Ignác Sichelbarth
| Ignác Sichelbarth | |
|---|---|
_02.jpg) Pamětní deska Ignáce Sichelbartha na Nejdecké skále z roku 1999 | |
| Narození | 26. září 1708 Nejdek |
| Úmrtí | 6. října 1780 (ve věku 72 let) Peking |
| Povolání | malíř a misionář |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignaz Thaddäus Wenzeslaus Sichelbarth (též Sickelbart či Sickelpart, čínsky 艾啓蒙 / 艾启蒙, Ài Qǐměng, 26. září 1708 Nejdek – 6. října 1780 Peking) byl česko-německý jezuita, misionář a malíř dlouhodobě žijící a působící v Čínském císařství, povýšený do mandarínského stavu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako čtvrté dítě výběrčího daní Judy Thaddäuse Sichelbartha a jeho manželky Franciscy Maximiliany v Nejdku v Krušných horách na severozápadě Čech. Rodina původně pocházela z Horní Blatné, kde jeho děd Theodor Sichelbarth († 1710) zastával úřady městského písaře, školníka, kantora a pohraničního celníka. Jeho otec sloužil v letech 1705 až 1715 ve službách Černínů z Chudenic, majitelů nejdeckého panství, a mj. byl činný jako malíř. Kolem roku 1696 vytvořil čtyři velké olejomalby pro radnici v nedalekém Lokti, dva dochované obrazy jsou nyní v loketském farním kostele sv. Václava.
Po absolvování noviciátu v Brně započal Sichelbarth v roce 1739 studium teologie na olomoucké univerzitě, vedené jezuity, které zakončil v roce 1741.
V Číně[editovat | editovat zdroj]
V roce 1745 jej na vlastní žádost vedení řádu vyslalo jako misionáře do Číny. Na dvoře říše Čching v Pekingu Sichelbarth pracoval především jako malíř spolu s řádovými bratry Giuseppem Castiglionem a Jean-Denisem Attiretem u dvora čínského císaře Čchien-lunga. Tito tři jezuité zde představili a proslavili umění evropské malby, ale také ve svých dílech spojili prvky evropského umění (centrální perspektiva, technika šerosvitu) s tradiční čínskou malbou a vyvinuli tak nový styl, tzv. qinghof. Společně pak vytvořili slavný cyklus Deset vítězných tažení císaře Čchien-lunga, který byl kolem roku 1770 vyryt do mědi v dílně Charles-Nicolase Cochina v Paříži a odtud odeslán zpět na čínský císařský dvůr.
Po smrti svých dvou spolubratří byl Sichelbarth v roce 1768 povýšen na vedoucího misie dále jmenován ředitelem Císařské malířské akademie a dvorního malíře císaře Čchien-lunga. Ačkoliv v roce 1744 papež Benedikt XIV. působení jezuitů v Číně po teologických sporech omezil, zůstal Sichelbarth, stejně jako ostatní přední dvorní jezuité, z velké části nedotčen. V roce 1777,[1] nebo 1778, byl povýšen do mandarínského stavu.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Koncem života trpěl „opotřebováním obou holení“, pravděpodobně tedy artrózou kolenních kloubů. Zemřel 6. října 1780 v Pekingu ve věku 72 let. Sichelbarthovy náhrobky se nacházejí na jezuitském hřbitově Ča-lan v Pekingu. Nápisy na nich jsou vyhotoveny v latině a čínštině (výňatky z čínského textu):
...pocházel ze země Čech na velkém západě... Dlouho milované přání se mu splnilo, když přijel do Číny šířit (křesťanské) učení... [1745] byl císařem jmenován do hlavního města pro své vynikající malířské schopnosti. Dlouhá léta pilně pracoval v Institutu Ruyi (akademie v císařském paláci), k velké spokojenosti císaře. Proto opakovaně dostával známky císařského uznání a štědré dary. Byl jmenován prvním ředitelem správy císařských parků a pobíral plat mandarína třetí třídy.
_01.jpg)
Ve 42 roce vlády Qiana Longa [1777] se mu dostalo cti oficiální oslavy jeho 70. narozenin. Byla mu darována tabulka, na kterou císař napsal slova: Dlouhý život [pro hosta] z daleké země. Sotva lze slovy popsat respekt, který si získal svým bezvadným chováním. Byl však zvláště známý tím, že praktikoval ctnosti stálosti a trpělivosti. Zemřel ... [6. října 1780] ve věku 73 let. Po jeho smrti věnoval císař z císařské pokladny 200 stříbrných taelů na pokrytí nákladů na jeho pohřeb.
Na jedné ze skal v Nejdku mu byla roku 1999 odhalena pamětní deska s podobiznou.[1][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ignaz Sichelbarth na německé Wikipedii.
- ↑ a b cokolivokoli.cz - Pamětní deska Ignáce Sichelbartha na Nejdecké skále. cokolivokoli.cz [online]. [cit. 2024-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní desky a kameny - Oficiální stránky města Nejdek. www.nejdek.cz [online]. [cit. 2024-01-07]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GRULICH, Rudolf. Der Beitrag der böhmischen Länder zur Weltmission des 17. und 18. Jahrhunderts, 1981. ISBN 3-921-34410-7.
- ZETTL, Erich. Ignaz Sichelbarth 1708–1780 Missionar, Maler und Mandarin am chinesischen Kaiserhof. Hochschule Konstanz Technik, Wirtschaft und Gestaltung, Konstanz 2011.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ignác Sichelbarth na Wikimedia Commons - Medailonek v Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich (německy)
