Středověká archeologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Středověká archeologie (medievální) je podobor archeologie časově vymezený na období středověku. Časové vymezení a rozdělení středověké archeologie se v různých evropských zemích mírně liší. Období středověku začíná koncem doby stěhování národů a sahá k počátku novověku, tzn. přibližně od 6. století do konce 15. století, kdy je středověká archeologie střídána archeologií novověkou. V praxi však jsou středověká a novověká archeologie spolu úzce spjaty a jejich metodologie se neliší.

Středověká archeologie již hojně využívá srovnání s písemnými, ikonografickými nebo kartografickými prameny. Na rozdíl od pravěké archeologie zkoumá objekty, které již často mají vazbu na současnou strukturu osídlení (např. průzkumy v historických jádrech současných měst). Využívá poznatků kulturní a sociální antropologie, etnologie, etnografie a dějin umění. Pracuje i se stojícími stavbami a využívá proto rozšiřujících postupů, jakým je například stavebně historický průzkum. Vlivem rozvoje stavební činnosti v historických jádrech měst a nástupu tzv. smluvní archeologie, zažívá středověká archeologie nezvyklý rozvoj.

Mezi archeology zabývající se českou středověkou archeologií patří např.: Zdeněk Měřínský, Josef Poulík, Ivana Pleinerová, Zdeněk Smetánka, Miroslav Richter, Jan Klápště, Bohuslav Klíma mladší nebo Vladimír Nekuda.

Periodizační systém české raně středověké archeologie[editovat | editovat zdroj]