Fluorid jodistý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Fluorid jodistý | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | fluorid jodistý |
| Anglický název | Iodine heptafluoride |
| Německý název | Iodheptafluorid |
| Sumární vzorec | IF7 |
| Vzhled | bezbarvý plyn |
| Identifikace | |
| SMILES | FI(F)(F)(F)(F)(F)F |
| InChI | 1S/F7I/c1-8(2,3,4,5,6)7 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 259,90 g/mol |
| Teplota tání | 4,5 °C (trojný bod) |
| Teplota sublimace | 4,8 °C |
| Hustota | 2,6 g/cm3 (6 °C) 2,7 g/cm3 (25 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Fluorid jodistý je anorganická sloučenina se vzorcem IF7. Patří mezi halogenidy (dokonce jde o interhalogen, tj. dvouprvkovou sloučeninu obsahující dva různé halogeny) s prvkem v oxidačním čísle VII. Jeho husté páry mají štiplavě plesnivý zápach.
Příprava [editovat]
Fluorid jodistý se připravuje přechodem fluoru přes kapalný IF5 při teplotě 90 °C a následným zahříváním par na 270 °C:
IF5 + F2 → IF7.
Většinou se do reakční směsi přidává vysušené palladium nebo jodid draselný pro eliminování vzniku IOF5.[1][2]
Bezpečnost [editovat]
Fluorid jodistý je vysoce dráždivý pro kůži a sliznice. Také se jedná o silný oxidant, který může způsobit požár při doteku s organickým materiálem.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iodine heptafluoride na anglické Wikipedii.