Gerardus van der Leeuw

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Gerardus van der Leeuw (3. března 1890 - 18. listopadu 1950) byl protestantský farář, religionista, egyptolog a profesor. Proslavil se zejména formulací fenomenologii náboženství (poprvé veřejně užil těchto slov v tomto spojení) reinterpretací pojmů filosofické fenomenologie Edmunda Husserla. Je autorem více než 650 publikací.

Život[editovat | editovat zdroj]

Docházel na gymnázium v Haagu. Roku 1908 nastoupil na univerzitu v Leidenu, kde studoval protestantskou teologii. Po pěti letech studium ukončil obhajobou rigorózní práce a začal studovat v Berlíně egyptologii a dějiny náboženství, kde ho vyučoval i De la Saussaye. Roku 1916 studia dokončil a začíná působit jako farář holandské protestantské církve. Po dvou letech nastupuje v hodnosti profesora na univerzitu v Groningen, kde zůstal po zbytek svého života. V roce 1933 vydává své nejznámější dílo Fenomenologie náboženství. Roku 1945 byl jmenován vedoucím katedry fenomenologie náboženství. Roku 1950, kdy vznikla organizace s tehdejším názvem International Association for the Study of the History of Religion (Mezinárodní asociace pro studium dějin náboženství) (IASHR) se stal jejím historicky prvním prezidentem. Byl oceněn členstvím v belgické Akademii krásných umění, holandské Královské akademie věd či italské Akademie věd. Roku 1946 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Staví se proti možnosti vzniku jediného platného systému interpretace náboženských jevů. Oproti spekulativnímu charakteru filosofické fenomenologie se snaží vyjít z psychologického materiálu zpracováním prožitků. Fenomenologie je pro něj především metodou nikoli disciplínou. Podstatou náboženství (svébytná sféra jež nebude nikdy zcela odvysvětlena), je vnitřní prožitek: vědomí jiné sféry, vědomí protikladu posvátný-profání, jež vede k dojmu nesamozřejmosti, zvláštní cizosti světa. Není to žádné manipulovatelné pole objektů, ale zdroj úžasu. Tento prožitek je u kořene náboženství a je srozumitelný.

Není však přístupný přímo: jsme-li jím zachváceni je pro jeho popis a rekonstrukci důležitý odstup – nahlédnutí. Rekonstrukcí pak vytváříme strukturovaný smysluplný celek, ideální typ. Ten sám nemá realitu, ale slouží ke konstrukci skutečnosti. Je to prostředek našeho nazírání.

Ideální typologie náboženství[editovat | editovat zdroj]

  1. Pojmenování fenoménu tedy vlastně jeho vytažení z celku, zvýraznění a vytržení z kontextu
  2. Vřazení fenoménu do kontextu vlastního života. Fenomén přichází k nám a vlévá se do kontextu našeho života, kde dochází k znovuprožívání. Na této úrovni nelze mluvit o nazírání na fenomén, spíše o empatickém vstupu dovnitř, do středu a stává se součástí celku, ruše dualitu objekt-subjekt.
  3. Odstup, pozorování: tedy vlastní epoché fenomenologické metody. Důležité je zdržení se soudu o realitě. Tato lidská činnost vede k nazření smyslů fenoménu.
  4. Objasnění, podání výpovědi vytváří ideální typy tj strukturální souvislosti
  5. Porozumění. Nutno konfrontovat získaný vhled s historickým výzkumem: měli by se shodovat. Nutnost interpolace a korekce dle dobových souvislostí.


Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1916 - Godsvoorstellingen in de oud-Aegyptische pyramidetexten
  • 1924 - Inleiding tot de godsdienstgeschiedenis
  • 1924 - Mystiek
  • 1925 - Einführung in die Phänomenologie der Religio
  • 1927 - Achnaton
  • 1933 - Phänomenologie der Religion
  • 1935 - Inleiding tot de theologie
  • 1937 - Der primitieve mensch en de religie
  • 1942 - De verhouding van God en mensch
  • 1944 - De godsdienst van het osude Egypte

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GEBELT, Jiří, „Religionistika jako svědectví víry. Fenomenologie náboženství Gerarda van der Leeuwa“, in: Theologická revue 76/4, 2005, str. 404-422.
  • HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Dějiny religionistiky. Olomouc : Olomouc, 2001. ISBN 80-7182-123-3.  


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]