Hiram Bingham

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hiram Bingham
Narození 19. listopadu 1875
Honolulu, Havaj
Úmrtí 6. června 1956
Washington, D.C.

Hiram Bingham, oficiálně Hiram Bingham III., (19. listopad, 18756. červen, 1956) byl americký cestovatel, profesor Yaleovy univerzity a politik. V roce 1911 znovuobjevil incké osídlení Machu Picchu. Později se Bingham stal členem Senátu Spojených států amerických.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Bingham se narodil 6. června 1875 v misijní stanici, kterou v Honolulu na Havaji vedl jeho otec, protestantský misionář Hiram Bingham II. (1831–1908).[1] Jeho dědeček Hiram Bingham I. (1789–1869) byl rovněž misionářem na Havaji. V Honolulu vystudoval mladý Bingham v letech 1882 až 1892 střední školu Oahu (dnes známou jako Punahou School). Poté odjel do USA, kde své středoškolské vzdělání dokončil na Phillipsově akademii v Andoveru ve státě Massachusetts, kterou absolvoval v roce 1894. Svá vysokoškolská studia započal na Yaleově univerzitě, kterou absolvoval v roce 1898. Dále pokračoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde absolvoval v roce 1900. Na krátký čas se pak stal pastorem na Havaji, brzy však potkal svou budoucí ženu Alfredu, jež patřila k dědicům bohaté klenotnické firmy Tiffany.[1] Bingham poté opustil zaměstnání pastora a začal tvrdě pracovat, aby vydělal dostatek peněz, které by mu umožnily další studium. Díky tomu mohl posléze zahájit postgraduální studium na Harvardově univerzitě, v jehož průběhu se oženil a začal pracovat na doktorské práci. Přitom jej hmotně podporovala rodina jeho ženy. Harvardský postgraduál ukončil doktorátem v roce 1905.
Na Harvardu Bingham vyučoval historii a politologii, poté působil na Princetonu jako asistent profesora politické ekonomie a pozdějšího 28. prezidenta USA Woodrowa Wilsona. V roce 1907 byl na Yaleově univerzitě jmenován docentem pro jihoamerickou historii.

Manželství a rodina[editovat | editovat zdroj]

20. listopadu 1899 se Hiram Bingham oženil s Alfredou Mitchellovou, vnučkou klenotníka Charlese L. Tiffanyho. Z tohoto manželství vzešlo sedm synů:

  • Jonathan Brewster Bingham (1914–1986) (politik);
  • Hiram Bingham IV (1903–1988) (diplomat a hrdina II. světové války);
  • Charles Tiffany Bingham (1906–1993) (lékař);
  • Brewster Bingham (1908–1995) (ministr);
  • Mitchell Bingham (1910–1994) (umělec);
  • Woodbridge Bingham (1901–1986) (profesor);
  • Alfred Mitchell Bingham (1905–1998) (právník)

Po rozvodu s Alfredou Mitchellovou se Bingham v červnu 1937 oženil se Suzanne Carroll Hillovou.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Roku 1916 dosáhl Bingham hodnosti kapitána Connecticutské národní gardy. V roce 1917 se stal pilotem a zorganizoval školu vojenského letectva Spojených států. Sloužil v Letecké sekci Spojovacího sboru Spojených států a v Armádní letecké službě Spojených států, kde dosáhl hodnosti podplukovníka. V Issoudunu ve střední Francii velel letecké škole Armádní letecké služby.

V době 2. světové války Bingham působil v několika výcvikových střediscích Námořnictva Spojených států.

Politická dráha[editovat | editovat zdroj]

Bingham se po 1. světové válce dal na politickou dráhu. V roce 1922 byl zvolen zástupcem guvernéra státu Connecticut. Tento úřad zastával až do roku 1924, kdy byl v prosinci zvolen guvernérem. Krátce nato však byl zvolen i republikánským senátorem za senátora Brandegeeho, který spáchal sebevraždu. Stal se tak nejkratší dobu sloužícím guvernérem státu Connecticut. Jeho funkční období trvalo pouhý jeden den. V roce 1926 byl Bingham opětovně zvolen do Senátu na celé šestileté funkční období.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Bingham zemřel 6. června 1956 ve svém domě ve Washingtonu a je pochován na Arlingtonském národním hřbitově ve Virginii.

Archeologie[editovat | editovat zdroj]

Bingham nebyl školený archeolog. Přestože byl mnohými považován za akademika a vědce, dával přednost označení průzkumník.[1] Svoji první výzkumnou cestu na jih uskutečnil již za svého působení na Princetonské univerzitě. V roce 1908 se jako delegát zúčastnil Prvního všeamerického vědeckého kongresu v Santiagu de Chile. Na zpáteční cestě navštívil zbytky předkolumbovského města Choquequirao v Peru.[2] Binghama vzrušovala představa neprozkoumaných inckých sídel, a tak se v roce 1911, v době, kdy přednášel jako docent na Yaleově univerzitě, vrátil do Peru s univerzitní expedicí, aby v Andách našel tajemné incké město, odkud měli Inkové vést ozbrojený odpor proti španělským dobyvatelům po pádu Cuzka.
24. července 1911 vystoupal v doprovodu Melchora Arteagy na vrcholek hřebenu vysoko v horách, který spojoval vrcholky Machu Picchu a Huayna Picchu. Podle místních svědectví tu mělo ležet ztracené poslední útočiště Inků před španělskými dobyvateli. Bingham zde objevil množství ruin a stovky umělých dlouhých teras stoupajících po úbočích.[1] O tomto zapomenutém sídle věděla jen hrstka lidí žijících v přilehlém údolí (pravděpodobně včetně dvou místních misionářů Thomase Paynea a Stuarta McNairna, jejichž potomci tvrdí, že navštívili ruiny už v roce 1906). V letech 1912 a 1915 zde Bingham vedl za podpory Yaleovy univerzity a National Geographic Society archeologické vykopávky. Pak však byl nucen Peru opustit, neboť byl zdejšími úřady obviněn z porušení zákonů o archeologickém výzkumu.[1] Poté se sem již nikdy nevrátil.

Pochyby o Binghamově prvenství[editovat | editovat zdroj]

Nedávné objevy map z doby kolem roku 1874 se zobrazením Machu Picchu zpochybňují prvenství Binghamova znovuobjevení tohoto sídla[3]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Machu Picchu se stalo jednou z největších turistických atrakcí v Jižní Americe a Hiram Bingham je uznávám jako člověk, který sídlo objevil pro světovou veřejnost, ačkoli mu pomáhalo mnoho dalších. Cesta od řeky Urubamba k Machu Picchu se na jeho počest nazývá Hiram Bingham Highway.
  • Po Hiramu Binghamovi je pojmenován i luxusní vlak společnosti PeruRail, který od roku 2003 vozí turisty na úzkorozchodné trati mezi Cuzkem a Machu Picchu, která dnes představuje jednu z mála přístupových cest na toto archeologické naleziště.
  • Hiram Bingham byl uváděn jako jedna z možných inspirací pro postavu Indiana Jonese.[4] Jeho kniha Ztracené město Inků se po svém vydání v roce 1948 stala bestsellerem.[5]
  • Peru se dlouho snažilo o vrácení přibližně 40 000 artefaktů, včetně mumií, keramiky a kostí, které Bingham odvezl z Machu Picchu. 14. září 2007 byla uzavřena dohoda mezi Yaleovou univerzitou a peruánskou vládou o návratu těchto předmětů.[6] 12.dubna 2008 však peruánská vláda uvedla, že revidovala své předchozí odhady z 4000 na 40 000 kusů.[7]
9. listopadu 2008 uvedl deník El Peruano, že ministr spravedlnosti hodlá pověřit prokuraturu, aby zahájila s Yaleovu univerzitou řízení ohledně navrácení tisíců artefaktů z pevnosti Machu Picchu. Obě strany se sice v roce 2008 dohodly, že univerzita artefakty vrátí, ale jednání ztroskotala na počtu předmětů, jejichž vydání peruánská vláda žádá.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Santonová, Kate. Archeologie. Odkrytá tajemství minulosti. 1. vyd. Praha: Slovart, 2008. 304 s. ISBN 978-80-7391- 144-7
  2. Zprávu o své cestě publikoval v Across South America; an account of a journey from Buenos Aires to Lima by way of Potosí, with notes on Brazil, Argentina, Bolivia, Chile, and Peru (1911).
  3. [1]
  4. "<The trail less trampled on" in USA Today by Gene Sloan, September 23, 2005: "The iconic mountaintop citadel, discovered less than a century ago by American explorer Hiram Bingham, the inspiration for Indiana Jones, is a thrilling reward after days of exertion."
  5. Lost City of the Incas biographical profile from the United States Senate website
  6. [2]
  7. Perú en reclamo por Machu Picchu
  8. ČTK: Peru chce žalovat Yaleovu univerzitu kvůli Machu Picchu, 10.11.2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Portrait of an Explorer , živopis napsaný jeho synem Alfredem, Iowa State University Press, Ames, 1989. ISBN 0-8138-0136-2.

Eternity in their Hearts by Don Richardson, Regal Books, Ventura, CA, 1981. ISBN 0-8307-0925-8, str. 34-35.