Jindřich Petrlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Jindřich Petrlík
Narození19. listopadu 1961 (62 let)
Teplice
Alma materPřírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Povoláníochránce životního prostředí a ekolog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Petrlík (* 19. listopadu 1961 Teplice) je český přírodovědec, environmentalista,[1][2] publicista a fotograf,[3] spoluzakladatel a člen vedení spolku Arnika, programový vedoucí jeho programu Toxické látky a odpady.[4] Zaměřuje se na snížení zátěže životního prostředí toxickými látkami, především dioxiny.[5][6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v severočeské Bílině. Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně (RNDr.).[4] Má tři děti, syna a dvě dcery.[7]

Činnost v neziskovém sektoru[editovat | editovat zdroj]

V letech 1977–1979 se coby amatérský archeolog v archeologickém kroužku pod patronátem Jiřího Waldhausera a Jiřího Mušky z Archeologického odboru Regionálního muzea v Teplicích během studií na Gymnáziu v Bílině podílel na zmapování pravěkého osídlení v tzv. mikroregionu potoka Syčivka.[8]

V roce 1979 založil Tým Bořena, neformální spolek studentů zaměřený na archeologii, historii a především ochranu životního prostředí.

V září 1989 založil společně s Miroslavem Patrikem, Jiřím Macasem, Ivo Šilhavým a Tomášem Fajkusem spolek Děti Země.[9] V letech 1993–2001 byl jeho předsedou. V Dětech Země vedl kampaň Za záchranu ozonosféry (1990–1994), která vyústila v roce 1993 v první zákon na ochranu ozonové vrstvy Země přijatý v postkomunistických zemích.[10]

29. září 2001 pak v Plzni společně s Vlastimilem Karlíkem, Lenkou Maškovou a dalšími položil základy budoucího spolku Arnika. V letech 2004–2007 a 2011–2018 byl jeho předsedou. Ve spolku Arnika vedl kampaň Budoucnost bez jedů, která pomohla prosadit Integrovaný registr znečišťování do české legislativy a podpořila ratifikaci Stockholmské úmluvy. V posledních deseti letech se zaměřuje především na zahraniční a mezinárodní projekty.[4][11]

Profesní dráha a odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Než zakotvil v neziskovém sektoru, pracoval jako vědec, státní úředník a novinář.[3] V roce 1988 nastoupil do Laboratoře dálkového průzkumu Země Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody (později Českého ústavu ochrany přírody). V roce 1992 krátce pracoval na odboru životního prostředí Obvodního úřadu městské části Praha 6, odkud přešel do časopisu Nika.[12] V té době také publikoval v týdeníku Respekt. V letech 1996–2004 pracoval jako vedoucí Centra pro podporu občanů (do roku 2001 sekce Dětí Země a od listopadu 2001 programu spolku Arnika).[3][7] V roce 2004 se stal vedoucím programu Toxické látky a odpady, jednoho z programů spolku Arnika.

Odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

Plastový odpad v indonéském Bangunu, jak ho zachytil Jindřich Petrlík v listopadu 2019

Od archeologie a fyzické geografie (v 80. a 90. letech) se jeho výzkumná činnost přesunula do oblasti toxických látek a především dioxinů v životním prostředí,[5][6] o nichž zpracoval více než 150 studií.[13][14]

Ve spolku Arnika a mezinárodní síti IPEN se soustředí na sledování dioxinů a dalších perzistentních organických látek a hodnocení kontaminace prostředí těmito látkami v exponovaných lokalitách, mimo jiné také v Číně, v zemích západního Balkánu, Ghaně, Keni a dalších zemích.[5][6][15][14][16] Jejich hodnocení vyšlo v sérii Toxic Hot Spots vydané spolkem Arnika a sítí IPEN pro provincii Kalasin (Thajsko)[17], severní Arménii[18] a ostrov Jáva (Indonésie)[19], dále pro Thajsko[20], Kazachstán[21] a Arménii[22] jako celé země.

Sledoval také bromované zpomalovače hoření a dioxiny v hračkách a dalším spotřebním zboží.[13][16] Od roku 2015 pravidelně publikoval své příspěvky v databázi Organohalogen Compounds.[23] Část jeho prací se zaměřila na vliv spaloven odpadů na životní prostředí.[24][25]

Mezinárodní činnost[editovat | editovat zdroj]

Vystoupení Jindřicha Petrlíka na schůzce Stockholmské úmluvy v Ženevě v červnu 2022

Od roku 2001 se podílel na vedení pracovní skupiny mezinárodní sítě IPEN pro dioxiny, PCB a odpady.[4] V roce 2005 začal zastupovat IPEN v expertní skupině Stockholmské úmluvy pro hodnocení nejlepších dostupných technologií (BAT/BEP Expert Group)[26] a od roku 2015 také ve „Small Intersessional Working Group“ pro otázky odpadů s obsahem perzistentních organických látek Basilejské úmluvy.[27] Podílel se také na přípravě dokumentů o nejlepších dostupných technologiích Minamatské úmluvy (o rtuti).[28] Mezinárodních úmluv o toxických látkách a odpadech se také týká jeho výzkumná činnost.

Publikační a další činnost[editovat | editovat zdroj]

Podílel se na vydání a reedicích průvodce Jak žít dobře, zdravě a ekologicky šetrně[29] a na vydání českého překladu knihy Generations at Risk[30] (Generace v ohrožení).[31]

V Borovanech a dalších místech jižních Čech měl výstavu fotografií Stropnice známá a neznámá zorganizovanou spolkem Calla v roce 1998.[32] V letech 1989–1996 publikoval hlavně dokumentární fotografie v časopise Nika. Jeho fotografie z posledních let lze nalézt především v publikacích Arniky[33] a IPENu.[34]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ VANĚK, Miroslav. Nedalo se tady dýchat. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství Maxdorf v Praze, 1996. 170 s. Dostupné online. ISBN 80-85270-62-5. 
  2. ↑ ŠAMÁNEK, Jan. Jindřich Petrlík - Cena Josefa Vavrouška. www.cenajosefavavrouska.cz [online]. Nadace Partnerství, 2019 [cit. 2023-10-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c MAKÁSEK, Ivan. Moje léta s Nikou. [s.l.]: [s.n.], 2018. 477 s. 
  4. ↑ a b c d POSPÍŠILOVÁ, Tereza; JANTULOVÁ, Magdaléna Šťovíčková. Příběhy budování občanského sektoru v České republice po roce 1989. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 289 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-4427-1. Google-Books-ID: gCOnEAAAQBAJ. 
  5. ↑ a b c BEAUMONT, Peter. Indonesia's food chain turns toxic as plastic waste exports flood in. The Guardian. 2019-11-15. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  6. ↑ a b c BEAUMONT, Peter. Rotten eggs: e-waste from Europe poisons Ghana's food chain. The Guardian. 2019-04-24. Dostupné online [cit. 2023-10-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  7. ↑ a b ŠVEHLA, Marek. Mezi námi jsou i normální lidé. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ PETRLÍK, Jindřich; ZÁPOTOCKÝ, Milan. Horka u Kučlína, okr.Teplice – nové pravěké výšinné sídliště v Podkrušnohoří. Archeologické rozhledy [online]. 1992 [cit. 2023-10-4]. Dostupné online. 
  9. ↑ MRÁČKOVÁ, Ludmila. Historie a současnost environmentálního hnutí v Čechách. 1. vyd. Děčín: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, 2021. 95 s. Dostupné online. 
  10. ↑ Věděli jste, že dnes je Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy?. www.facebook.com [online]. Arnika [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ HRUBEŠ, Jaromír. RNDr. Jindřich Petrlík. www.arnika.org [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ NIKA - Časopis o přírodě a ochraně životního prostředí [Nika]. www.nika-casopis.cz [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b https://www.researchgate.net/profile/Jindrich-Petrlik
  14. ↑ a b BIR, Burak. Plastic waste's poisonous journey through food chain. www.aa.com.tr [online]. Anadolu Agency, 2021-06-28 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ VONDRÁČKOVÁ, Martina. Zahraniční investice a jejich vliv na životní prostředí v ČR. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta, Katedra regionálního managementu, 2017. 86 s. Dostupné online. 
  16. ↑ a b LAFRANCE, Camille. Cameroun, Maroc, Gabon… L’Afrique suffoque sous le plastique – Jeune Afrique. JeuneAfrique.com [online]. 2021-06-22 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. (francouzsky) 
  17. ↑ DVORSKÁ, Alice. Toxic Hot Spot in Kalasin. POPs in the Surroundings of Electronic Waste Recycling Sites in Kalasin Province. 1. vyd. Thailand: Arnika – Toxics and Waste Programme and Ecological Alert and Recovery – Thailand, 2023. 105 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88508-09-0. 
  18. ↑ GRECHKO, Valeriya, et al. Toxic Hot Spots in Northern Armenia. 1. vyd. Alaverdi - Yerevan - Prague: rnika – Toxics and Waste Programme; Centre for Community Mobilization and Support (CCMS); Informational NGO “EcoLur”, 2021. Dostupné online. ISBN 978-80-87651-12-4. S. 72. 
  19. ↑ PETRLÍK, Jindřich, et al. Toxic Hot Spots in Java and Persistent Organic Pollutants (POPs) in Eggs. 1. vyd. Jakarta – Gresik – Gothenburg – Prague - Perth: IPEN; Arnika – Toxics and Waste Programme (Czech Republic); Nexus for Health, Environment, and Development (Indonesia); Ecoton (Indonesia), 2020. 127 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87651-78-0. 
  20. ↑ BYSTRIANSKÝ, Martin, et al. Toxic Hot Spots in Thailand. 1. vyd. Prague - Bangkok: Arnika - Toxics and Waste Programme; EARTH, 2018. 176 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87651-50-6. 
  21. ↑ PETRLIK, Jindrich, et al. Toxic Hot Spots in Kazakhstan. Monitoring Reports. 1. vyd. Prague - Karaganda: Arnika - Toxics and Waste Programme - Prague; EcoMuseum - Karaganda; CINEST - Karaganda, 2015. 142 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87651-12-4. DOI 10.13140/RG.2.2.13533.41448. 
  22. ↑ DVORSKÁ, Alice, et al. Toxic Hot Spots in Armenia. 1. vyd. Prague - Yerevan: Arnika - Toxics and Waste Programme, Armenian Women for Health and Healthy Environment (AWHHE), 2011. 77 s. Dostupné online. 
  23. ↑ OHC Database. Dioxin 20XX International Symposium [online]. International Conference on Organohalogen Compounds, 2022 [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ JELÍNEK, Nikola; PETRLÍK, Jindřich; OŽANOVÁ, Sarah. Spalovny odpadů a životní prostředí. 1. vyd. Praha: Arnika, 2023. 167 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88508-13-7. DOI 10.13140/RG.2.2.23511.65445. 
  25. ↑ PETRLÍK, Jindřich; BELL, Lee; OŽANOVÁ, Sarah. Dioxiny z toxického popílku se dostávají do našeho potravního řetězce. 1. vyd. Praha: Arnika - program Toxické látky a odpady, 2017. 80 s. Dostupné online. DOI 10.13140/RG.2.2.36392.19201. 
  26. ↑ UNEP. First meeting of the Expert Group on BAT&BEP. chm.pops.int [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  27. ↑ BASEL CONVENTION. Small Intersessional Working Group. www.basel.int [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  28. ↑ MINAMATA CONVENTION. Guidance on Best Available Techniques and Best Environmental Practices | Minamata Convention on Mercury. minamataconvention.org [online]. [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  29. ↑ HAVEL, Milan, et al. Jak žít dobře, zdravě a ekologicky šetrně. Příprava vydání Milan Havel. 2. vyd. Praha: Arnika, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-87651-04-9. S. 53. 
  30. ↑ CAMPBELL, Donald. Generations at Risk: Reproductive Health and the Environment. BMJ : British Medical Journal. 2000-04-15, roč. 320, čís. 7241, s. 1082. PMID: 10764386 PMCID: PMC1117961. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 0959-8138. PMID 10764386. 
  31. ↑ VOZNÍK, Vratislav. Generace v ohrožení – za reprodukční poruchy mohou i toxické látky v životním prostředí. arnika.org [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. 
  32. ↑ CALLA. Ďáblík Speciál - 10 let Cally. www.calla.cz [online]. Calla - Sdružení pro záchranu prostředí, 2000 [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. 
  33. ↑ Chráníme naše životní prostředí.. arnika.org [online]. Arnika [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 
  34. ↑ IPEN | A Toxics-Free Future. ipen.org [online]. [cit. 2023-10-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_Petrlík&oldid=23514700“