Carla Capponi
| Carla Capponi | |
|---|---|
 Carla Capponi (1970) | |
| Poslankyně Poslanecké sněmovny | |
| Ve funkci: červen 1953 – 11. června 1958 | |
| Ve funkci: 19. května 1972 – 4. července 1976 | |
| Volební obvod | Řím |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Italská komunistická strana |
| Vojenská služba | |
| Přezdívka | Inglesina |
| Služba | La Resistenza |
| Hodnost | kapitánka |
| Velela | Gruppi di Azione Patriottica |
| Bitvy/války | Italské tažení Útok na Via Rasella |
| Vyznamenání | Zlatá medaile za statečnost v boji |
| Narození | 7. prosince 1918 Řím  Italské království |
| Úmrtí | 24. listopadu 2000 (81 let) Zagarolo  Itálie |
| Místo pohřbení | Cimitero del Verano, Řím |
| Národnost | italská |
| Choť | Rosario Bentivegna (1944–1974) |
| Děti | jedna dcera |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carla Capponi (7. prosince 1918, Řím – 24. listopadu 2000, Zagarolo) byla italská partyzánka a levicová politička, která za druhé světové války bojovala proti Mussoliniho fašistickému režimu v odbojovém hnutí La Resistenza. Byla vyznamenána Zlatou medailí za statečnost v boji.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se a vyrostla v Římě. Zde byl jejím spolužákem na gymnáziu Carlo Lizzani. V roce 1940 zemřel její otec, který byl důlním inženýrem, a tak, aby se uživila, musela ona a její dvě sestry začít pracovat, kvůli čemuž musela ukončit studium práv.
Bezprostředně po bombardování Říma, 19. července 1943, šla navštívit svou matku v nemocnici v Policlinicu, kde pak zůstala jako dobrovolnice a právě zde se setkala se členy odboje. Ty pak ukrývala ve svém bytě a následně začala spolupracovat s odbojem.
Odboj[editovat | editovat zdroj]
Během německé okupace vstoupila do komunistické strany a přímo se zapojila do odboje. Vyznamenala se v desítkách bojových akcí proti nacistickým okupantům. Vysloužila si přezdívku „Inglesina“ (malá Angličanka).
Mezi její první velké akce patřil atentát na německého důstojníka, když opouštěl hotel Excelsior s obrannými plány města.
Během útoku na Via Rasella 23. března 1944 se stala zástupkyní velitele „GAP“ (Gruppi di Azione Patriottica, tj. Vlastenecká akční skupina). Akce se odehrála současně s bitvou o Monte Cassino, bylo při ní zlikvidováno 32 německých vojáků a dalších bylo 110 zraněno. Následovaly represe okupantů na civilním obyvatelstvu, ale akce také vedla ke snížení morálky německých vojáků - partyzánům pod jejím vedením se takto podařilo okupantům zkomplikovat situaci tím, že je přesvědčili, že v Římě pro ně již není bezpečno.
Dne 22. září 1944 se provdala za Rosaria Bentivegnu, svého spolubojovníka z odboje. V roce 1945 porodila dceru jménem Elena. Pár se rozvedl v roce 1974.
V politice[editovat | editovat zdroj]
Roku 1953 byla zvolena do poslanecké sněmovny za obvod Řím jako poslankyně za PCI, zde setrvala do roku 1958. Tento post pak zastávala ještě jedou v letech 1972–1976 (při volbách získala tento mandát s druhým nejvyšším počtem preferenčních hlasů z celé kandidátní listiny, hned po Enricu Berlinguerovi). Až do své smrti v roce 2000 také působila ve výkonném výboru Národní asociace italských partyzánů. Krátce před svou smrtí vydala memoáry Con cuore di donna.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carla Capponi na Wikimedia Commons
