Dálniční tunel Karavanky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dálniční tunel Karavanky
Karawankentunnel Oesterreich.jpg
Severní portál tunelu
Základní údaje
 Stát:  Rakousko Rakousko

Slovinsko Slovinsko 

 Místo:  Karavanky, Korutany / Slovinsko
Jižní portál 46°27′11″ s. š., 13°59′25″ v. d.
Severní portál 46°31′10″ s. š., 14°1′23″ v. d. 
 Silnice:  Dálnice A11 (Rakousko)
Dálnice A2 (Slovinsko) 
 1. portál:  Sankt Jakob im Rosental,
Rakousko 
 2. portál:  Jesenice, Slovinsko 
 Provozní délka:  7,8 km
 Délka tubusu:  7,864 km
 Počet dopr. tubusů:   1
Výstavba
 Zahájení stavby:  1986
 Dokončení:  1992
 Otevření:  1991
1. tubus
 Zahájení stavby 1. tubusu:  1986
 Dokončení 1. tubusu:  1992
 Otevření 1. tubusu:  1991
2. tubus
 

Tunel Karavanky (německy Karawankentunnel, slovinsky Predor Karavanke) je dálniční tunel spojující Rakousko a Slovinsko. Prochází pohořím Karavanky a překračuje státní hranici mezi oběma zeměmi. Je nejdelším silničním tunelem na území Slovinska.

Poloha a popis[editovat | editovat zdroj]

Tunel je součástí rakouské dálnice A11 a slovinské dálnice A2. Nachází se mezi rakouskou obcí Sankt Jakob im Rosental a slovinským městem Jesenice. Délka tunelu je 7864 m, vzdálenost mezi oběma portály je 8019 m. Rakouská část tunelu měří 4569 m, slovinská část 3450 m (měřeno mezi oběma portály).[1] Tunel byl plánován jako čtyřproudový. Postaven byl však pouze v polovičním profilu s jedním jízdním pruhem pro každý směr. Plán byl změněn pro menší hustotu dopravy, než jaká byla původně očekávaná. Stal se tak jediným jednotubusovým tunelem ve slovinské dálniční síti.[2] Za prvních 10 let provozu jím projelo okolo 14 000 000 osobních a nákladních automobilů.[3] V jeho bezprostřední blízkosti se nalézá železniční tunel Karavanky.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba byla započata v roce 1986, slavnostní otevření tunelu se konalo 1. června 1991, do provozu byl předán o den později. Dokončovací práce trvaly do června 1992.

Necelý měsíc po otevření, během slovinské války za nezávislost, byla slovinská část tunelu krátce obsazena Jugoslávskou lidovou armádou. Spolu s tunelem byl obsazen i hraniční přechod. Tunel se stal místem krátkých, ale těžkých bojů. 30. června 1991 byl dobyt zpět slovinskými jednotkami.

Zabezpečení[editovat | editovat zdroj]

V době otevření se jednalo o jeden z nejlépe vybavených tunelů po stránce bezpečnosti. V tunelu jsou umístěné nouzové telefony, požární hlásiče, videokamery, je monitorována hustota provozu, cirkulace vzduchu a koncentrace oxidu uhelnatého. Provoz je regulován pomocí dálkově řízených semaforů a proměnných dopravních značek. V tunelu jsou dostupné signály mobilních operátorů. Je také možné naladit rozhlasové stanice Ö3 (program rakouského rozhlasu ORF) a VAL 202 (program slovinského rozhlasu RTV Slovenija).

Mýtné[editovat | editovat zdroj]

Za použití tunelu se platí mýtné, průjezd osobního automobilu stojí 7 EUR.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.lotsberg.net/data/austria/list.html
  2. Článek o tunelu s fotografií jižního portálu na www.dars.si (slovinsky)
  3. Článek k 10. výročí otevření tunelu na www.dars.si (slovinsky)
  4. Turistické informace pro motoristy (česky)
  5. Informace o mýtném na serveru dars.si (slovinsky)

Související články[editovat | editovat zdroj]