Tým Bořena

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Logo Týmu Bořena

Tým Bořena (původně též Team Bořena) je součást spolku Arnika, v rámci kterého jde o pozemkový spolek pečující o lokality ohrožených druhů rostlin.[1][2] Vznikl v září 1979 jako skupina studentů středních a vysokých škol na vrchu Trupelník v Českém středohoří. Založili ji Jindřich Petrlík a Miroslav Patrik, členové archeologického kroužku[3][4] z Gymnázia v Bílině. Své jméno odvodil od jména Krokovy ženy, která dala jméno i hoře Bořeň (jde o staročeskou formu jména Božena).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Tým Bořena buduje tábor pod Radovesickou výsypkou v roce 1983

Po svém vzniku v září 1979 se skupina studentů pod názvem Tým Bořena angažovala od roku 1981 v pořádání letních táborů pod hlavičkou Hnutí Brontosaurus z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (v roce 1981 University Jana Evangelisty Purkyně).[5] Tábory se až do roku 1985 konaly pod Radovesickou výsypkou a byly stejně jako činnost celé skupiny zaměřené na výzkum vlivu Radovesické výsypky na životní prostředí.[4] Jeho výsledky jsou v první souhrnné studii, kterou studenti Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity prezentovali ve vědecké soutěži v roce 1984.[6] V roce 1986 se Tým Bořena přetavil v 75. základní organizaci Českého svazu ochránců přírody v Praze, protože na okrese Teplice bylo takovou základní organizaci nemožné založit.[7][1]

V letech 1979–81 například Tým Bořena zkoumal výšinné eneolitické sídliště Horka u Kučlína[3] a pomáhal archeologům z muzea v Teplicích Jiřímu Waldhauserovi a Jiřímu Muškovi při výzkumech v Radovesicích.[8]

Tým Bořena se stal podhoubím pro vznik Dětí Země 28. září 1989 v kulturním domě Delta v Praze 6[7] a od jejich oficiální registrace v dubnu 1990 fungoval jako jeden ze základních článků se statutem klubu.[9] Stejně jako o Dětech Země se o jeho existenci veřejnost poprvé dověděla v sobotu 18. listopadu 1989 z deníku Svobodné slovo. Již v roce 1986 o něm však první článek publikoval časopis Nika.[1]

Po rozštěpení Dětí Země přešel v listopadu 2001 do nově založeného spolku Arnika, jehož součástí je dodnes.[1][10]

V letech 1996 a 2008 získal Tým Bořena patronát nad dvěma bílými stráněmi, kam přestěhoval ohrožené druhy rostlin[11] a v roce 2007 publikoval s geobotanikem Jindřichem Prachem[12] z Centra pro teoretická studia a Karlem Neprašem[13] z Oblastního muzea v Litoměřících výsledek mapování stavu bílých strání v západní části Českého středohoří.[14] V roce 2007 Tým Bořena prosadil posouzení více variant obchvatu města Bílina kvůli ochraně lokality Trupelník.[15]

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Len žlutý na náhradní lokalitě v Českém středohoří.

Tým Bořena původně chtěl zkoumat vývoj přírodního prostředí v okolí bývalé vesnice Radovesice, protože jeho zakladatele zajímala archeologie a chtěli vědět, v jakém prostředí žili lidé v pravěku. Současný stav devastace území extenzivní těžbou hnědého uhlí je však dovedl k ochraně přírody a myšlence zachránit ohrožené druhy rostlin z předpolí Radovesické výsypky.[4] Od roku 1980 pracovali na přípravě přesunu devíti ohrožených druhů rostlin ze zrušeného chráněného naleziště Bělák a z údolí Lukovského potoka (bledule jarní, ladoňky dvoulisté, hadího mordu španělského, plaménku přímého, lnu žlutého, hvězdnice chlumní, bělozářky větevnaté, sasanky lesní a sítiny kulatoplodé). U osmi druhů rostlin se transfer povedl.[16][17] Jako ideální byly vytipovány tři lokality tzv. „bílých strání“[18] v západní části Českého středohoří a údolní niva pod vrchem Holibka u Razic. Jedna z bílých strání se později stala součástí přírodní rezervace Trupelník.

Formou pozemkového spolku tým pečuje o přírodně cenná území v Českém středohoří, většinou se jedná o stejná území, kam byly přesazeny ohrožené rostliny.[10][19] Součástí každoroční péče je kosení, odstraňování náletových dřevin a celkové vyčištění lokalit, takže na nich mohou vzácné rostliny dále růst.[20] Bez takové údržby by biotopy bílých strání zarostly křovím a ohrožené druhy rostlin by na nich už neměly vhodné podmínky.[16]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d MAKÁSEK, Ivan. Moje léta s Nikou - Cesta ekologického novináře. 1. vyd. Praha: RNDr. Ivan Makásek, 2018. 475 s. 
  2. ↑ Tým Bořena už 40 let pečuje o vzácné rostliny Českého středohoří. Teplický deník. 2019-10-23. Dostupné online [cit. 2023-09-30]. 
  3. ↑ a b PETRLÍK, Jindřich; ZÁPOTOCKÝ, Milan. Horka u Kučlína, okr. Teplice-nové pravěké výšinné sídliště v Podkrušnohoří.. Archeologické rozhledy. 1992, roč. XLIV, čís. 1, s. 10-28.. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c BYSTŘIČAN, Ivo. Film Ekostory – Adam.cz [online]. Česká televize, 2018-11-27 [cit. 2023-09-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ POSPÍŠILOVÁ, Tereza; JANTULOVÁ, Magdaléna Šťovíčková. Příběhy budování občanského sektoru v České republice po roce 1989. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press 289 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-4427-1. Google-Books-ID: gCOnEAAAQBAJ. 
  6. ↑ BAJÁKOVÁ, Jana, et al. Radovesická výsypka a její vliv na okolí. 1. vyd. Brno: Universita J. E. Purkyně - Fakulta přírodovědecká, 1984. 157 s. Dostupné online. 
  7. ↑ a b NOVÁK, Arnošt. Tmavozelený svět: Radikálně ekologické aktivity v České republice po roce 1989.. 1. vyd. Praha: Dizertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Centrum pro otázky životního prostředí, 2015. 261 s. Dostupné online. 
  8. ↑ BUDINSKÝ, Petr; WALDHAUSER, Jiří. Druhé keltské pohřebiště z Radovesic (okres Teplice) v severozápadních Čechách. 1. vyd. Teplice: Regionální muzeum, 2004. 192 s. Dostupné online. ISBN 978-80-85321-38-8. 
  9. ↑ MRÁČKOVÁ, Ludmila. Historie a současnost environmentálního hnutí v Čechách. 1. vyd. Děčín: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta životního prostředí, 2021. 95 s. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Česká televize. Svobodná ekologie Arnika - Nedej se! | Česká televize. [s.l.]: [s.n.], 13. 3. 2022. Dostupné online. 
  11. ↑ VOZNÍK, Vratislav. Tým Bořena chrání přírodu v Českém středohoří již třicet let. arnika.org [online]. [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ Centrum pro teoretická studia. www.cts.cuni.cz [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ cafenobel.ujep.cz [online]. [cit. 2023-10-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ KREJČOVÁ, Nikol; PRACH, Jindřich; NEPRAŠ, Karel. Bílé stráně v Českém středohoří a Poohří. arnika.org [online]. Arnika, 2017 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ BÍLINSKÝ ZPRAVODAJ, redakce. Občanská sdružení prosadila posouzení více variant na snížení dopravy v Bílině. Bílinský zpravodaj. 2007-06-07, roč. XVII, čís. 12, s. 5. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Arnika Tým Bořena − záchrana ohrožených rostlin [online]. Arnika [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. 
  17. ↑ MACHOVÁ, Iva. Květena vybraných lokalit severozápadních Čech.. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2014. 235 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7414-846-0. 
  18. ↑ STUDNIČKA, Miloslav. Vegetace bílých strání Českého středohoří a dolního Poohří. S. 155-176. Preslia [online]. Česká botanická společnost, 1980 [cit. 2023-10-01]. Čís. 52, s. 155-176. Dostupné online. 
  19. ↑ ONDROUŠKOVÁ, Žaneta. S Františkem Krausem o chráněných rostlinách, kterým hrozilo pohřbení zaživa. S. 6-7. Arnikum [online]. spolek Arnika, 2015 [cit. 2023-10-01]. Čís. 2, s. 6-7. Dostupné online. 
  20. ↑ JEHLIČKA, Marek. Vzácná louka v Českém středohoří: pohled shora. [s.l.]: www.skyworker.cz Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tým_Bořena&oldid=23388066“