Dorothea Langeová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dorothea Langeová
Dorothea Langeová, 1933
Dorothea Langeová, 1933
Rodné jménoDorothea Margaretta Nutzhorn
Narození26. května 1895
Hoboken, New Jersey, USA
Úmrtí11. října 1965 (ve věku 70 let)
Berkeley, Kalifornie, USA
Příčina úmrtírakovina jícnu
Národnostamerická
Alma materKolumbijská univerzita (1917–1918)
Wadleigh High School for Girls
Povolánífotografka
Manžel(ka)Maynard Dixon (1920–1935)
Paul Schuster Taylor (1935–1965)
Významná dílaKočující matka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dorothea Langeová: Kočující matka (1936)
Děti, Oklahoma, 1935
Děti uprchlíků, Kalifornie, březen 1935

Dorothea Langeová (nepřechýleně Dorothea Lange, křtěná jako Dorothea Margaretta Nutzhorn) (26. května 1895, Hoboken, New Jersey11. října 1965 Berkeley, Kalifornie) byla americká dokumentární a novinářská fotografka. Proslula svými snímky z období Velké hospodářské krize v USA, kdy pracovala v organizaci Farm Security Administration (FSA - Hospodářská bezpečnostní správa). Fotografie Langeové zlidšťovaly následky Velké krize a významně ovlivnily vývoj dokumentární fotografie.

Život a dílo

Dorotheini rodiče, Joan a Henry Nutzhorn, byli druhou generací německých Američanů. Dorothea Langeová, křestním jménem Dorothea Margaretta Nutzhorn, své druhé jméno a příjmení postupně vypustila a převzala rodné jméno své matky, Lange. V roce 1902, když bylo Langeové 7 let, se u ní objevila dětská obrna. Jako mnoho jiných, obrnou postižených obětí předtím než byla dostupná léčba, se u Langeové objevila osláblá a scvrklá pravá noha a pokleslé chodidlo. Ačkoliv se se svou invaliditou sama vyrovnala, po zbytek života kulhala.

V osmnácti letech se rozhodla, že bude fotografkou, a to i na vzdory skutečnosti, že nevlastnila žádný vlastní fotoaparát. Langeová studovala fotografii v New Yorku na Kolumbijské Univerzitě, kde byl jejím učitelem Clarence H. White. Poté neoficiálně pracovala v několika newyorských fotografických studiích, včetně známého studia Arnolda Gentheho. V roce 1918 se přestěhovala do San Franciska, kde otevřela úspěšné portétní studio. Po zbytek svého života žila ve městě Berkeley.

V roce 1920 se vdala se za významného krajináře a portrétistu Maynarda Dixona se kterým měla dva syny, Daniela Dixona, narozeného v roce 1925 a Johna Dixona, narozeného v roce 1928. Její manželství za Manynarda Dixona trvalo 15 let. Dixon využil hlubokého vlivu na Langeovou a pomohl zdokonalit její cit pro dokumentární fotografii. Na počátku 30. let se ale pár rozdělil.

S prudkým počátkem Velké Krize se Langeová přesunula s fotoaparátem ze studia do ulice. Její studie nezaměstnaných a bezdomovců uchvacovaly pozornost místních fotografů a vedly k jejímu zaměstnání u FSA.

Po rozvodu v roce 1935 si Dorothea vzala Paula Schustera Tailora, ekonoma na Karolinské Univerzitě v Berkeley. Pár si vzájemně vyhovoval v profesionální spolupráci. Dokumentovali špatné ubytování a pracovní podmínky přistěhovaleckých zemědělců, obhajovali stávkové aktivity odborářů a usilovali o konec diskriminace přistěhovalců. Tailor dělal rozhovory, shromažďoval ekonomická data a Langeová fotografovala.

Od roku 1935 do roku 1939, kdy Langeová pracovala pro FSA, zveřejnila neúnosné stavy chudých a zapomenutých zemědělských pachtýřů, vystěhovaných farmářských rodin a přistěhovalců. Nejznámější fotografií Langeové je tzv. Kočující matka.[1] Žena na fotografii je Florence Owens Thompson, ale Langeová pravděpodobně její jméno nikdy nevěděla.

V roce 1941 byla Langeová oceněna od Guggenheim Fellowship za dokonalost ve fotografii. Po útoku na Pearl Harbor se významné ceny vzdala, aby zachytila nucené evakuace japonských Američanů do přesídlovacích táborů na americkém západě, které nařídila War Relocation Authority (WRA). Zdokumentovala zátahy japonských Američanů, jejich evakuaci do provizorních shromažďovacích center, například do Manzanaru, prvního trvalého internačního tábora.

Její fotografie byly tak zřetelně kritické, že je armáda zabavila. Dnes jsou její fotografie internace dostupné v Národním Archivu na internetové stránce Still Photographs Division a v Bancroftově Knihovně Kalifornské Univerzity Berkeley.

V roce 1952 Langeová spoluzaložila fotografický časopis Aperture. V posledních dvou desetiletích svého života na tom byla Langeová zdravotně velmi špatně. Trpěla rakovinou jícnu a následky dětské obrny.

Dorothea Langeová zemřela 11. října 1965 ve věku 70 let v Berkeley.

Citáty

Viděla jsem ji a přistoupila k té hladové a zoufalé matce, jakoby přitahována magnetickou silou. Opravdu si nepamatuji, jak jsem jí vysvětlila mou přítomnost a přítomnost mého fototoaparátu, ale pamatuji si, že se mne na nic nezeptala. Já jsem se na její jméno nebo příběh neptala. Řekla mi, že jí je 32 let. Řekla mi, že přežívají na zmrzlé zelenině ze zmrzlých polí a ptáků, které děti pozabíjely. Právě prodala pneumatiky ze svého auta, aby mohla koupit jídlo. Seděla tam opřena o stan obklopena svými dětmi a zdálo se jakoby věděla, že mé fotografie jí mohou pomoci, a tak ona pomohla mne. Skoro v tom byla taková rovnocennost.
— Dorothea Langeová
Fotoaparát je pomůcka, která učí lidi, jak vidět bez něj.
— Dorothea Langeová
Moje pravidla spočívají ve třech zásadních bodech: Za prvé - ruce pryč! Co fotografuji, nezatěžuji, nefušuji do toho a nic nearanžuji. Za druhé - smysl pro prostor. Co fotografuji, pokouším se zobrazit vždy jako součást svého okolí, jako něco, co má kořeny. Za třetí - smysl pro čas. U všeho, co fotografuji se pokouším také ukázat že to zaujímá své určité místo v minulosti nebo přítomnosti.[2]
— Dorothea Langeová

Ocenění

  • 1941 - ocenění od Guggenheim Fellowship za dokonalost ve fotografii.

Publikace

  • Milton Meltzer, Dorothea Lange: A Photographer's Life New York, 1978
  • Linda Gordon, Dorothea Lange, Encyclopedia of the Depression

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dorothea Lange na anglické Wikipedii.

  1. Katalog k výstavě: Kontroverze; Právní a etická historie fotografie; Výstavu připravilo Musée de l’Elysée, Lausanne, podzim 2011, Galerie Rudolfinum, Praha
  2. BAATZ, Willfried. Malá encyklopedie fotografie. Brno: Computer Press, 2004. ISBN 80-251-0210-6. 

Literatura

Související články

Externí odkazy