Edward Gibbon
Edward Gibbon (8. května 1737 v Putney u Londýna, Anglie – 16. ledna 1794, Londýn, Anglie) byl jeden z nejvýznamnějších britských historiků. Zabýval se hlavně dějinami Římské říše a jeho hlavní dílo „Úpadek a pád Římské říše“ patří dodnes ke klasickým.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
Narodil se v zámožné rodině, měl slabé zdraví a už v sedmi letech ztratil matku. Roku 1752 odešel studovat do Oxfordu, kde především neuvěřitelně mnoho přečetl a pod vlivem spisů francouzskýcch jezuitů a Bossueta přestoupil 1753 na katolictví. To způsobilo skandál, musel Oxford opustit a otec jej poslal do švýcarské Lausanne ke kalvinistickému faráři, který dosáhl jeho návrat k protestantismu. Ve skutečnosti se však s křesťanstvím úplně rozešel a patřil pak k jeho velkým kritikům. V Lausanne opět hojně četl, hlavně antické a francouzské autory, a setkal se také s francouzským racionalismem. Roku 1757 mu otec zakázal sňatek se S. Curchaudovou a o rok později se – který zůstal po celý život svobodný – vrátil zpět do Anglie.
V letech 1760-1762 sloužil v místní milici, ale věnoval se hlavně četbě a napsal své prvotiny ve francouzštině. Roku 1763 cestoval do Paříže, kde se setkal s Denis Diderotem a d´Alembertem a pak odjel do Říma, který na něho udělal nesmírný dojem. Tam se také konečně rozhodl, že napíše dějiny úpadku Římské říše. Po smrti svého otce 1770 se odstěhoval do Londýna a jako šlechtic se zúčastnil několika zasedání parlamentu, věnoval se však stále Starověkému Římu. 1776 vyšel první díl „Úpadku a pádu Římské říše“, který vyvolal senzaci a silné polemiky. Do roku 1788 vyšlo všech šest svazků a Gibbon se stal slavným mužem. Od roku 1783 žil opět v Lausanne a po návratu do Anglie 1793 brzy zemřel.
[editovat] „Úpadek a pád Římské říše“
Jeho hlavní dílo je výsledek mnohaleté práce i obrovské erudice a vyniká také ironickým stylem, silně ovlivněným Voltairem.
| „ | Pomsta je výnosná, vděčnost nákladná. | “ |
| — Úpadek I.11 | ||
| „ | Bouře a vlny jsou vždy na straně lepších námořníků. | “ |
| — Úpadek I.68 | ||
Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinilo hlavně křesťanství, které rozložilo římskou společnost, a vpád barbarských Germánů. Úpadek byl ještě hlubší ve východní říši (pro niž Gibbon zavedl název „byzantská“), která podle něho už nemá s Římem nic společného. Jisté sympatie však měl pro středověkou říši.
| „ | Antonius rozšířil řád a pokoj po veliké části země. Jeho vláda se vyznačuje vzácnou předností, že skýtá jen málo látky pro historii, což je ostatně jen sotva víc než soupis zločinů, šíleností a neštěstí lidstva. | “ |
| — Úpadek I.3 | ||
Jeho skeptické názory se silně rozšířily a dodnes ovlivňují obecné povědomí o Starověkém Římě, zejména v anglicky mluvících zemích. Současní historikové je však nemohou přijmout. On sám byl zcela odkázán na antické psané prameny, vědecká archeologie v jeho době ještě vůbec neexistovala a on také nevěnoval žádnou pozornost společenským a hospodářským poměrům té doby.[1]
[editovat] Další díla
Kromě toho napsal také několik studií ke starším dějinám, shromáždil množství materiálu k politickým dějinám švýcarské republiky, k dějinám Mediceů, zanechal po sobě bohatou korespondenci a velmi rozsáhlé deníky.
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- E. Gibbon, Úpadek a pád římské říše. Výbor. Praha: Levné knihy 2005
- Ottův slovník naučný, heslo Gibbon. Sv. 10, str. 110
[editovat] Reference
- ↑ Srv. např. J. G. A. Pocock, "Historiography and Enlightenment: a View of their History," Modern Intellectual History 5(2008), 83-96.
- Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.
