Hrachor luční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hrachor luční

Hrachor luční (Lathyrus pratensis)
Hrachor luční (Lathyrus pratensis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Rod: hrachor (Lathyrus)
Binomické jméno
Lathyrus pratensis
L.
Nákres rostliny

Hrachor luční (Lathyrus pratensis) je žlutě kvetoucí popínavá rostlina, jeden z mnoha druhů širokého rodu hrachor. Je často ke spatření na loukách kde je vysévána společně s travinami a slouží jako vydatné krmivo pro domácí býložravá zvířata.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstá v celé Evropě, na východ až po oblast Kavkazu, Himaláje a západní Čínu, řídce roste i na severu Afriky a v Etiopii. Tento druh byl zavlečen do Severní Ameriky i na Nový Zéland. V České republice se hrachor luční přirozeně vyskytuje na celém území poměrně hojně.

Je to světlomilná, víceletávytrvalá bylina které se nejlépe daří ve vlhkých, ale nezamokřených půdách dostatečně zásobeních živinami, roste v lučních porostech od sušších luk až po louky rašelinné. Je tolerantní k nižšímu pH půdy. Nejčastěji se vyskytuje ve společenstvech svazů Molinion caeruleae a Potentillion anserinae.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Výběžkatá, víceletá až vytrvalá rostlina která se rozrůstá sítí dlouhých podzemních výběžků s četnými kořeny. Z nich vyrůstají tenké, hranaté, rozvětvené lodyhy které jsou poléhavé nebo popínavé, dlouhé 40 až 100 cm a bývají porostlé krátkými, přitisklými chloupky. Lodyhy, primárně vyrůstající u kořenového krčku a později také z vegetativních pupenů z podzemních výběžků, jsou porostlé jednojařmými sudozpeřenými listy s rozvětveným úponkem na konci řapíku. Na úzce vejčitých až kopinatých, jemně chlupatých nebo lysých lístcích 12 až 35 mm dlouhých a 2 až 12 mm širokých jsou zřetelné tři řady podélné žilnatiny. Listy s řapíky mají šípovité palisty dosahující velikosti téměř jako vlastní lístky.

úžlabí podpůrného listu vyrůstá na dlouhé stopce krátké, jednostranné hroznovité květenství nejčastěji se 2 až 12 většími květy jasně žluté barvy které jsou dlouhé 10 až 12 mm. Na jedné lodyze je zpravidla několik květenství. Květ má pravidelný, zvonkovitý, pěticípý, přitiskle chlupatý kalich s lístky přibližně stejně velkými a dále citrónově žlutou motýlovitou korunu s obvejčitou pavézou, s křídly s oušky a kratším člunkem. Tyčinky jsou dvoubratré, podlouhlý vícesemenný semeníkčnělku ke konci se hřbetu zmáčknutou. Květy jsou cizosprašné, opylovány jsou hmyzem.

Kvete v červnu až srpnu, z jednoho květenství se vyvine zpravidla 2 až 6 lysých, tenkých, dlouhých, hnědočerné až černě zbarvených lusků. Ty jsou v době zralostí (v srpnu až září) pukavé, poltí se ve dvě zkrucující se chlopně. V lusku je zpravidla 3 až 8 kulatých, 3 mm velkých tmavě zelených, kropenatých semen.[1][2][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hrachor luční je významná jetelovina která se vysévá ve vyšlechtěných odrůdách a pak používá jako krmivo pro hospodářská zvířata. Píce z něho je velmi kvalitní, obsahuje až 25 % dusíkatých látek. Nejčastěji se vysévá většinou ve směskách s vyššími travami kterých se v soutěži o světlo poléhavé lodyhy hrachoru lučního svými úponky přichycují. Sklízí se od počátku kvetení až do období nasazování lusků jak na zelené krmení, tak i na senáž, možno kosit i dvakrát ročně. Z rostlin se při sušení odrolují lístky a tudíž se na seno nesuší, obvykle se senážuje. Pastva a sešlapávání rostlinám škodí.

Čerstvá píce s větším množstvím hrachoru lučního může pro vyšší obsah fenolických kyselin způsobovat u některých zvířat nadýmání, nechává se proto před zkmením mírně zavadnout. Při kvetení je vydatnou medonosnou rostlinou.[2][4]

Kategorie Lathyrus pratensis ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOUSKA, Jindřich. BOTANY.cz: Hrachor luční [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 24.01.2008, [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c NOVOTNÁ, Romana; KOBES, Milan. Jeteloviny - 2. část: Hrachor luční [online]. Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita, České Budějovice, [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. CHYTRÝ, Milan; KUČERA, Tomáš; KOČÍ, Martin. Katalog biotopů České republiky – I. vydání [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, rev. 2001, [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. ISBN 80-86064-55-7. (česky) 
  4. a b BOJAROVÁ, Jana. Pícninářské a semenářské vlastnosti leguminóz rodů Lathyrus a Vicia. České Budějovice, 2011. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Milan Kobes. Dostupné online.
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hrachor luční [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, [cit. 2013-05-12]. S. 350-351. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]