Jens Stoltenberg
| Jens Stoltenberg | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana práce (od 1973) |
| Narození | 16. března 1959 (65 let) Oslo |
| Choť | Ingrid Schulerud (od 1987) |
| Rodiče | Thorvald Stoltenberg a Karin Stoltenberg |
| Děti | Catharina Stoltenberg |
| Příbuzní | Camilla Stoltenberg a Nini Stoltenberg (sourozenci) |
| Alma mater | Department of Economics (do 1987) Oselská katedrální škola Oslo Waldorf School Univerzita v Oslu |
| Profese | ekonom, politik a státník |
| Ocenění | Årets europeer (2003) Barnehelseprisen (2005) Literární cena Peera Gynta (2012) Cena Hala Kocha (2012) Jubilejní medaile krále Haralda V. 1991–2016 (2016) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Jens Stoltenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jens Stoltenberg (* 16. března 1959) je norský ekonom a politik, předseda Norské strany práce a bývalý ministerský předseda Norska, v současnosti generální tajemník NATO.
Život a kariéra
Počátky vnímání politiky
Stoltenbergovy první kroky v politice byly již v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla. Ta byla v té době členem marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež. Nesouhlas s vietnamskou válkou jej vedl k politickým projevům. Po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong, na konci vietnamské války, se podílel na protestním shromáždění zaměřeným u velvyslanectví USA v Oslu. Zde účastníci házeli kameny na tuto budovu a rozbili několik oken.[1] Stoltenberg unikl zatčení policií, přestože několik z jeho přátel bylo chyceno.[zdroj?]
Politická kariéra v Norsku
Stoltenberg vyrostl v politické rodině. Jeho otec Thorvald Stoltenberg je jeden z nejvíce prominentních norských politiků a bývalý ministr zahraničních věcí. Jeho matka Karin Stoltenbergová byla druhou ministryní. Jeho teta z matčiny strany je manželkou bývalého ministra zahraničních věcí Jørgena Holsta. Stoltenberg je ženatý s diplomatkou Ingrid Schulerudovou, s níž má dvě děti. Byl vychován v duchu waldorfské pedagogiky, studoval v Oslo katedralskole a na Univerzitě Oslo. Účastnil se Bilderbergských setkání.
Stoltenberg byl předsedou mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ Dělnické strany v letech 1985 a 1989 a šéfem místní organizace Dělnické strany v Oslu mezi lety 1990 a 1992.
Byl statssekretær – druhý ministr – v oblasti životního prostředí (1990–1991), ministr průmyslu (1993–1996) a ministr financí (1996–1997). Jeho první funkční období v roli premiéra (2000–2001) bylo považováno v rámci vlastní strany za kontroverzní, byl zodpovědným za reformy a modernizaci sociálního státu, tato reforma obsahovala částečnou privatizaci klíčových státních společností. V parlamentních volbách z 10. září 2001 získala strana jeden z nejhorších výsledků, zvítězila s pouhými 24 % hlasů. Volební výsledek byl rychle následován zápasem o předsednictví mezi Thorbjørnem Jaglandem a Stoltenbergem, který ze střetu vzešel jako vítěz.
V parlamentních volbách 2005 strana zaznamenala obrovské zlepšení volebního výsledku a strana získala většinu v parlamentu spolu s dalšími „rudozelenými“ stranami levého středu. Tento výsledek vydláždil cestu k vzniku rudozelené koalice, které předsedá Stoltenberg od 17. října 2005.
Generální tajemník NATO
.jpg)
Od října 2014 je generálním tajemníkem NATO.[2]
V září 2015 po setkání se Stoltenbergem kritizoval místopředseda české vlády Andrej Babiš šéfa NATO za nezájem o ochranu evropských hranic během evropské migrační krize. Babiš prohlásil: "NATO uprchlíci nezajímají, přitom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, člen NATO, a pašeráci na území Turecka, člena NATO, operují."[3]
24. listopadu 2015 po sestřelení ruského bombardéru Su-24 tureckou F-16 v okamžiku, kdy ruský Su-24 poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti syrské odnoži al-Káidy a Brigádě syrských Turkmenů v provincii Lázikija,[4] Stoltenberg podpořil Turecko a prohlásil, že NATO je solidární s Tureckem.[5]
3. února 2016 Stoltenberg obvinil Rusko, že „destabilizuje evropský pořádek“ a prohlásil, že odpověď NATO „musí být jasná a tvrdá“. Stoltenberg podpořil více vojenských cvičení NATO ve východní Evropě. Ruský premiér Dmitrij Medveděv v reakci na Stoltenbergova prohlášení řekl, že „Politika NATO směrem k Rusku zůstává nepřátelská a neprůhledná. Zdá se, že jsme sklouzli k nové studené válce.“[6]
Stoltenberg podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že „Turecko je jednou ze zemí NATO, které trpělo nejvíce terorismem, a všechny národy mají právo se bránit, ale musí se to dít přiměřeným způsobem.“[7]
Galerie
-
Jens Stoltenberg roku 2007 -
Jens Stoltenberg roku 2009 -
Stoltenberg jako premiér „rudozelené“ vládní koalice během oslav 1. máje v Oslu -
Stoltenberg na summitu v Paříži, kde byla 19. března 2011 odsouhlasena vojenská intervence v Libyi na pomoc povstalcům -
Stoltenberg a generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen -
Stoltenberg a americký velvyslanec Andrew Schapiro 8. září 2015 v Praze vítají americké vojáky -
Stoltenberg a ukrajinský prezident Petro Porošenko 10. července 2017
_32.jpg)
Reference
- ↑ "Šéf NATO kdysi zpíval písně proti Alianci a oháněl se brožurkou s Leninem". Reflex. 7. srpna 2015.
- ↑ http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-61935360-vedeni-nato-prevezme-dalsi-severan-po-rasmussenovi-prijde-norsky-expremier-stoltenberg
- ↑ "Babiš: NATO se chová účelově a uprchlíci ho nezajímají". ČeskéNoviny.cz. 10. září 2015.
- ↑ After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?. Al-Monitor. 26. listopadu 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Turkey's downing of Russian warplane – what we know. www.bbc.com. BBC, 24 November 2015. Dostupné online.
- ↑ "Rusko destabilizuje Evropu, tvrdí šéf NATO". Novinky. 13. února 2016.
- ↑ "Šéf NATO: Turecko má právo na obranu, ale na přiměřenou". Týden. 25. ledna 2018.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jens Stoltenberg na Wikimedia Commons
