Jeronim Jasinskij

Jeronim Jasinskij
1900
Narození	30. dubna 1805 Charkov
Úmrtí	31. prosince 1931 (ve věku 81 let) Leningrad
Místo pohřbení	Litěratorskije mostki
Pseudonym	Maxim Belinskij
Povolání	spisovatel, básník, překladatel, kritik
Národnost	polsko-ukrajinská
Alma mater	Kyjevská univerzita Petrohradská státní univerzita
Manžel(ka)	V. P. Ivanova
Děti	Jakov Jasinskij
Rodiče	Jeronim Jasinskij, Olga Maksimovna Belinská
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeronim Jeronimovič Jasinskij (30. dubna 1850 Charkov – 31. prosince 1931 Leningrad) byl polsko-ukrajinský romanopisec, básník, překladatel a literární kritik.

Život

Jasinskij se narodil v Charkově v Ruské říši (nyní Ukrajina) v rodině právníka a statkáře Jeronima Jasinského šlechtice polského původu, a Ukrajinky Olgy Maksimovny Belinské, dceři borodinského hrdiny z roku 1812 plukovníka Maxima Belinského (jehož jméno později použil jako literární pseudonym). Od jedenácti let Jasinskij psal verše, které recitoval na rodinných literárních a hudebních večírcích.

Jasinskij získal dobré domácí vzdělání, pokračoval ve studiu na Černigovském gymnáziu a v roce 1868 se zapsal na Kyjevskou univerzitu, kterou opustil v roce 1871 poté, co se oženil s V. P. Ivanovou. Jeho žena se živě zajímala o hnutí za osvobození žen, měla na svého manžela velký vliv. V září 1870, po návratu do Černigova, Jasinskij debutoval jako esejista a začal publikovat články ve dvou novinách, Kievsky Vestnik a Kievsky Telegraph. Mnohé z těchto dřívějších kusů se později dostaly do sbírky Kijevskije rasskazy (1885).

Jeho první krátké romány (Nataška 1881; Spjasčaja krasavica 1883) byly velebeny ruskou levicovou literární elitou (zejména Michailem Saltykovem-Ščedrinem), která autora oslavovala jako „nového Garšina“. O několik let později se jeho hlavní romány (Irinarkh Plutarkhov, 1886; Staryj drug, 1887; Bolšoj čelovek, 1888 a později Pod plaščom satany, 1909), dostaly pod ostrou kritiku za údajné zesměšňování „revolučního hnutí“. Jasinskij spatřoval své poslání v „sestavení encyklopedie typů ruské inteligence, jak jsou pozorovány ve všech možných aspektech života“. Maxim Gorkij, který se k Jasinského knihám choval jako k laciným antirevolučním pamfletům, označil jejich autora za „špinavého a zlomyslného starce“.

Jeronim Jasinskij přijal revoluci z roku 1917, dokonce se prohlásil za „okamžitého bolševika“. Pracoval pro Proletkult, redigoval sovětské časopisy (Krasny ogonyok, Plamya, 1918–1919), psal sci-fi pro děti, r. 1923 přeložil báseň Friedricha Engelse „Abend“, přesto byl u kritiků neoblíbený. Při zpětném pohledu byla jeho kniha memoárů Roman mojej žizni (1926) uznávaná jako bystrá a cenná dokumentace ruského literárního a kulturního života konce 19. a počátku 20. století – zvláště životopisné eseje o Saltykovi-Ščedrinovi, Garšinovi, Nikolaji Alexandroviči Lejkinovi a Čechovovi. Zemřel ve věku 81 let v Leningradu, SSSR.

Mezi četnými pseudonymy, které používal, byly Maxim Belinsky, Nezavisimy a M. Tchunosov.

Dílo

Básně

• Stichotvorenija – Peterburg: 1890

Próza

• Nataška: roman – 1881
• Spjaščaja krasavica: roman – 1883
• Kijevskije rasskazy – 1885

• Bunt Ivana Ivanyča; Vschody – Moskva: 1886
• Staryj drug: roman – Peterburg: 1887
• Bolšoj čelovek – 1888
• Irinarch Plutarchov: roman – Peterburg: 1890
• Putevodnaja zvězda – Kijev: 1886 
• Veročka; Spjaščaja krasavica; Tendenzioznaja progulka – Peterburg: 1887
• Iskra Božija: roman – Peterburg: 1888
• Polnoje sobranije povestej i razskazov I. Jasinskago – Peterburg: 1888
• Velikij čelovek: roman – Peterburg: 1888
• Dobraja feja: roman – Peterburg: 1889
• Tragiki: roman – Peterburg: 1889
• Večnyj prazsnik. roman – Peterburg: 1891
• Licemery: roman – Peterburg: 1894
• Neokončennoje delo: novaja povesť. Peterburg: 1895
• Amerikancy: razskaz – Lvov: 1896
• Zagadočnyja otnošenija: novyj roman – I. Jasinskij + [Zimnije večera: novella – D. Merežkovskij]. — Peterburg: 1896
• Ordinarnyj professor: roman – Peterburg: 1897
• Tarakanij bunt: Russkaja pověst’ – Peterburg: 1899
• Sovremennik: povest’ v pis’mach – Stuttgart:
• Semidesjatyje gody: povesti i razskazy – Peterburg: 1901
• Peterburgskije Tumany: roman – Stuttgart: 1905?
• Pod plaščom satany – 1909
• Ljudi i neljudi: razskazy – Peterburg: 1915?
• Žar-ptica: roman – Peterburg: 1915?
• Roman mojej žizni: kniga vospominanij – Moskva: 1926

Překlady

• Sobranije sočinenij V. Tekkereja. Tom tretij, Vdovec Lovel‘: roman. Kniga snobov: jumorističeskije očerki. Istorija Titmarša i Goggartovskago almaza: pověst‘. Duch Sinej borody: razskaz – perevod I. I. Jasinskago, V. A. Timirjazeva, M. A. Šišmarevoj. Peterburg: 1894–1895
• Sobranije sočinenij Čarl’za Dikkensa. Tom četvertyj, Žizn’ i priključenija Martyna Čezl’uita: roman. [Čast’ I] – Peterburg: 1896
• Sobranije sočinenij Čarl’za Dikkensa. Tom pjatyj, Žizn’ i priključenija Martyna Čezl’uita: roman. Čast’ II – Peterburg: 1896
• Sobranije sočinenij Gustava Flobera – redaktor F. I. Bulgakov; perevod I. I. Jasinskago; A. G. Gornfel’da; Je. G. Beketovoj; M. A. Èngel’gardt. Peterburg: 1896
• Sobranije sočinenij Èmilja Zola. Tom pjatnadcatyj, Naslaždenije žizn’ju: roman – Peterburg: 1897

V češtině

• Tragikové: román – přeložil František Vrána. Praha: Národní tiskárna a nakladatelství, 1889
• 1. březen 1881: román – př. Jiří Ščerbinský. Praha: Edvard Beaufort, 1908
• Američané – př. Bohuš Baša; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 24. Praha: J. R. Vilímek, 1912

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ieronim Yasinsky na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jeronim Jasinskij na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: jx20071031005 BNF: cb16839071p (data) GND: 129402893 ISNI: 0000 0003 7503 5593 LCCN: n84054022 LNB: 000142229 NLI: 987007301388205171 NTA: 256524343 PLWABN: 9810629924705606 RSL: 000131161 SELIBR: 267244 SUDOC: 16762766X VIAF: 97149729 WorldCat Identities: lccn-n84054022