Jan Květoslav Klumpar

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Květoslav Klumpar
Narození4. května 1826
Hradec Králové Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. září 1909 (ve věku 83 let)
Hradec Králové Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníučitel, básník, ředitel gymnázií, autor učebnic
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Květoslav Klumpar (4. května[1] 1826 Chrast[2][3][4] – 11. září[2] 1909 Hradec Králové[5][6]) byl český filolog, středoškolský učitel klasických jazyků, ředitel gymnázií, autor učebnic[7] a příležitostný básník. Jako pedagog a ředitel škol byl podle dostupných zdrojů velmi schopný a uznávaný.[2][8] Nejdéle působil v Hradci Králové.[9]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ženou Jana Květoslava Klumpara byla Amalie Klumparová (16. května 1831[10] – 11. prosince 1877) ,která byla pohřbena stejně jako později její choť na hřbitově Zámeček v Třebši. Na hřbitově byly pohřbeny i jejich děti, které se nedožily dospělosti: Ludmila (zemřela 3. června 1860), Jaroslav (zemřel 5. září 1867), Zdenka (zemřela 7. března 1868) a Rudolf (10. ledna 1873).[1][11][12] Dvě děti se dožily dospělosti – lékař a dlouholetý primář nemocnice v Hradci Králové a jeden z tvůrců moderního Hradce Otakar Klumpar[13] a také Ladislav Klumpar, pražský právník a politik.[14] Když Jan Květoslav ovdověl, bylo Ladislavovi 14 let a žil dál sám s otcem.[4]

Jan Květoslav měl mladšího bratra, který se jmenoval Alois Dionys (narozen 1828) a studoval na varhanní škole v Praze. Vyučil se hudbě a stal se kapelníkem v Rusku. Vytvořil i několik vojenských pochodů.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Zápis z matriky o úmrtí Jana Květoslava Klumpara z roku 1909

Studia[editovat | editovat zdroj]

Jan Květoslav Klumpar získal první školní vzdělání na farní škole[5] v rodném Chrastu ve východních Čechách.[3] Učil jej tam Jan Filcík (1785–1837). Poté studoval hlavní školu a první ročník piaristického gymnázia v Litomyšli[5][8][6]. Pokračoval na gymnáziu v Hradci Králové (druhý až šestý ročník)[8], kde tehdy školu vedl Václav Kliment Klicpera a učil např. Josef Chmela.[6] (Biografický lexikon Rakouska z roku 1864 chybně v této souvislosti uvádí Litoměřice)[3]. Nejvyšší gymnaziální třídy (studium filosofie) vystudoval v Praze v letech 1847–1848.[2][8][15] Poté studoval jeden rok teologii (bohoslovecký seminář[5]) v Hradci Králové. V roce 1849 v Praze studoval na tehdy nově vzniklé filozofické fakultě filologii, zejména navštěvoval Čelakovského přednášky o slovanských jazycích.[3] Rozhodl se pro učitelskou dráhu v oboru klasické filologie.[4]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1850 se stal suplujícím na malostranském a poté Akademickém gymnáziu[5] na Starém Městě v Praze a gymnáziu v Jindřichově Hradci (1851–1852).[4][5] V letech 1853–1857 byl učitelem na tehdy nově vzniklém gymnáziu v Jihlavě.[3][4][5] Nejprve byl tzv. skutečným učitelem, od roku 1856 profesorem.[6] V roce 1856[3]/1857[2] se stal ředitelem nově vzniklého gymnázia v Lugoji (Lugoši) v Banátu, na území dnešního Rumunska, tehdy však stále součásti habsburské monarchie.[2] Už v roce 1858 byl však převeden na Slovensko (tehdy Uhry) do Skalice[8], kde se stal ředitelem tamního státního gymnázia.[4][16] Ve Skalici se mu v roce 1860 narodil syn Otakar.[10] Učil tam do podzimu 1861, protože[3] právě od roku 1861 byli čeští ředitelé vzhledem k politické situaci z uherské části monarchie stahováni a dáváni do tzv. disponibility.[4] Klumpar se stal učitelem v Jindřichově Hradci,[10] kde se mu roku 1863 narodil syn Ladislav.[17] V roce 1862 zde byl také zvolen starostou nově vzniklého českého pěveckého spolku.[18]

V roce 1867 se po letech přestěhoval zpět do Hradce Králové, když se mu podařilo opět získat ředitelskou pozici, kterou už zastával v Zalitavsku. Ředitelem gymnázia v Hradci Králové[13] (vystřídal Tomáše V. Bílka[19][10]) byl nakonec v letech 1867–1888, tedy přes 20 let až do penzionování (odchodu do výslužby) dne 27. května 1888[6][20]. V době Klumparova ředitelování na škole studovala řada později významných osobností: např. politik Alois Rašín (maturoval 1886)[21] či spisovatel Alois Jirásek, který o něm psal ve svém díle Z mých pamětí (Klumpara zažil v rámci suplování a školních výletů[16]). Přímo u maturity Klumpara zažil básník a politik Josef Svatopluk Machar, na což vzpomínal ve své knize Konfese literáta.[15] Klumpar podporoval pořádání školních výletů, kterých se jako pedagog také účastnil.[8] Byl i příznivcem studentských hudebních aktivit a produkcí.[2] Svého času také vykonával pozici školního inspektora.[16]

Společně s profesorem vyšší reálné školy Bedřichem Vilémem Spiessem v roce 1876 založil Spolek pro podporu chudých studentů. Spolek jim přispíval na stravu, oblečení i bydlení a školní potřeby. Financován byl z darů a z pořádání dobročinných hudebních akcí a zábav.[22]

Když v roce 1876 zemřel František Palacký, za Hradec Králové se pohřbu zúčastnil starosta Karel Collino, dva radní a právě ředitel gymnázia Klumpar.[23] Z jeho iniciativy byly v Hradci Králové slouženy zádušní mše za Josefa Jungmanna, F. L. Čelakovského a V. K. Klicperu.[24] V roce úmrtí prof. Karla Rokytanského (1878) byl jedním z aktivních aktérů výboru pro přípravy oslav tohoto lékaře, rodáka z Hradce Králové.[25] V červenci 1901 byl hostem na slavnostním odhalení Erbenova pomníku v Miletíně.[26]

Po ukončení práce na gymnáziu v roce 1888 se začal věnovat mnohým literárním aktivitám, ačkoliv činný v tomto oboru byl už dříve (viz dále).

V Hradci Králové bydlel na Malém náměstí (čp. 112), odkud se přestěhoval na Eliščino nábřeží (čp. 310).[6] Zemřel v Hradci Králové a pohřben byl na hřbitově Zámeček na Kopci sv. Jana u kostela sv. Jana Křtitele.[6][8][27]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jan Květoslav Klumpar byl rovněž literárně činný.

Sepsal zejména několik učebnic[5][6]:

  • Skladba jazyka latinského pro gymnazisty (1863, vydáno v Praze)[5][6][13]
  • Cvičebná kniha ku překládání z češtiny na jazyk latinský pro III. gymnasijní třídu (1866)[5][6]
  • Cvičebná kniha ku překládání z češtiny na jazyk latinský pro IV. gymnasijní třídu (1869[5][6], 1877 druhé nezměněné vydání)[28] – byla stejně jako obdobná kniha pro třetí třídu používána další čtvrt století[2]

Po odchodu do důchodu spolupracoval na první české encyklopedii – Riegrově Slovníku naučném[6], kam přispíval hesly o Rumunsku a méně známých latinsky píšících básnících doby renesance.[4]

Již dříve psal a někdy rovněž otiskoval v časopisech veršované proslovy, např. k divadelním představením.[4] Podle rodiště používal pseudonym Chrastecký[2], konkrétně Jan K. Chrastecký, Jan Květoslav K. Chrastecký či Květoň Chrastecký.[4] Pod pseudonymy, resp. přídomkem také přispíval do časopisů Lumír[13], Škola a život, Hlasy Slováků[3], Slovenské noviny i časopisu Ratibor, vycházejícího v Hradci Králové.[8] V Lumíru v roce 1854 vyšla poměrně rozsáhlá skladba Výpisky ze starých papírů starého študenstva.[4] Po V. K. Klicperovi a dalších osobnostech pokračoval na základě zadání městským zastupitelstvem[2] v práci na Pamětech královéhradeckých, tedy psaní městské kroniky.[8][24] Tomu se věnoval po smrti Kristiana Stefana, za něhož zpracoval období let 1884–1892.[29] Podle Tolmana zpracovával městskou kroniku za roky 1863–1880.[14] Jiné údaje udávají, že zpracoval pro kroniku dějiny gymnázia za roky 1866–1880.[5] V době, kdy pobýval v Jindřichově Hradci, vydal veršovanou práci gratulant[2] Listy vděčnosti, lásky a přátelství (1864).[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Ulicemi města Hradce 24. Zpravodaj Městského národního výboru v Hradci Králové [online]. 1972 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k Výborný pedagog i schopný ředitel: Jméno Jana Květoslava Klumpara je spjato s hradeckým gymnáziem. Hradecké noviny [online]. 1997-02-15 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich (1864). www.literature.at [online]. 1864 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l MERHAUT, Luboš; SUCHOMEL, Milan; HAVEL, Jaroslav. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia ISBN 978-80-200-1572-3, ISBN 978-80-200-1670-6. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m KOBETIČ, Pavel. Osobnosti Chrudimska (500 osobností chrudimského okresu) [online]. Chrudim: Okresní muzeum Chrudim, 2002 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l BENÝŠKOVÁ, Jarmila. Literární Hradec Králové: slovníková příručka [online]. Hradec Králové: Okresní knihovna, 1994 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. ISBN 80-85059-10-X. 
  7. ↑ Komenského slovník naučný: svazek VI. (Jankov-Kvašení) [online]. Praha: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1938 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i Jeden významný pedagog, druhý významný lékař: Otec a syn Klumparové. Hradecké noviny [online]. 1992-12-29 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ KALÁB, Ludvík; SIMON, Josef. 300 let královéhradeckého gymnasia 600 let latinských škol v Hradci Králové [online]. Hradec Králové: Rašínovo státní čsl. gymnasium, 1936 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d Památník gymnasia královéhradeckého: na oslavu otevření nové budovy a sjezdu bývalých žáků vydal Slavnostní výbor [online]. Příprava vydání Ladislav Brtnický, Antonín Mejstřík, František Teršl. Hradec Králové: Státní gymnasium, 1927 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Hřbitov Zámeček Hradec Králové-Třebeš, Hradec Králové, Hradec Králové District, Hradec Králové, Czech Republic | BillionGraves Cemetery and Images. BillionGraves [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Jan Květ. Klumpar - BillionGraves. MyHeritage [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. (CS) 
  13. ↑ a b c d RODR, Josef. Tvůrci a strůjci. Hradecké noviny [online]. 2002-12-19 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b TOLMAN, Jiří Vladimír. Hrst vzpomínek na starý Hradec Králové Řada I. [online]. Hradec Králové: Východočes. knihkupectví B.E. Tolmana, maj. L. Müller, 1928 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Klumparové. Nové Hradecko [online]. 1980-01-15 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c JIRÁSEK, Alois. Z mých pamětí I. Poslední kapitoly k nové kronice „U nás“ [online]. Praha: J. Otto, 1911 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Dr. Ladislav Klumpar. Národní listy [online]. 1930-11-13 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ STREJČEK, Ferdinand. Jak se probouzel Jindřichův Hradec [online]. Jindřichův Hradec: Spolek přátel starého Jindřichova Hradce, 1930 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ Sedmdesát let od smrti Tomáše Bílka. Nové Hradecko [online]. 1973-03-06 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ ČERNÝ, Karel I. Stav osob professorstva českého ve školním roce 1910–⁠1911 [online]. Praha: Ústřední spolek českých professorů, 1910 [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ HOLÝ, Ladislav. Dr. Alois Rašín a jeho vztah k Hradci Králové. Hradecké noviny [online]. 1993-02-22 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ MALINA, Jiří. Královéhradecké obrázky (37): Spolky a život spolkový. kramerius.svkhk.cz [online]. 2000-11-11 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  23. ↑ MALINA, Jiří. Královéhradecké obrázky (108): Svoji k svému, a vždy dle pravdy. Hradecké noviny [online]. 2002-04-27 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b STEFAN, Hvězdoslav. Karel Rokitanský [online]. Hradec Králové: ům osvěty ve spolupráci s Vlastivědným kroužkem, 1954 [cit. 2023-12-11]. Dostupné online. 
  25. ↑ Rokytanského slavnosti. Nové Hradecko [online]. 1975-07-29 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  26. ↑ MALINA, Jiří. T.G.M.: V Erbenovi máte program. Hradecké noviny [online]. 2002-02-16 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  27. ↑ ŠKALOUD, Vladimír. Na novohradeckém hřbitůvku odpočívají vespolek páni i kmáni, učitelé, vědci, literáti, bouřliváci i „dobráci sousedé“. Hradecké noviny [online]. 2000-07-08 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ KLUMPAR, Jan Květoslav. Cvičebná kniha ku překládání z češtiny na jazyk latinský pro IV. gymnasijní třídu [online]. Praha: I.L. Kober, 1877 [cit. 2023-12-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ Vývoj kronikářství v Hradci Králové. Pochodeň [online]. 1979-08-11 [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Květoslav_Klumpar&oldid=23629044“