Dihydrokodein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: dihydrokodeinon.
Dihydrokodein
Schéma chemické struktury
Název (INN)Dihydrocodeine
Název podle IUPAC4,5α-epoxy-3-methoxy-17-methylmorfinan-6α-ol
Další názvy6α-Hydrocodol
Kódy
Číslo CAS125-28-0
Klasifikace ATCN02AA08
ChEMBL IDCHEMBL1595
ChemSpider ID4447600
PubChem5284543
Chemie
Sumární vzorecC18H23NO3
SMILESCN1CCC23C4C1CC5=C2C(=C(C=C5)OC)OC3C(CC4)O
InChIInChI=1S/C18H23NO3/c1-19-8-7-18-11-4-5-13(20)17(18)22-16-14(21-2)6-3-10(15(16)18)9-12(11)19/h3,6,11-13,17,20H,4-5,7-9H2,1-2H3/t11-,12+,13-,17-,18-/m0/s1
Molární hmotnost301,38 g/mol
Farmakologie
Rizika v těhotenstvíUS: C (riziko není vyloučeno)
Biodostupnost20 %[1]
Metabolismuspředevším játra (enzymy CYP3A4 a CYP2D6)
Biologický poločas4 hodiny[1]
Další informace
Registrace v ČRano
Dostupnost v ČRna lékařský předpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dihydrokodein (někdy označovaný zkratkou DHC) je polosyntetické opioidní analgetikum předepisované na bolest nebo těžkou dušnost, nebo jako lék proti kašli, buď samotný, nebo smíchaný s paracetamolem, nebo aspirinem. Byl vyvinut v Německu v roce 1908 a poprvé uveden na trh v roce 1911.[2]

Běžně je dostupný ve formě tablet, roztoků, a dalších perorálních forem, v některých zemích je k dispozici jako injekční roztok pro hluboké podkožní a intramuskulární podání. Stejně jako u kodeinu je třeba se vyhnout intravenóznímu podání, protože by mohlo způsobit anafylaktický šok a život ohrožující plicní edém. Dihydrokodein je k dispozici ve formě čípku na lékařský předpis.

Dihydrokodein se v některých případech používá jako alternativa nebo doplněk ke kodeinu. Z chemického hlediska se nejčastěji vyskytuje ve formě následujících solí (sestupně podle přibližné četnosti): hydrogen-tartrát (bitartrát), fosfát, hydrochlorid, tartarát, hydroiodid, methyliodid, hydrobromid, síran, a thiokyanatan. Konverzní faktory ze soli na volnou bázi jsou 0,67 pro hydrogen-tartrát, 0,73 pro fosfát, a 0,89 pro hydrochlorid.

Dihydrokodein byl vyvinut během intenzivního mezinárodního výzkumu zaměřeného na nalezení účinnějších léků proti kašli, a to zejména za účelem snížení přenosu tuberkulózy, černého kašle, zápalu plic a podobných nemocí vzduchem cca v letech 1895 až 1915. Dihydrokodein je strukturálně velmi podobný kodeinu. Je dvakrát silnější, než kodein.[3] I když dihydrokodein má velmi aktivní metabolity (v podobě dihydromorfinu a dihydromorfin-6-glukuronidu (sto krát silnější)), tyto metabolity jsou produkovány v tak malém množství, že nemají klinicky významný vliv.[4]

Dihydrokodeinu je také původní člen a chemický základ pro řadu podobných polosyntetických opioidů, jako acetyldihydrokodein, dihydrokodeinon (hydrokodon), dihydroizokodein, nikocodeine, a nikodikodein.

Indikace[editovat | editovat zdroj]

Schválenou indikací pro dihydrokodein je tlumení mírné až středně silné bolesti, kašel a dušnost. Stejně jako je tomu u jiných drog v této skupině, dávky proti kašli jsou zpravidla menší než při analgetickém použití. Dihydrokodein je silný lék proti kašli, stejně jako všechny ostatní blízce příbuzné látky z „kodeinové rodiny“ – hydrokodon, oxykodon, ethylmorfin či silný hydromorfon.

Při tlumení bolesti je dihydrokodein obvykle podáván v podobě tablet nebo kapslí obsahujících 15–16 mg nebo 30–32 mg látky; kromě dihydrokodeinu mohou některé léčivé přípravky obsahovat také další účinné látky, jako je aspirin, paracetamol (paralen), ibuprofen a další.

Tablety s řízeným uvolňováním jsou k dispozici jak pro tlumení bolesti, tak pro tlumení kašle, a to v podobě tablet obsahujících 60–120 mg účinné látky. V některých přípravcích (určených především proti kašli) mohou být přítomny i další účinné látky, jako jsou antihistaminika. Jiné perorální formy, jako jsou sublingvální kapky a podobně, mohou být také k dispozici.

Dihydrokodein je možné podat i injekčně, a to zpravidla hlubokým podkožním vpichem.

Vedlejší účinky[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako u jiných opioidů, časté užívání dihydrokodeinu může vést k nárůstu tolerance a ke vzniku fyzické a psychické závislosti. Všechny opioidy aplikované ve vysokých dávkách mohou ovlivnit mentální a psychické schopnosti nutné pro vykonávání potenciálně nebezpečných aktivit, jako jsou řízení nebo manipulace s těžkou technikou.

Svědění a zrudnutí kůže (případně další projevy dilatace cév) patří mezi poměrně typické vedlejší účinky kvůli uvolnění histaminu v reakci na aktivování jednoho nebo více typů receptorů v centrální nervové soustavě. Tento vedlejší účinek lze potlačit pomocí antihistaminik první generace – tripelennamin (Pyrabenzamin), klemastin (Periactin), hydroxyzin (Atarax), difenhydramin (Benadryl), doxylamin (NyQuil) a dalších – která navíc mohou mírně zesílit analgetický účinek dihydrokodeinu.

Jako u všech léků, vedlejší účinky závisí na konkrétní osobě, která si daný lék vezme. Projevy se mohou výrazně lišit – od sotva postřehnutelných po extrémní; od lehké bolesti hlavy po obtíže s dýcháním vyvolané působením opioidu na dechové centrum.

Zácpa patří mezi typický a častý vedlejší účinek téměř všech opioidů. Tlumí totiž peristaltiku střev. Proto je možné dihydrokodein použít k zastavení průjmů.

Chemická příbuznost s dalšími opioidy[editovat | editovat zdroj]

Dihydrokodein je rodičovská látka řady středně silných narkotik, mezi která patří, mimo jiné, hydrokodon, nikokodein, nikodikodein, thebain a acetyldihydrokodein.

Zatímco konverze kodeinu na morfin je náročná a nepříliš výhodná, dihydrokodein lze konvertovat na dihydromorfin s velmi vysokou účinností (přes 95 %). Dihydromorfin je široce rozšířený v Japonsku a může být přeměněn na hydromorfon.

Dihydrokodein může být detekován pomocí Froehdeho činidla.

Rekreační užití[editovat | editovat zdroj]

Dihydrokodein může vyvolat euforický stav při užití dávek vyšších než obvyklých pro tlumení bolesti nebo kašle, a proto není jeho rekreační využití výjimkou. Typická rekreační dávka může být cokoli mezi 70 mg a 500 mg, nebo – u uživatelů s vysokou tolerancí – i více.

Léky registrované v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku je v současnosti (prosinec 2018) registrovaný pouze jeden léčivý přípravek obsahující dihydrokodein – DHC CONTINUS[5] tablety s řízeným uvolňováním (60 mg, 90 mg, 120 mg).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dihydrocodeine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b ROWELL, F.; SEYMOUR, R.; RAWLINS, M. Pharmacokinetics of intravenous and oral dihydrocodeine and its acid metabolites. European Journal of Clinical Pharmacology. 1983, čís. 25 (3), s. 419–424. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ STOLERMAN, Ian. Encyclopedia of Psychopharmacology. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9783540686989. (anglicky) 
  3. ↑ Equivalence table (in French) [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (francouzsky) 
  4. ↑ SCHMIDT, H., a spol. The role of active metabolites in dihydrocodeine effects. Int Journal of Clinical Pharmacology and Therapeutics. Březen 2003, čís. 41(3), s. 95–106. (anglicky) 
  5. ↑ DHC CONTINUS tablety s řízeným uvolňováním, 120 mg na webových stránkách SÚKL

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dihydrokodein&oldid=23431918“