Dalmatin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dalmatin
Dalmatiner 2.jpg

Dalmatin

Základní informace
země původu Chorvatsko Chorvatsko
Tělesná charakteristika
hmotnost cca 24–32 kg
výška † 56–61 cm
barva bílá s černými skvrnami nebo bílá s hnědými skvrnami
Klasifikace a standard
skupina FCI 6
sekce FCI 21
podsekce FCI 998
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Dalmatin je psí plemeno uznané v FCI ve skupině 6, pod číslem 153.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Dalmatin patří mezi nejstarší známá plemena [1], existující několik tisíc let – na nástěnných malbách hrobek egyptských faraonů se objevují vzhledově stejní psi, avšak s postavou chrta; je možné, že už tito psi se podíleli na vzniku plemene dalmatin [2]. Církevní kroniky ze 14. století a z roku 1719 naznačují s velkou mírou pravděpodobnosti, že dalmatin pochází z východního středomoří, pravděpodobně z Dalmácie (Chorvatsko), odkud se rozšířil po Evropě vodní cestou - britští námořníci si ho tak oblíbili, že si ho přivezli do Spojeného království. Tam se tito psi hned stali oblíbeným plemenem šlechty. První obrazy, představující tyto psy, jsou z dílny italských malířů 16. století, do roku 1710 lze datovat fresku s vyobrazením dalmatina v klášteře Zaostrog (Dalmácie). V díle jistého Thomase Bewicka, které bylo vydáno v roce 1792, se nalézá popis a kresba dalmatina; Bewick tohoto psa nazývá „dalmatin“ anebo „kočárový pes“ [1]. První standard byl vydán v roce 1860.

Chov dalmatinů v ČR[editovat | editovat zdroj]

V nepatrném počtu se v Česku s dalmatinem setkáváme i v době mezi první a druhou světovou válkou. Po první světové válce byl u nás jediný chovatel dalmatinů a to továrník Manek z Jablonce nad Nisou [3]. Po druhé světové válce zde zbylo dalmatinů jen velmi málo. V roce 1946 se několik černě a hnědě tečkovaných dalmatinů objevilo ještě na výstavě v Liberci, ale již naposled. Dalších více než deset let trvalo, než se to změnilo. To se stalo 26. dubna 1969, kdy Miloš Synek dovezl ze Záhřebu dalmatina [3]. Krátce nato přivezla Anna Šatrová dalšího psa z Anglie [4]. V roce 1970 byl pak založen první český klub, nazvaný Klub chovatelů dalmatinů a to přesto, že se v Česku nacházeli jen dva psy. Ještě téhož roku sem ale byli přivezeny další dvě hnědě tečkovaná feny.

Dalmatin.JPG

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Dalmatin je středně velké až velké plemeno. Výjimečné je zbarvením srsti – je bílý s hnědými nebo černými skvrnami. Chlupy jsou krátké a tvrdé, srst hustá a lesklá. Štěňata se rodí bez skvrn, ty se ovšem na těle objevují až desátý nebo čtrnáctý den od narození. Psi s černými skvrnami mají tmavohnědé oči a psi s hnědými skvrnami mají oči jantarově zbarvené.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Dalmatin je pes přátelské a dobromyslné povahy. Díky svému temperamentu je vhodný pro aktivní lidi a svým přátelským vztahem k dětem také jako rodinný pes. Je velmi inteligentní a učenlivý. Majiteli nebo rodině je plně oddaný a loajální, nikdy by jim úmyslně neublížil. Je aktivní a mrštný. V jeho chovu se většinou upřednostňuje lovecký výcvik před klasickým, takže má dobře vyvinuté lovecké pudy a rád pronásleduje nebo stopuje zvěř.

K dětem je přátelský, ať už patří do jeho "smečky" nebo ne. Avšak majitelé musejí svého dalmatina dobře hlídat, pokud si jejich dítě hraje s nikým jiným. Dětskou hru by mohl dalmatin pochopit jako napadení a mohl by "své" dítě začít bránit [5].

S ostatními zvířaty vychází dobře, ať už s drůbeží nebo koňmi. Je vhodné jej chovat ve větší smečce, pokud budeme schopni všem jejím členům poskytnou hodně pohybu, což takový dalmatin potřebuje.

Dalmatin.jpeg

Častá onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Dědičná hluchota — častým dědičným onemocněním je dědičná hluchota, která je vedlejším účinkem genu způsobující bílou srst. Psi, kteří mají modré oči jsou z chovu vylučování právě proto, že oni nosí geny dědičné hluchoty.

Močové kameny — dalmatini jsou oproti ostatním psím plemenům náchylnější k močovým kamenů. Může to způsobovat krmení, nízký příjem vody nebo zánět močových cest.

ARDS — onemocnění dýchacího aparátů postihující psi již v nízkém věku. Touto nemocí může trpět i člověk a podobné příznaky byli jako jediné zatím zaznamenány jen u dalmatinů. 100% funkční lék zatím nebyl vynalezen a jedná se spíše jen o dohady. [6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dalmatínsky pes na slovenské Wikipedii.

  1. a b http://www.pejskar.cz/dalmatin-122/ [online]. .  
  2. http://www.celysvet.cz/dalmatin.php [online]. .  
  3. a b http://www.snoopy.mysteria.cz/dalmatini.htm [online]. .  
  4. http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/5782/dalmatin-teckovany-kamarad-4-cast/ [online]. .  
  5. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.] : Slovart, 2006. 409 s. S. 283.  
  6. Odstavec "Častá onemocnění" je výtahem z článku na ifaua.cz - http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/5767/dalmatin-teckovany-kamarad-3-cast/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]