kaufmann, Nyla van Ingen, Susanne Kelling, Henryk Böhm, Jörg Hempel, Alfred Reiter, Christian Berhaher, Mihoko Fujimura, SWR Runfunkorchester Kaiserslautern diriguje Peter Falk
  • 2002 Klavírní recitál Florian Uhlig: Venezia obsahuje Abertův Chant de la gondolière (Black Box)
  • 2007 CD Musik aus Stuttgart: Kammermusik und Lieder von Ludwig Schuncke und Johann-Joseph Abert - 7 písní (zpěv Roswitha Sicca, Martin Nagy, Thomas Pfeiffer, klavírní doprovod Ljiljana Borota, Joachim Draheim) a smyčcový kvartet A dur (Abert-Quartett Stuttgart)
  • 2010 Variace pro kontrabas na CD Stuttgart Compositions, Stuttgarter Kamerorchester diriguje Michael Hofstetter (Hänssler Classics)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Johann Joseph Abert na německé Wikipedii a Johann Joseph Abert na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUDVOVÁ, Jitka. Abert Johann Josef. In LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha : Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-200-1346-6. S. 15-16. (česky)
  • Hermann Abert: Johann Joseph Abert (1832–1915). Sein Leben und seine Werke. 2. opravené a doplněné vydání, reprint lipského vydání. Bad Neustadt a. d. Saale, 1983. (Beiträge zur Musikgeschichte der Sudetendeutschen, svazek 1).
  • Michael Jahn und Clemens Höslinger: Vergessen. Vier Opernkomponisten des 19. Jahrhunderts. J. F. Halévy, A. Rubinstein, K. Goldmark und J. J. Abert (= Schriften zur Wiener Operngeschichte, Band 6). Verlag Der Apfel, Wien 2008. ISBN 978-3-85450-288-3
  • Heinz Becker: Abert, Johann Josef, Neue Deutsche Biographie, Berlín 1953, sv. 1 s. 18, online
  • Hermann A. L. Degener: Wer ist’s' 3. vydání, Degener, Leipzig 1908, S. 2, l. Sp.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]