Bhágavata Purána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bhágavata Purána (dévanágarí भागवतपुराण, v překladu znamená Překrásná nauka o Bohu) také známá jako Šrímad-Bhágavata Mahá-Purána, Bhágavata, nebo Šrímad Bhágavatam je jednou z osmnácti Mahá-Purán, jejímž hlavním tématem je bhakti, oddaná služba Nejvyššímu Bohu Kršnovi. Bhágavatam sepsal před zhruba 5 000 lety mudrc Šrí Vjásadéva (Dvaipájana Vjása), který je podle Véd inkarnací Boha zplnomocněná pro literaturu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bhágavata Purána popisuje mnoho příběhů a událostí. Podle Védské tradice se nejedná o mýty, nýbrž o skutečné historické události, které se odehrály nejen na této planetě, ale i na jiných místech ve vesmíru, v různých dobách (před mnoha miliony lety). Všechny tyto příběhy jsou vždy spojené s Kršnou, ať už přímo či nepřímo. (Např. jsou zde příběhy o životech Kršnových oddaných; také se zde mluví o démonech, které Kršna zabil, atd.). Šrímad Bhágavata Purána pojednává také o zjeveních a skutcích inkarnací (avatárů) Boha Kršny. Podává výčet Jeho různých avatárů a také podává informaci, že Kršna je svayam bhagaván[1], to znamená, že je Původní Nejvyšší Osoba, zdroj všech avatárů, tedy i Višnua.

Bhágavata Purána má přízvisko "neposkrvněná Purána", protože je považována za literární inkarnaci Boha[2]. Je rovněž uznávána jako nejlepší ze všech Purán a dokonce jako nejvznešenější ze všech védských písem, protože sama o sobě stačí k plné realizaci Boha.[3]

Autor[editovat | editovat zdroj]

Bhágavata Puránu sepsal velký riši Šríla Vjásadéva, inkarnace Kršny, která je zplnomocněná k psaní transcendentální (duchovní) literatury, a která má duši pomoci v cestě zpátky k Bohu, ke Kršnovi. Traduje se, že Vjásadéva je autorem veškeré Védské literatury: čtyř Véd, Upanišad, Védánta-sútry, Purán, Mahábháraty (která obsahuje Bhagavad-gítu) atd. To, že je Vjása autorem znamená, že Bhágavata Puránu a ostatní Védskou literaturu zpracoval do písemné podoby. Podle písem totiž Védské poznání existuje od nepaměti a zjevilo se z dechu Nejvyššího Boha, Kršny, tzn. že Védy nepocházejí z tohoto světa a tudíž jsou prosty všech světských nedostatků, krátce řečeno, že jsou dokonalé.

Struktura textu[editovat | editovat zdroj]

Bhágavata Purána je psána v sanskritu, v dévanágarském písmu. Má celkem 18 000 standardních veršů (anuštup). Anuštup je typ verše, který má 32 slabik. Ne všechny verše Bhágavata Purány mají 32 slabik, některé mají více, některé mají méně, navíc některé části textu jsou psány v próze, ale podle počtu slabik v celém díle zjistíme, že se skládá celkem z 18 000 veršů (šlók) typu anuštup. Dílo je členěno celkem do dvanácti částí (zpěvů), z nichž každý má ještě několik kapitol. Celkem Bhágavata Purána obsahuje 335 kapitol.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Šrímad Bhágavatam se tedy skládá ze dvanácti částí, zvaných zpěvy. Následuje stručný obsah všech dvanácti zpěvů.[4]

První zpěv[editovat | editovat zdroj]

Tvoří úvod do celého díla. Popisuje události, které vedly k vyřčení Bhágavatamu a jeho sepsání. Jednou v lese Naimišáranja se sešlo mnoho mudrců, aby vykonali oběť proti nepříznivým vlivům začínajícího temného věku. Mudrci byli vedeni Šaunakou Rišim a hlavním přednašečem byl Šrí Súta Gósvámí. Mudrci v čele se Šaunakou kladou Sútovi různé otázky. Hovoří například o návštěvě velkého světce Nárady Muniho, který přišel za svým žákem Šrílou Vjásadévou, aby ho povzbudil k sepsání Bhágavatamu. V té době již Vjásadéva sepsal Védy, dokonce k nim sestavil i komentář (Védánta-sútru), ale přesto nebyl v nitru spokojený. Nárada Muni mu vyjevil příčinu jeho nespokojenosti a vybídl ho k sepsání podstaty védské literatury, která v předchozích Vjásadévových dílech nebyla tolik zdůrazňována. Tento zpěv popisuje různé poučné příběhy ze života Pánduovců. Líčí také události vedoucí k narození Mahárádže Paríkšita a hovoří o jeho skutcích a jeho ideální vládě. Král Paríkšit je však neprávem proklet, že za sedm dní zemře. Král se tedy odebere postit se na břeh Gangy, kde se shromáždí mnoho slavných mudrců. Na scéně se jako hlavní postava objevuje Vjásadévův syn, Šukadéva Gósvámí, a je připraven vyslovit Bhágavatam tak, jak se ho naučil od svého otce Vjásadévy.

Druhý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Druhým zpěven začíná samotný Šrímad Bhágavatam. Šukadéva Gósvámí postupně objasňuje jednotlivé kroky na cestě realizace Absolutní Pravdy. Nejprve hovoří o vesmírné podobě, dále o lokalizované Nadduši. Rozebírá proces, který vede k dosažení té nejvyšší zkušenosti a ke svrchovanému poznání, a také popisuje další inkarnace Kršny. Cituje také rozhovor poloboha Brahmy s mudrcem Náradou. Šukadéva hovoří o stvoření vesmíru a o vzniku jeho jednotlivých stavebních elementů a jako odpověď králi cituje rozhovor mezi Brahmou a Kršnou na počátku stvoření. Bhágavatam upřesňuje, že hmota je vždy podřízená Svrchovanému Vědomí (Bohu), na Jehož popud je celá hmotná existence v chodu.

Třetí zpěv[editovat | editovat zdroj]

Když Šukadéva odpovídá na otázky krále Paríkšita, cituje rozhovor světce Vidury a mudrce Maitreyi. Maitreya popisuje postavení Boha a Jeho energií, analyzuje hmotný projev, jeho vznik a vývoj. Popisuje také zjevení Varáhy, inkarnace Kršny v podobě kance, a události, které vedly k Jeho zjevení. Dále líčí krásu duchovních planet. Vypráví také příběh o inkarnaci Boha, Šrí Kapilovi, synovi Kardamy a Dévahúti. Jeho matka Dévahútí Mu klade mnoho inteligentních otázek. Kapila jí vysvětluje proces oddané služby, jaký je rozdíl mezi hmotou a duchem, jak se může duše osvobodit, stěhování duší, nepříznivé plodonosné činnosti a další. Objevuje se zde také popis embrya v lůně matky, jeho vývoj měsíc po měsíci.

Čtvrtý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtý zpěv popisuje druhotné stvoření, kterého se ujímá polobůh Brahmá a Manu, vládce vesmíru. Začíná popisem osídlování celého vesmíru. Hovoří o prokletí Šivy a o příběhu Dhruvy Mahárádže, kterému bylo ukřivděno, když byl ještě chlapec. Velice brzy dosáhl dokonalosti a zjevil se mu Nejvyšší Pán, Bůh. Líčí také příkladnou vládu a úchvatné skutky krále Prthua, zplnomocněné inkarnace Kršny. Dále je zde rozhovor mudrce Nárady a krále Pračínábarhišaty o životě podmíněné duše v hmotném světě, jejím zapletením v síti smyslových objektů, honbu za iluzorním štěstím, výměnu těl atd.

Pátý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Popisuje činnosti dalších králů a zjevení Rišabhadéva, další inkarnace Boha. Svým jednáním šel příkladem obyčejným lidem. Jako znalý král udělil svým synům cenné pokyny a rady ohledně sanátana-dharmy (věčného náboženství). Významnou částí tohoto zpěvu je duchovní cesta Mahárádže Bharaty, který dosáhl vysoké duchovní úrovně, ale nešťastnou náhodou se odchýlil a poklesl. I když se ale narodil jako jelínek, přesto si mohl pamatovat svůj minulý život. Tento díl dále podává popisy oběžných drah planet, planetárních systémů a další, původ Gangy, a na závěr popis pekelných planet. (Je velice zajímavé, že kosmologie Bhágavatamu odpovídá moderním vědeckým zjištěním.)

Šestý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Vypráví příběh o Adžámilovi, který byl v mládí kvalifikovaným bráhmanou (knězem). Pak ale poklesl, a celý život promrhal hříšnými činnostmi. V okamžiku smrti ho chtěli odvést poslové smrti, ale služebníci Boha je zastavili. Poslové vedou diskuzi o principech zbožnosti a bezbožnosti. Adžámila nakonec dosáhne osvobození. Kromě dalších poučných příběhů mluví o králi Čitraketuovi, který přišel o svého malého syna. Mudrc Nárada ho však pomocí své mystické síly přivedl k životu, a ten poučil všechny přítomné o stěhování duše a o vztazích v hmotném světě.

Sedmý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Hovoří o králi démonů Hiranjakašipuovi, který získal od Brahmy mnohá požehnání. Nafoukaný na svoji moc začal utlačovat celý vesmír, včetně polobohů. Dokonce týral i svého syna Prahláda, který namísto démonských vlastností projevoval vlastnosti oddaného Bohu. Zpěv vrcholí, když se zjevil Kršna v podobě Nrsimhadéva - napůl člověka, napůl lva. Nrsimhadéva ochránil Prahládu Mahárádže a zabil jeho démonského otce, krále démonů. Dále se zde mluví o chodu společnosti, rodiny, chování dokonalé osoby a pokynech pro civilizované lidské bytosti.

Osmý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Mluví o tom, jak polobozi a démoni spolu stloukali oceán mléka, aby získali nektar nesmrtelnosti, přičemž Kršna v podobě želvy (Kúrma) podpíral horu Mandaru, která byla „kvedlačkou“. Když se zjevila další inkarnace, Dhanvantari s nektarem, démoni chtěli nektar jako první. Přichází však další inkarnace, Móhiní-múrti, nejkrásnější žena ve stvoření. Dalším dějem, je zjevení Kršny jako trpasličího bráhmany (Vámana), který nakonec svými třemi kroky připraví Baliho Mahárádže o všechno. Dále popisuje inkarnaci Boha v podobě ryby (Matsya) zachraňující Satyavratu před potopou.

Devátý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Kromě jiných příběhů líčí hlavně zábavy Šrí Rámačandry, inkarnace Boha, které jsou náplní eposu Rámájana tj. vyhnání na 14 let do lesa, únos Jeho manželky Síty, zabití démona Rávany, návrat do města Ajódhja atd. Mnohé další příběhy ukazují, do jakých nepříjemností se člověk může dostat kvůli uspokojování chtíče. Zajímavý je také příběh krále Ambaríše, který předvedl, že oddaný Boha je mnohem mocnější než i ten největší jógí. Co se týče chodu vesmírného času, pomalu se přibližujeme k věku Kali, současnému věku.

Desátý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Je vyvrcholením celého Šrímad Bhágavatamu. Desátý zpěv představuje Boha, Šrí Kršnu, v Jeho původní podobě s Jeho rozmanitými radostnými zábavami s pasačkami krav (gópí) na březích řeky Jamuny, které projevil na planetě Zemi, aby k sobě přivedl podmíněné duše hmotného světa. Při Jeho zábavách mu „asistoval“ Šrí Balaráma, Jeho starší bratr. Tento zpěv popisuje Kršnovy zábavy zcela dokonale, od Jeho zjevení, Jeho dětských zábav ve Vradži (kraj, ve kterém se zjevil), zábav v městech Mathurá a Dváraka, včetně Jeho stýkání se s Pánduovci, až po Jeho manželský život s 16 108 manželkami. Je řečeno že bez prostudování prvních devíti zpěvů, nelze zachytit pravý význam desátého zpěvu.

Jedenáctý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Jedenáctý zpěv vypráví o prokletí a odchodu Jaduovské dynastie z tohoto světa, včetně zaplavení města Dváraky. Nachází se zde hodně rozhovorů mezi různými králi, osobnostmi a světci, např. Nárada shrnuje své učení Vasudévovi, Drumila pojednává o různých Pánových inkarnacích králi Nimimu. Je zde také zmíněna inkarnace Boha v podobě labutě, Hamsa-avatára. Důležitou pasáž tvoří rozhovor Pána Kršny s Jeho oddaným Uddhavou. Je tu také popsán systém čtyř společenských skupin a čtyř duchovních stavů, gjána-jóga a bhakti-jóga (oddaná služba Bohu), filozofie sánkji, tři kvality hmotné přírody apod. Na konci je vylíčen odchod Kršny z planety Země a Jeho návrat do Svého Sídla v duchovním světě.

Dvanáctý zpěv[editovat | editovat zdroj]

Závěrečný dvanáctý zpěv Šrímad Bhágavatamu začíná popisem zdegradovaných dynastií ve věku Kali. Věk Kali (Kali-juga) je věk plný svárů a nevědomosti, ve kterém nyní žijeme. Jsou zde také uvedeny různé příznaky a charakteristiky Kali-jugy a příchod Šrí Kalkiho, inkarnace Boha, který na konci Kali-jugy zabije všechny bezbožné lidi a započne novou Satja-jugu (zlatý věk). Šukadeva zde podává závěrečné pokyny králi Paríksitovi, který je po sedmi dnech naslouchání Bhágavatamu zabit okřídleným hadem Takšakou. Nakonec, autor, Šrí Vjásadéva shrnuje všechna témata Šrímad Bhágavata Purány jedno po druhém načež následuje oslavování a zakončení celého díla, vznešeného Šrímad Bhágavatamu.

Překlad[editovat | editovat zdroj]

Mnohosvazkový překlad a výklad Šrímad Bhágavatamu napsal zakladatel-áčárja ISKCONu (Hnutí Hare Krišna), A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Prabhupáda přeložil Bhágavata Puránu ze sanskrtu do angličtiny, ze které bylo dílo dále přeloženo do všech světových jazyků (včetně češtiny). Dílo vydalo Prabhupádovo nakladatelství, The Bhaktivedanta Book Trust, které je největším vydavatelstvím v oblasti indické filozofie a kultury. Svazky obsahují původní verše v dévanágarském písmu, jejich přepis do latinského písma, česká synonyma, úplný překlad verše, a jeho podrobný výklad. Prabhupádovy proslulé tzv. Bhaktivédantovy výklady pomáhají čtenáři lépe pochopit původní text. Prabhupáda ve svých výkladech cituje z komentářů velkých vaišnavských áčárjů, především Višvanátha Čakravartího Thákura, Šrídhary Svámího a Džívy Gósvámího.

  • Šrímad Bhágavatam, The Bhaktivedanta Book Trust 1992-2004, přeloženo z anglického překladu A. C. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, s původními sanskritskými texty, přepisem do latinského písma, českými synonymy, překlady a podrobnými výklady.
    • Zpěv 1. - Stvoření, 1992-1993, tři svazky,
    • Zpěv 2. - Vesmírný projev, 1993,
    • Zpěv 3. - Status quo, 1994, tři svazky,
    • Zpěv 4. - Stvoření čtvrtého řádu, 1995, dva svazky,
    • Zpěv 5. - Podnět k tvoření, 1996,
    • Zpěv 6. - Předepsané povinnost lidstva, 1996,
    • Zpěv 7. - Věda o bohu, 2000,
    • Zpěv 8. - Zničení vesmíru, 2001,
    • Zpěv 9. - Osvobození, 2002,
    • Zpěv 10. - Nejvyšší dobro, 2004 (prvních 13 kapitol z celkových 90)
    • Zpěv 11. - Obecná historie (překlad dokončen, zatím nevydáno)
    • Zpěv 12. - Věk úpadku (překlad dokončen, zatím nevydáno)

V češtině dosud vydáno necelých deset zpěvů. Přeloženo ale všech dvanáct zpěvů (Kompletních 12. zpěvů můžete číst online na stránkách VedaBase.com)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity informace nebo části textu z článku Bhagavata Purana na anglické Wikipedii.

  1. Bhágavata Purána 1.3.28
  2. Bhágavata Purána 1.3.40
  3. Bhágavata Purána 1.1.2
  4. autor článku se pro stručné obsahy zpěvů nechal inspirovat na stránkách Hnutí Hare Krišna

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]