Giovanni Di Lorenzo
| Giovanni Di Lorenzo | ||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 V roce 2021 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Osobní informace | ||||||||||||||||||||||||||||
| Datum narození | 4. srpna 1993 (30 let) | |||||||||||||||||||||||||||
| Místo narození | Castelnuovo di Garfagnana,  Itálie | |||||||||||||||||||||||||||
| Výška | 183 cm | |||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 83 kg | |||||||||||||||||||||||||||
| Klubové informace | ||||||||||||||||||||||||||||
| Současný klub | Neapol | |||||||||||||||||||||||||||
| Číslo dresu | 22 | |||||||||||||||||||||||||||
| Pozice | Fotbalový obránce | |||||||||||||||||||||||||||
| Mládežnické kluby* | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Profesionální kluby* | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Reprezentace** | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Úspěchy | ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| → Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 17. 11. 2023 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 17. 11. 2023 | ||||||||||||||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | ||||||||||||||||||||||||||||
Giovanni Di Lorenzo 4. srpen 1993, Castelnuovo di Garfagnana, Itálie) je italský fotbalový obránce, který hraje na pozici pravého obránce za italský Neapol a za italskou reprezentaci.
Přestupy[editovat | editovat zdroj]
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Klubová[editovat | editovat zdroj]
Počátky kariéry v Reggině a hostování v Cuneu[editovat | editovat zdroj]
Di Lorenzo začal svou fotbalovou kariéru v mládežnickém týmu Regginy v roce 2009. Dne 29. května 2011 poprvé nastoupil za seniorský tým v zápase Serie B proti týmu Sassuolo. V sezóně 2012–13 odešel na hostování do týmu Cuneo v nižší italské soutěži Lega Pro Prima Divisione, kde odehrál 27 zápasů a zaujal svými nadějnými výkony.
Matera a Empoli[editovat | editovat zdroj]
V letech 2015 až 2017 hrál Di Lorenzo za tým Matera, kde odehrál 58 zápasů a vstřelil 3 góly.[2]
V srpnu 2017 přestoupil do týmu Empoli.[3] Po pomoci týmu k postupu do Serie A debutoval 19. srpna 2018 v italské nejvyšší lize proti týmu Cagliari; v odvetném zápase proti stejnému soupeři vstřelil svůj první gól v Serii A.[2]
Napoli[editovat | editovat zdroj]
Dne 7. června 2019 přestoupil Di Lorenzo do týmu Napoli za 8 milionů eur.[4] Během svého prvního roku v Neapoli se Di Lorenzo stal základním hráčem a pomohl týmu k sedmému místu v lize Serie A. Dále se podílel na vítězství proti týmu Juventus ve finále Coppa Italia.[5] Napoli také postoupilo do osmifinále Ligy mistrů,[6] kde Di Lorenzo zaznamenal 2 asistence a odehrál všechny zápasy. Ve své druhé sezóně v klubu pomohl týmu postoupit do šestnáctifinále Evropské ligy, avšak tým vypadl proti Granadě,[7] celkovým skóre 3–2 pro soupeře. Napoli skončilo v lize páté. Di Lorenzo vstřelil 7 gólů za Napoli v lize a domácích pohárech.[8]
Dne 15. července 2020 se spekulovalo o možném přestupu Di Lorenza do týmu Manchester United,[9] ale nakonec podepsal pětiletou smlouvu s Napolí, která ho váže k týmu až do roku 2026.[10]
Dne 14. července 2022 byl Di Lorenzo jmenován novým kapitánem týmu Napoli poté, co odešli Lorenzo Insigne a Kalidou Koulibaly.[11] Dne 4. října vstřelil svůj první gól v Lize mistrů během výhry 6–1 venku nad Ajaxem během sezóny 2022–23.[12]
Reprezentační[editovat | editovat zdroj]
Di Lorenzo reprezentoval italský tým na mládežnických úrovních U20 a U21.[13]
Dne 14. srpna 2013 debutoval Di Lorenzo za italský tým do 21 let pod vedením trenéra a bývalého italského reprezentanta Luigi Di Biagio v přátelském zápase proti týmu Slovenska U21, který Itálie vyhrála 4–1.
Svůj debut v seniorské reprezentaci absolvoval 15. října 2019, kdy nastoupil jako základní hráč v zápase kvalifikace na ME 2020 proti Lichtenštejnsku. Itálie zvítězila venku 5–0.[14]
V červnu 2021 byl zařazen do italského týmu na Mistrovství Evropy 2020 trenérem Roberto Mancini.[15] Po výhře nad Belgií 2. července Di Lorenzo upoutal pozornost tím, že oslavil vítězství tak, že si svlékl kraťasy a běhal kolem ve svých spodním prádle.[16] Dne 11. července získal s Itálií titul na Mistrovství Evropy po výhře 3–2 penaltovým rozstřelem nad Anglií na Wembley Stadium ve finále, po 1–1 po prodloužení; během finále odehrál Di Lorenzo celý zápas.[17][18]
Dne 8. září vstřelil Di Lorenzo svůj první gól za italský seniorský národní tým, byl to poslední gól v zápase, ve kterém Itálie porazila Litvu doma 5–0 v kvalifikaci na Mistrovství světa 2022; také přispěl k prvnímu gólu Giacomo Raspadoriho, který byl třetím gólem v zápase.[19][20][21]
Statistika[editovat | editovat zdroj]
Klubová[editovat | editovat zdroj]
| Sezóna | Klub | Liga | Ligové poháry | Kontinentální poháry | Celkem | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Soutěž | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| 2008/09 |  Lucchese
|
Serie D | 1 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 |
| 2009/10 |  Reggina
|
Serie B | 0 | 0 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 0 | 0 |
| 2010/11 | Serie B | 1 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 | |
| 2011/12 | Serie B | 1 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 1 | 0 | |
| 2012/13 |  Cuneo
|
Lega Pro 1 Divisione | 28 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 28 | 0 |
| 2013/14 | Reggina
|
Serie B | 20 | 0 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 20 | 0 |
| 2014/15 | Lega Pro | 38 | 0 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 39 | 0 | |
| Celkem za Regginu | 60 | 0 | - | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 61 | 0 | ||
| 2015/16 |  Matera
|
Lega Pro | 33 | 2 | - | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 33 | 2 |
| 2016/17 | Lega Pro | 27 | 2 | IP | 4 | 0 | - | 0 | 0 | 31 | 2 | |
| Celkem za Materu | 60 | 4 | - | 4 | 0 | - | 0 | 0 | 64 | 4 | ||
| 2017/18 |  Empoli
|
Serie B | 36 | 1 | IP | 0 | 0 | - | 0 | 0 | 36 | 1 |
| 2018/19 | Serie A | 37 | 5 | IP | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 38 | 5 | |
| Celkem za Empoli | 73 | 6 | - | 1 | 0 | - | 0 | 0 | 74 | 6 | ||
| 2019/20 |  Neapol
|
Serie A | 33 | 3 | IP | 5 | 0 | LM | 8 | 0 | 46 | 3 |
| 2020/21 | Serie A | 36 | 3 | IP+IS | 4+1 | 1+0 | EL | 8 | 0 | 49 | 4 | |
| 2021/22 | Serie A | 33 | 1 | IP | 1 | 0 | EL | 8 | 0 | 42 | 1 | |
| 2022/23 | Serie A | 37 | 3 | IP | 0 | 0 | LM | 10 | 2 | 47 | 5 | |
| 2023/24 | Serie A | ? | ? | IP+IS | ? | ? | LM | ? | ? | ? | ? | |
| Celkem za Neapol | 139 | 10 | - | 11 | 1 | - | 34 | 2 | 184 | 13 | ||
| Celkově | 361 | 20 | - | 24 | 1 | - | 34 | 2 | 419 | 23 | ||
Reprezentační[editovat | editovat zdroj]
Statistika na velkých turnajích[editovat | editovat zdroj]
| Reprezentace | Rok | Zápasy | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fáze turnaje | Datum | Soupeř | Odehraných minut | Vstřelené branky | Výsledek | ||
 Itálie
|
ME 2020 
|
1 zápas ve skupině | 11. 6. |  Turecko |
45 | 0 | 3:0[22] |
| 2 zápas ve skupině | 16. 6. |  Švýcarsko |
90 | 0 | 3:0[23] | ||
| Osmifinále | 26. 6. |  Rakousko |
120 | 0 | 2:1 v prodl.[24] | ||
| Čtvrtfinále | 2. 7. |  Belgie |
90 | 0 | 2:1[25] | ||
| Semifinále | 6. 7. |  Španělsko |
120 | 0 | 1:1, 4:2 na pen.[26] | ||
| Finále | 11. 7. |  Anglie |
120 | 0 | 1:1, 3:2 na pen.[27] | ||
Reprezentační branky[editovat | editovat zdroj]
|
Datum | Stadion | Soupeř | Skóre | Výsledek | Soutěž |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 8. 9. 2021 | Mapei Stadium - Città del Tricolore, Reggio Emilia, Itálie | Litva | 5:0 | 5:0 
|
Kvalifikace na MS 2022 |
| 2 | 12. 11. 2021 | Stadio Olimpico, Řím, Itálie | Švýcarsko | 1:1 | 1:1
|
Kvalifikace na MS 2022 |
| 3 | 16. 11. 2022 | Stadion Qemal Stafa, Tirana, Albánie | Albánie | 1:1 |  1:3
|
Přátelské utkání |
Úspěchy[editovat | editovat zdroj]
Klubové[editovat | editovat zdroj]
Národní[editovat | editovat zdroj]
vítěz 1. italské ligy (1x)
Neapol: 2022/23
vítěz 2. italské ligy (1x)
Empoli: 2017/18
vítěz italského poháru (1x)
Neapol: 2019/20
Reprezentační[editovat | editovat zdroj]
- 1× na ME (2020 – zlato)
- 2× na LN (2020/21 – bronz, 2022/23 – bronz)
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie[28]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://www.transfermarkt.de/giovanni-di-lorenzo/profil/spieler/169880
- ↑ a b REDAZIONE. Giovanni Di Lorenzo, primo acquisto del Napoli! 10 milioni all'Empoli [online]. 2019-05-27 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Calciomercato Empoli, preso il difensore Di Lorenzo a titolo definitivo. tuttosport.com. 30. srpna 2017. Dostupné online [cit. 23. června 2021]. (italsky)
- ↑ Empoli, Di Lorenzo: "Per tutti ero Bati. Sogno l'azzurro, ma prima la salvezza". La Gazzetta dello Sport. 6. dubna 2019. Dostupné online [cit. 22. dubna 2019]. (italsky)
- ↑ Match Report | 2019-20 | Finale | Lega Serie A [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ UEFA.COM. Barcelona-Napoli 2020 History | UEFA Champions League [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ UEFA.COM. Granada-Napoli 2021 History | UEFA Europa League [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Giovanni Di Lorenzo Domestic League Stats [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Di Lorenzo's agent responds to Man Utd transfer talk after successful Euro 2020 campaign | Goal.com [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
- ↑ Official: Di Lorenzo extends with Napoli - Football Italy [online]. 15. července 2021 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spalletti on Kim, Kvicha and New Napoli Captain - Football Italy [online]. 14. července 2022. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHURCH, Ben. 'Even Maradona would have been proud,' says coach as Napoli thrashes Ajax 6-1 in Champions League [online]. CNN, 5. října 2022. Dostupné online.
- ↑ Inter go for Di Lorenzo? [online]. Football Italia staff [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Historic manita in Liechtenstein [online]. Football Italia, 2019-02-08 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters. 1. června 2021. Dostupné online [cit. 5. června 2021].
- ↑ Italy strips down to underwear in odd celebration after Euro 2020 win over Belgium [online]. 3. července 2021. Dostupné online.
- ↑ MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport. 11. července 2021. Dostupné online [cit. 11. července 2021]. (anglicky)
- ↑ Italia-Lituania 5-0: Kean, Raspadori e Di Lorenzo rimettono gli azzurri sulla strada per i Mondiali. la Repubblica. 8. září 2021. Dostupné online [cit. 12. září 2021]. (italsky)
- ↑ Italy-Lithuania [online]. UEFA.com [cit. 2019-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Kwin68, KWIN, [cit. 12. září 2021].
- ↑ L'Italia torna a vincere: 5-0 show alla Lituania. sport.sky.it. Dostupné online [cit. 12. září 2021]. (italsky)
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287199
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3287207
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3586029
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
- ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
- ↑ https://www.quirinale.it/elementi/59113
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Di Lorenzo (calciatore) na italské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Di Lorenzo na Wikimedia Commons - Profil hráče na Transfermarkt.com (italsky)
- Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
