Giovanni Mercati
| Jeho Eminence Giovanni Mercati | |
|---|---|
| Kardinál-diakon Archivář a bibliotékářSvaté římské církve | |
 Kardinál Mercati v roce 1939 | |
| Církev | římskokatolická |
| Sídlo | Vatikán |
| Jmenování | 18. června 1936 |
| Emeritura | 23. srpna 1957 |
| Předchůdce | Franz Ehrle |
| Nástupce | Eugène Tisserant |
| Titulární kostel | San Giorgio in Velabro |
| Heslo | „Paratus semper doceri“ „Vždy připraven na výuku“ |
| Znak | .svg) |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | Kardinál-diakon |
| Osobní údaje | |
| Země |  Itálie |
| Datum narození | 17. prosince 1866 |
| Místo narození | Villa Gaida, Reggio Emilia,  Italské království |
| Datum úmrtí | 23. srpna 1957 (ve věku 90 let) |
| Místo úmrtí |  Vatikán |
| Místo pohřbení | San Giorgio in Velabro |
| Národnost | italská |
| Příbuzní | Angelo Mercati a Silvio Giuseppe Mercati (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giovanni Mercati (17. prosince 1866, Reggio Emilia – 23. srpna 1957, Vatikán) byl italský kardinál římskokatolické církve. Od roku 1936 až do své smrti působil jako archivář Vatikánského tajného archivu a knihovník Vatikánské knihovny a v roce 1936 byl povýšen na kardinála.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]
Giovanni Mercati se narodil ve Villa Gaida v Reggio Emilia ve zbožné křesťanské rodině. Byl druhým ze čtyř bratrů, starší a třetí bratr byli rovněž kněží, stejně jako jeho strýc Giuseppe Mercati, který působil jako farář v Castellaranu. Giovanniho otec, veterinář, byl blízkým přítelem redemptoristů z kláštera Madonna dell'Olmo v Montecchio Emilia a po uzavření kláštera v roce 1859 byla značná část jeho knihovny umístěna v Mercatiho domě.
V letech 1876 až 1882 studoval Mercati v menším kněžském semináři v Marole v Reggio Emilia a získal licenciát ginnasiale. V roce 1883 nastoupil na klasické lyceum Spallanzani a později do semináře v Reggio Emilia. Na kněze byl vysvěcen 21. září 1889 a poté byl poslán na další studia do Říma, kde pobýval v papežském Lambardově semináři a studoval na Papežské gregoriánské univerzitě, která mu v létě 1891 udělila doktorát teologie. Spolu s ním byl v Římě ve stejném semináři i jeho bratr Angelo (který se později proslavil redigováním oficiálního seznamu papežů[1]). V tomto období v Římě Giovanni často navštěvoval veřejná zasedání Accademia di Conferenze storico-giuridiche a v únoru 1890 mu bylo umožněno používat Vatikánskou knihovnu. Po získání doktorátu Mercati až do roku 1893 absolvoval povinnou vojenskou službu ve Florencii jako zdravotník (soldato di sanità).
Působení ve Vatikánu[editovat | editovat zdroj]
Dne 9. listopadu 1893 byl zvolen doktorem Ambrosiánské knihovny v Miláně (kde se spřátelil s Achillem Rattim, pozdějším papežem Piem XI.[2]) a v říjnu 1898 byl papežem Lvem XIII. povolán k práci ve Vatikánské knihovně. V letech 1902 až 1906 byl Mercati členem Historicko-liturgické komise a 31. ledna 1903 byl jmenován konzultorem Papežské komise pro biblická studia. Dne 2. srpna 1904 mu byl udělen čestný titul domácího preláta Jeho Svatosti a 23. října 1919 byl jmenován prefektem Vatikánské knihovny. V létě 1930 byl z osobních zdravotních důvodů zproštěn administrativních povinností v knihovně. Dne 12. ledna 1936 byl Mercatimu udělen čestný titul apoštolského protonotáře.
Papež Pius XI. ho 15. června 1936 na konzistoři jmenoval kardinálem-diakonem v San Giorgio in Velabro, aby ho o tři dny později, 18. června, jmenoval knihovníkem a archivářem Svaté římské církve. Mercati byl jedním z kardinálů volitelů, kteří se zúčastnili papežského konkláve v roce 1939, na němž byl zvolen papež Pius XII. V prvních letech druhé světové války byl kardinál, známý odpůrce fašismu, chráněn a podporován řadou emigrantů z Německa. V letech 1951 až 1952 působil jako camerlengo kolegia kardinálů. Byl plodným spisovatelem a velkým humanistou, rozuměl aramejštině i složitostem automobilových závodů a raketové techniky; byl dokonce označen za „nejvzdělanějšího preláta, který byl za posledních sto let povýšen do posvátného purpuru.“
V roce 1946, k jeho 80. narozeninám, mu byl věnován šestisvazkový festschrift Miscellanea Giovanni Mercati s příspěvky badatelů z celého světa a o deset let později byl připraven další.[3] V roce 1965 vyšlo posmrtně vydání fragmentů hexapláru, které objevil v roce 1893.[4]
Kardinál Mercati zemřel na infarkt ve Vatikánu ve věku 90 let.[5] Je pohřben ve svém kardinálském kostele San Giorgio in Velabro v Římě.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Giovanni Mercati na anglické Wikipedii a Giovanni Mercati na italské Wikipedii.
- ↑ Religion: Pontifices Maximi - TIME. web.archive.org [online]. 2011-02-02 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-28.
- ↑ Red Hats - TIME. web.archive.org [online]. 2008-12-15 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-27.
- ↑ BIBLIOTECA APOSTOLICA VATICANA. Nel novantesimo anno del Cardinale Mercati, 1866-1956. Cité du Vatican, Saint-Siège: Biblioteca apostolica vaticana 1 s. Dostupné online.
- ↑ Psalterii hexapli reliquiae; cura et studio Johannis card. Mercati bybliothecarii et scriniarii S. R. Ecclesiae editae, Città del Vaticano: Bibliotheca Vaticana, 1965
- ↑ Milestones, Sep. 2, 1957 - TIME. web.archive.org [online]. 2011-11-01 [cit. 2023-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-08-11.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Mercati na Wikimedia Commons
