Přeskočit na obsah

Jitka Molavcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jitka Molavcová
Jitka Molavcová (2016)
Jitka Molavcová (2016)
Základní informace
Narození17. března 1950 (74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánrypop
Povolánízpěvačka, herečka, moderátorka
Nástrojeklavír[1], flétna, kytara, saxofon, banjo, ukulele, kantele, smyčcový žaltář[2][nenalezeno v uvedeném zdroji], činely[3]
Aktivní roky1970–dosud
Příbuzná témataJiří Suchý
divadlo Semafor
OceněníZlatý střevíček (2013)
Manžel(ka)Jan Petráň
Alfred Strejček (od 2023)
Webhttp://www.jitkamolavcova.cz/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jitka Molavcová (* 17. března 1950 Praha) je česká herečka, zpěvačka, spisovatelka, muzikantka a moderátorka, hrající od roku 1970 až dodnes v divadle Semafor, kde je hlavní partnerkou Jiřímu Suchému.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala střední průmyslovou školu grafickou. Její profesionální život se změnil po celostátní pěvecké soutěži Talent v roce 1970, kterou vyhrála s písní Hany Hegerové Lásko má. V témže roce se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor. Prošla s úspěchem a stala se jednou ze semaforských „girls“, kde zpočátku zpívala v originále zejména francouzské šansony.

Její jemný dívčí soprán se začal prosazovat také v rozhlase a na nahrávkách Supraphonu, písničky jako Teď hádej, Hej Tóny, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky nebo Náledí se staly hity.

Její výrazný talent se projevoval čím dál tím více a po účinkování v několika semaforských hrách (Kytice, Elektrická puma, Smutek bláznivých panen) se postupně stala hlavní ženskou osobností tohoto divadla.

Neobvyklé kombinace jejího jemného osobního půvabu a nevšedního komického talentu si všimla brzy také televize a film. Na plátně se stala například partnerkou Karla Gotta ve snímku Hvězda padá vzhůru (1974).

V 80. letech započala její dlouholetá a velice úspěšná práce pro děti (pořady Malý televizní kabaret, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice), objevila se v řadě televizních pohádek jako Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice a Kylián a v mnohých dalších. Vtiskla svůj hlas večerníčku Káťa a Škubánek. Nezapomenutelná je také její postava nešťastně zamilované pokojské Heli v seriálu Návštěvníci z roku 1983.

V té době ztvárnila na semaforském jevišti řadu dalších rolí (Markéta ve hře Faust), ale jedna z nich měla pro její budoucí kariéru rozhodující význam. Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý, která měla premiéru 5. března 1985, se zrodila postava slečny Žofie Melicharové. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala svoji životní roli a velkou popularitu. Výstupy pana Jonáše a slečny Melicharové patří dodnes na repertoáru Semaforu k tomu nejlepšímu. Společně se objevili také na filmovém plátně: Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš II. aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988).

Další příležitostí pro její komický talent se na počátku 90. let stala role „žárlivé ruské matrony“ Varvary v inscenaci Nižni Novgorod s nezapomenutelným sólem Námořníci ze všech světa konců… Úspěch měly také hry Mé srdce je Zimmer frei či Víkend s Krausovou.

Velkou šanci jí dalo v polovině 90. let také Hudební divadlo v Karlíně, kde na jeho prknech několik let ztvárňovala Dolly Leviovou v muzikálu Hello Dolly. Za svůj výkon obdržela Cenu Thálie za rok 1996. Později se zde objevila také jako herečka v inscenaci Zvonokosy.[4]

V letech 1997 a 1998 vystoupila (pěvecky, tanečně a recitačně) spolu s Jiřím Suchým na předvánočním podvečeru Masarykova demokratického hnutí v Divadle Kolowrat, od nějž Jiří (též nemalou zásluhou Jitky) obdržel v Míčovně pražského hradu 7. března 1998 „Čestnou medaili T. G. Masaryka“ v přímém televizním přenosu, se kterou se „pochlubil“ ve večerním přenosu divadelního představení.

V hudební produkci posledních let přinesla coby zpěvačka dva výrazné počiny: Já mám ráda komiky, ve kterém nazpívala nové verze slavných šlágrů českých a světových komiků, a v roce 1999 pak album australských lidových písní Nezacházej slunce s moderními aranžemi a krásnými texty. Pro děti natočila CD Zpívánky.

V posledních letech se kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor (nejnověji komedie Jako když tiskne, Sukně smutnou jehlou spíchnutá či Lysistrata) věnuje také středověké tematice (inscenace Oráč a smrt) a moderování (jeden z ročníků cen TýTý a ceny Thálie). K saxofonu a kytaře, které bravurně ovládá, přidala několik dalších hudebních nástrojů. S úspěchem vystupuje v rozhlase a je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti).

V roce 2013 získala na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.[5]

V roce 2007 se objevila také na prknech Národního divadla. V režii Miloše Formana ztvárnila roli Tetičky v legendárním představení Dobře placená procházka, večerníček Berta a Ufo, kterému propůjčila svůj nezaměnitelný hlas. Ti nejmenší ji pak měli možnost vidět v Kouzelné školce 2009–2022, nebo v hudebním pořadu Muzicírování, kde mj. spolu s Janem Maxiánem seznamuje děti zejména s písničkami z Osvobozeného divadla a divadla Semafor v České televizi.

Byla třicet let vdaná za herce, scenáristu a spisovatele Jana Petráně. Manželství zůstalo bezdětné, protože Petráň už měl z předchozího vztahu syna a další děti nechtěl.[6] V červenci 2023 se Molavcová vdala za svého dlouholetého partnera Alfreda Strejčka, herce, moderátora, hudebníka, recitátora a pedagoga.[7]

Od roku 2024 je čestnou občankou Městské části Praha 4.

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Kompilace

[editovat | editovat zdroj]
  • 1973: 12 pro Mladý svět – Supraphon, LP – A3. Co mi dáš – Jitka Molavcová
  • 1978 Mojmír Balling – Mojmír Balling – Supraphon 1113 2517 H, LP – 21. Krajkoví – Jitka Molavcová (album s písněmi hudebního skladatele Mojmíra Ballinga)
  • 2003 To byl váš hit – 70. léta – , CD – 04. Ukrejvám rozpaky – Jitka Molavcová

Práce pro rozhlas

[editovat | editovat zdroj]

Jitka Molavcová se věnovala také rozhlasové tvorbě, zejména pro děti. Byla dlouholetým parťákem skřítka Hajaji, který měl v minulosti v rozhlasovém vysílání větší prostor než v současné době. Jeden moderátor se staral o pořad s pohádkou od Hajaji vždy v týdenních cyklech a vytvářel si vlastní doprovodný program ve formě písniček, soutěží, rozhovorů a reportáží. Moderátoři si s Hajajou povídali, předávali dětem informace o jeho dobrodružstvích a o tom, jak se skřítek má a co nového dělá.[12]

Mnoho let měla také svůj vlastní měsíční pořad v cyklu A ještě něco navíc. Tento nedělní pořad rozvíjel v dětech lásku k přírodě a obsahoval různé soutěže, v nichž děti za odměnu dostávaly knihy a cédéčka s její vlastní tvorbou. Ve svém pořadu hrála vlastní písničky, dokonce i ty, které byly původně určeny pro dospělé. Tímto způsobem přibližovala mladým posluchačům například divadlo Semafor nebo osobnosti jako Vlasta Burian. Ve svém pořadu nepropagovala žádné konkrétní komerční nahrávky ani písničky, sama pohádky vyprávěla, zpívala a posílala písničky posluchačům, aby vysílání nepřipomínalo komerční reklamu. Pro svůj osobní styl a pozitivní přístup k dětem byla mezi posluchači velmi oblíbená. Bohužel, s postupem času se vymezený vysílací čas zkracoval až její pořad z éteru zcela zmizel.[12]

Stále jsou ale k dispozici digitální nahrávky dětských titulů, které vydal Radioservis. Mezi nimi jsou půvabné dramatizace s písničkami, jako například Letí, letí svatojánci, kde Molavcová hrála postavu Broučka. Dále dramatizace Werichových Tří veteránů, kde ztvárnila postavu Harmoníčka, a také její role Zubejdy v Čapkově Princezně solimánské.[12]

Před časem vyšla desetidílná rozhlasová četba podle knihy Vratislava Maňáka s názvem Muž z hodin aneb Proč se na podzim mění čas. Příběh vypráví o zdánlivě obyčejném nádraží v městečku Makov, dívce Lence a místním hodináři, který je donucen nahradit malou ručičku v obrovském stroji. K dějové atmosféře přispívají zvuky různých typů tikání a natahování hodin a také prostorové zvuky telefonní budky nebo haly.[12]

V rámci rozhlasové tvorby pro dospělé jsou dostupné například sci-fi detektivní hra od Eduarda Fikera s názvem Čichač, hra o narození Ježíška nazvaná Komedie o hvězdě, v níž Molavcová ztvárnila postavu anděla, nebo černá semaforská komedie z lékařského prostředí Poslední štace. Z jejích dalších rozhlasových prací určitě stojí za zmínku díla jako Cvoček a pan Márinka, smutný a zároveň nadějí naplněný příběh o malém psovi, který ztratil svého pána, pohádka Země tisíce splněných přání nebo Alektryónův prsten, kde propůjčila svůj hlas postavě myšky a spolupracovala s Vlastimilem Brodským a Markem Ebenem.[12]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jitka Molavcová: Pohádky z pastelky
  • Jitka Molavcová: Pohádky a písničky pro šikovné děti, vydalo nakladatelství Exact Service v roce 1993
  • Jan Petráň: Malé pohádky Jitky Molavcové, vydalo nakladatelství Primus v roce 2000, ISBN 80-86207-13-7

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://www.denik.cz/moje_rodina/molavcova20080228.html
  2. ↑ http://www.chaire.cz/nastroje/
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.impuls.cz [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-12. 
  4. ↑ Zvonokosy se vrací na scénu Karlína. iDNES.cz [online]. 2001-12-08 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zlínský festival končí. Diváci i porota ocenili příběh umírající dívky. iDNES.cz [online]. 2013-05-31 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jitka Molavcová. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ Krásná novinka: Herečka Jitka Molavcová se po dlouholeté známosti vdala. Super.cz [online]. 2023-07-27 [cit. 2023-07-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.zateckecountry.cz [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-14. 
  9. ↑ Semafor - Jiří Suchý. semafor.wdr.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ Semafor - Jiří Suchý. semafor.wdr.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ Panáček v říši mluveného slova [online]. 2005 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e Audio tvorba Jitky Molavcové 1 [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jitka_Molavcová&oldid=24205005“