Dvojkřídláčovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Dvojkřídláčovité

Dvojkřídláč Dipterocarpus sp.
Dvojkřídláč Dipterocarpus sp.
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: slézotvaré (Malvales)
Čeleď: dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae)
Blume, 1825

Dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Jsou to vesměs mohutné stromy, tvořící v některých oblastech tropické Asie hlavní složku lesů. Jsou důležitým zdrojem kvalitního dřeva a získává se z nich pryskyřice.

Kmen Hopea beccariana s kořenovými náběhy

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Dvojkřídláčovité jsou stromy, výjimečně keře se střídavými jednoduchými celokrajnými listy s palisty. Ve dřevě i v kůře jsou pryskyřičné kanálky. Chlupy v odění jsou často žlaznaté nebo štítnaté. Listy jsou často dvojřadě uspořádané, se zpeřenou žilnatinou a nezřídka s domatii na spodní straně.

Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, pětičetné, ve vrcholových nebo úžlabních hroznech, latách nebo řidčeji okolících. Kališní lístky jsou volné nebo na bázi srostlé, často křídlaté. Korunní lístky jsou volné nebo krátce srostlé. Tyčinek je 5 až mnoho a jsou obvykle volné, někdy na sloupkovitém androgynoforu. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý ze 3 až 5 plodolistů, s nevelkou čnělkou na vrcholu. V každém plodolistu jsou 1 až 4 vajíčka. Plodem je oříšek nebo řidčeji tobolka, plod je většinou doprovázený různě dlouhými křídly tvořenými vytrvalým kalichem.[1][2]

Čeleď dvojkřídláčovité zahrnuje asi 680 druhů v 17 rodech. Největší rody jsou Shorea (asi 360 druhů) a Hopea (105 druhů).[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dvojkřídláčovité jsou významnou složkou lesů v tropické Asii od Indie po ostrovy jihovýchodní Asie, vyskytují se i v tropické Africe a na Madagaskaru. Po dlouhý čas byly dvojkřídláčovité považovány za ryze paleotropickou čeleď, v roce 1977 však byl popsán nový druh (Pakaraimaea dipterocarpacea) z Guayanské vysočiny a v roce 1995 další (Pseudomonotes tropenbosii) z Kolumbie. Dvojkřídláčovité se tak staly v podstatě pantropickou čeledí.[3][4]

Zástupci čeledi se vyskytují v tropickém deštném lese, v monzunových lesích i na savanách.[2] V tropické Asii a Indočíně místy dominují a tvoří hlavní složku monzunových lesů.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dahlgren a Tachtadžjan řadili čeleď dvojkřídláčovité do řádu slézotvaré (Malvales), zatímco v Cronquistově systému je v řádu čajovníkotvaré (Theales). Tachtadžjan řadil část rodů do samostatné čeledi Monotaceae.

V současné systematice je čeleď dvojkřídláčovité dělena na 3 podčeledi, které jsou na základě analýzy rbcL sekvencí chloroplastové DNA považovány za monofyletické[2]:

  • Dipterocarpoideae - asi 650 druhů ve 13 rodech, tropická Asie od Indie po Novou Guineu
  • Pakaraimaeoideae - pouze druh Pakaraimaea dipterocarpacea, Guyanská vysočina
  • Monotoideae - 30 druhů ve 3 rodech, Afrika, Madagaskar a Kolumbie[3]

Nejblíže příbuznou skupinou je podle kladogramů APG madagaskarská čeleď Sarcolaenaceae.[3]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Dvojkřídláčovité jsou opylovány rozličným hmyzem, zejména včelami, motýli, můrami, brouky a třásněnkami.[2] Semena mají sice křídla, díky své váze ale většinou padají blízko mateřské rostliny.[1]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Stromy čeledi dvojkřídláčovité, zejména z rodů Shorea, Dipterocarpus, Hopea a Vatica jsou v Asii podstatným zdrojem kvalitního tvrdého dřeva. Ze semen Shorea se vyrábí tuk používaný jako náhrada kakaového másla.[2] Z navrtaných kmenů Dipterocarpus, Shorea a Vateria indica se v Indii získává vonná pryskyřice, používaná zejména k výrobě laků a barev a v parfumerii.[5]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Anisoptera, Cotylelobium, Dipterocarpus, Dryobalanops, Hopea, Marquesia, Monotes, Neobalanocarpus, Pakaraimaea, Parashorea, Shorea, Stemonoporus, Upuna, Vateria, Vateriopsis, Vatica[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c d e STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. The International Plant Names Index [online]. . Dostupné online.  
  5. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.