Dálniční tunel Karavanky
| Dálniční tunel Karavanky | |
 |
|
| Severní portál tunelu | |
| Základní údaje | |
| Stát: |  Rakousko |
| Místo: | Karavanky, Korutany / Slovinsko Jižní portál 46° 27′ 11″ s. š., 13° 59′ 25″ v. d. Severní portál 46° 31′ 10″ s. š., 14° 1′ 23″ v. d. |
| Silnice: | Dálnice A11 (Rakousko) Dálnice A2 (Slovinsko) |
| 1. portál: | Sankt Jakob im Rosental, Rakousko |
| 2. portál: | Jesenice, Slovinsko |
| Provozní délka: | 7,8 km |
| Délka tubusu: | 7,864 km |
| Počet dopr. tubusů: | 1 |
| Výstavba | |
| Zahájení stavby: | 1986 |
| Dokončení: | 1992 |
| Otevření: | 1991 |
| 1. tubus | |
| Zahájení stavby 1. tubusu: | 1986 |
| Dokončení 1. tubusu: | 1992 |
| Otevření 1. tubusu: | 1991 |
| 2. tubus | |
Tunel Karavanky (německy Karawankentunnel, slovinsky Predor Karavanke) je dálniční tunel spojující Rakousko a Slovinsko. Prochází pohořím Karavanky a překračuje státní hranici mezi oběma zeměmi. Je nejdelším silničním tunelem na území Slovinska.
Obsah |
Poloha a popis [editovat]
Tunel je součástí rakouské dálnice A11 a slovinské dálnice A2. Nachází se mezi rakouskou obcí Sankt Jakob im Rosental a slovinským městem Jesenice. Délka tunelu je 7864 m, vzdálenost mezi oběma portály je 8019 m. Rakouská část tunelu měří 4569 m, slovinská část 3450 m (měřeno mezi oběma portály).[1] Tunel byl plánován jako čtyřproudový. Postaven byl však pouze v polovičním profilu s jedním jízdním pruhem pro každý směr. Plán byl změněn pro menší hustotu dopravy, než jaká byla původně očekávaná. Stal se tak jediným jednotubusovým tunelem ve slovinské dálniční síti.[2] Za prvních 10 let provozu jím projelo okolo 14 000 000 osobních a nákladních automobilů.[3] V jeho bezprostřední blízkosti se nalézá železniční tunel Karavanky.
Stavba [editovat]
Stavba byla započata v roce 1986, slavnostní otevření tunelu se konalo 1. června 1991, do provozu byl předán o den později. Dokončovací práce trvaly do června 1992.
Necelý měsíc po otevření, během slovinské války za nezávislost, byla slovinská část tunelu krátce obsazena Jugoslávskou lidovou armádou. Spolu s tunelem byl obsazen i hraniční přechod. Tunel se stal místem krátkých, ale těžkých bojů. 30. června 1991 byl dobyt zpět slovinskými jednotkami.
Zabezpečení [editovat]
V době otevření se jednalo o jeden z nejlépe vybavených tunelů po stránce bezpečnosti. V tunelu jsou umístěné nouzové telefony, požární hlásiče, videokamery, je monitorována hustota provozu, cirkulace vzduchu a koncentrace oxidu uhelnatého. Provoz je regulován pomocí dálkově řízených semaforů a proměnných dopravních značek. V tunelu jsou dostupné signály mobilních operátorů. Je také možné naladit rozhlasové stanice Ö3 (program rakouského rozhlasu ORF) a VAL 202 (program slovinského rozhlasu RTV Slovenija).
Mýtné [editovat]
Za použití tunelu se platí mýtné, průjezd osobního automobilu stojí 6,50 EUR.[4][5]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://www.lotsberg.net/data/austria/list.html
- ↑ Článek o tunelu s fotografií jižního portálu na www.dars.si (slovinsky)
- ↑ Článek k 10. výročí otevření tunelu na www.dars.si (slovinsky)
- ↑ Turistické informace pro motoristy (česky)
- ↑ Informace o mýtném na serveru dars.si (slovinsky)
