Ilja Zeljenka
| Ilja Zeljenka | |
 |
|
| Narození | 21. prosince 1932 Bratislava, Československo |
|---|---|
| Úmrtí | 13. července 2007 Bratislava, Slovensko |
| Citát | |
| Všechna umělecká díla mají podobnou genezi – vznikají v lidském nitru. Například pro mne jsou některé obrazy jako partitury. | |
Ilja Zeljenka, v českém přepisu bývá také uváděn jako Ilja Zelenka (21. prosince 1932 – 13. července 2007), byl slovenský hudební skladatel. Pocházel z rodiny bratislavského novináře Ľuda Zeljenky a vídeňské rodačky Ireny, rozené Michlové. Vyrůstal v Bratislavě.
Obsah |
Život a umělecká tvorba [editovat]
Zároveň se studiem na gymnáziu soukromě studoval harmonii a kontrapunkt u Jána Zimmera a hru na klavír u Rudolfa Macudinského. V roce 1956 dokončil studium hudební skladby u profesora Jána Cikkera. Ilja Zeljenka patřil k nejvýznamnějším osobnostem československé hudby druhé poloviny 20. století. Jako samouk se dopracoval ke značně osobitým harmonickým a metrorytmickým řešením. Už z tohoto raného období si odnesl smysl pro vlastní kompoziční řešení, což znamená, že i s podněty pocházejícími z „Nové hudby“ a tehdejší hudební avantgardy se vyrovnal dosti originálním způsobem.
Koncem padesátých let reagoval na ideový formalismus, který v tomto období prorůstal celou společností prakticky ve všech sférách lidské činnosti a velmi výrazně pronikal především do tehdejší umělecké ideologie. Zároveň s tím se jednalo o jeho kritickou reakci na opožděný romantismus a českou hudební modernu.
V šedesátých letech způsobil rozruch mezi několika tehdejšími patrony slovenské hudby svými skladbami, kterými jako jeden z prvních skladatelů navázal na „postweberovskou“ linii. V skladbách z této doby dominovala zvukovost, zkoušená a posléze i přenesená do hlasového projevu zpěváků či recitátorů (např. kantáta Osvienčim, Metamorphoses XV pro komorní soubor a recitátora na latinský Ovidiův text, Zaklínadla pro sbor a orchestr na vlastní latinský text). V tomto období dospěl ke svému vlastnímu grafickému záznamu hudby na způsob polské školy. Spolupracoval také s Elektroakustickým studiem Československého rozhlasu (1961) – výsledkem bylo množství filmové hudby.
Poněvadž sedmdesátá léta se nesla ve znamení všeobecné stagnace nejen svobodné kultury, ale i celé společnosti, Ilja Zeljenka se soustředil zejména na tvorbu určenou pro lidové soubory a připojil se tak k tehdejší neoromantické orientaci evropské hudby. Mnohá jeho díla pocházející z tohoto období byla na veřejnosti předvedena až mnohem později.
Kulturní a pedagogická činnost [editovat]
- 1957–1961 – dramaturg Slovenské filharmonie
- 1961–1968 – práce v Československém rozhlasu v Bratislavě
- od roku 1985 – pedagog na VŠMU v Bratislavě
Stručný přehled díla [editovat]
Je autorem oper, orchestrálních děl (5 symfonií, Hudba pro orchestr – Zakletý pohyb pro orchestr), instrumentálních koncertů, kantát (Osvienčim, Slovo), komorních skladeb (pět smyčcových kvartetů, dvě klavírní kvinteta), hudby scénické a filmové (Drak se vrací, Dolina). Stál při zrodu elektroakustické hudby.
Děti [editovat]
Dcera Alexandra Švolíková (*1965) je výtvarnicí a ilustrátorkou. Pracuje ve výtvarné redakci nakladatelství Argo, žije v Čechách.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ilja Zeljenka na slovenské Wikipedii.
Literatura [editovat]
- Kajanová, Yvetta: Rozhovory s Iljom, Bratislava 1997.
