Ivan Borkovský
| PhDr. Ivan Borkovský DrSc. | |
|---|---|
| Rodné jméno | Ivan Borkovskyj-Dunin |
| Narození | 8. září 1897 Čortovec, Rakouská Halič |
| Úmrtí | 17. března 1976 (ve věku 78 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | archeolog, antropolog, vysokoškolský učitel a spisovatel literatury faktu |
| Alma mater | Univerzita Karlova (1922–1929) |
| Témata | středověká archeologie, eneolit a Pražský hrad |
| Partner(ka) | Libuše Jansová |
| Příbuzní | Václav Jansa tchán |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ivan Borkovský (původním jménem Ivan Borkovskyj, též Borkovskyj-Dunin) (8. září 1897 Čortovec, dnes Ukrajina – 17. března 1976 Praha) byl český archeolog ukrajinského původu, specializující se na raný středověk, působící především na území Prahy a mapující tedy vývoj pražské aglomerace ve středověku. Patří k zakladatelským osobnostem české středověké archeologie.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rakouské Haliče. Po ukončení gymnasia ve Lvově narukoval na počátku první světové války do rakousko-uherské armády jako důstojník..Během války prošel nejméně čtyřmi armádami, byl zajat, potom se svou jednotkou nucené včleněn do Rudé armády, nakonec skončil v Machnových oddílech. Podařilo se mu utéci a přišel do vzniklé Československé republiky, kde byl internován nejprve v Holešově na Moravě, později v Liberci a nakonec v Josefově.[1][2] Po propuštění vystudoval archeologii na FF UK (1922–1929).[3] Na počátku se věnoval eneolitu a publikoval řadu prací o kultuře se šňůrovou keramikou,[3] u níž průkopnicky poukázal na východní původ, ale v roce 1925 začal velký archeologický výzkum na Pražském hradě a Borkovský se ho zúčastnil, od roku 1926 již jako asistent Karla Gutha, vedoucího tohoto výzkumu. Od roku 1930 se staral o sbírky J. A. Jíry na Hanspaulce a analýza zde uložené raně středověké keramiky mu pomohla vymezit raně slovanskou keramiku, kterou označil jako pražský typ (publikace 1940); za tuto práci byl pronásledován nacistickým režimem. Jeho druhá manželka byla židovského původu a zahynula v koncentračním táboře.[2].
V letech 1933–1945 byl profesorem archeologie a dvakrát také rektorem na exilové Ukrajinské svobodné univerzitě v Praze. Následkem toho se v květnu 1945 jen s námahou podařilo zachránit jej z transportu do gulagu.[2]
Archeologický výzkum na Pražském hradě vedl od r. 1943 a vedoucím celého pracoviště archeologického ústavu na Pražském hradě byl až do smrti. Roku 1952 objevil kostel Panny Marie mezi II. a IV. nádvořím..Roku 1961 obhájil doktorskou disertační práci Pražský hrad ve světle nových výzkumů. Mimoto provedl na území hlavního města další výzkumy, např. v Anežském klášteře, Betlémské kapli, Bartolomějské ulici, účastnil se i výzkumu na Vyšehradě. V letech 1947–1954 prováděl archeologický výzkum na Levém Hradci, kde již roku 1940 objevil rotundu sv. Klimenta.
Je pohřben spolu se svou třetí manželkou, archeoložkou Libuší Jansovou a jejím otcem malířem Václavem Jansou na Olšanských hřbitovech v Praze.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Borkovský
- Výběr prací Ivana Borkovského on-line.
Knihy[editovat | editovat zdroj]
- Staroslovanská keramika ve střední Evropě. Praha 1940.
- O počátcích Pražského hradu a o nejstarším kostele v Praze. Praha 1949. https://www.academia.edu/20348223/
- Levý Hradec. ed. Památníky naší minulosti. Praha 1965.
- Pražský hrad v době přemyslovských knížat. ed. Památníky naší minulosti. Praha 1969.
- Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě. Praha 1975.
Kratší studie[editovat | editovat zdroj]
- Problémy středoevropské šňůrové kultury, in: Památky archaeologické, skupina pravěká, N. ř. III, 39, 1933 https://www.academia.edu/19842885/
- Hrob bojovíka z doby knížecí na Pražském hradě. Památky archeologické 42, 1939-46, 122-131.
- Keltská tvář z Čech. Obzor prehistorický 13, 1946, 16-22. (publikace nálezu hlavy keltského boha či heroa)
- Nález skleněného poháru s arabským nápisem na Pražském hradu. Historica slovaca 5, 1947, 145-152.
- Kostel Panny Marie na Pražském hradě. Památky archeologické 44, 1953, 129-200.
- Staročeský dvorec na Levém Hradci. Archeologické rozhledy 5, 1953 636-646.
- Hrobka Boleslava II. v basilice sv. Jiří na Pražském hradě. Památky archeologické 52, 1961, 532-543.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jaroslav Levkun, Ivan Borkovs‘kyj - slavetne im´ja v istoriji Čechiji ta Ukrajiny, "Nova Zorja" Ivano-Frankivs‘k 2016.
- Yaroslav Levkun, Ivan Borkovsky, a Renowned Name in Czech and Ukrainian History. "Nova Zorja" Ivano-Frankivs‘k 2023.
- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 131-132, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 118–119.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh-Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 61.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ životopis na webu Archeologického ústavu AVČR
- ↑ a b c NECHVÁTAL, Bořivoj. Vzpomínka na Ivana Borkovského. Archaeologia historica. 2009, roč. 34, čís. 2, s. 864-866. Dostupné online.
- ↑ a b rigorózní práce: Východní oblast kulturní a otázka šňůrové keramiky (1929)
- ↑ Adoptované hroby: Václav Jansa, Libuše Jansová, Ivan Borkovský. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2017-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
