Pánini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pánini (v sanskrtu पाणिनि Pāṇini) je jméno starověkého indického jazykovědce odvozené od sanskrtského výrazu pani, což znamená potomek pániů.[1]

Je znám svým spisem Vjákarana (mluvnice), jež obsahuje 3959 gramatických a fonetických pravidel sanskrtu. Tento originální spis komentoval později Mahariši Pataňdžali ve spise Mahábhášja. Vjákarana patří mezi odvětví védské literatury, védángy (doslova údy véd), zahrnující všechny disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (obřad), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie a lexikologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie a astrologie). Toto souhrnné dílo slouží jako podklad pro novodobou lingvistiku a v Indii ukončilo období védského sanskrtu a zahájilo období klasického sanskrtu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

O životě Pániniho se nic určitého neví, dokonce i o století, ve kterém žil, se názory jazykovědců rozcházejí. Nejpravděpodobnější doba Pániniho života je 4. stol. př.n.l., ale podle jiných názorů to mohlo být i dříve, 5. stol. př.n.l. nebo dokonce i 6. stol. př.n.l. Podle legend se narodil ve městě Šatula na pobřeží řeky Indus v provincii Gandharva - tato provincie se nyní jmenuje Attock v nynější pákistánské provincii Paňdžáb a leží mezi městy Rávalpindí a Péšávar. Jisté je, že Pánini žil na konci védského období, protože vytvořil speciální pravidla, podle nichž bylo možné rozluštit archaický védský sanskrt, který se stával nečitelným, ale byl ještě srozumitelným dialektem.

Aštádhjájí[editovat | editovat zdroj]

Aštádhjájí, v dévanágarí अष्टाध्यायी, neboli Osmero pojednání, je Pániniho hlavní spis založený na gramatickém rozboru slov ve slovnících Dhátupatha a Ganapatha. Je to velice systematický morfematický a fonematický výklad sanskrtských slovních kořenů. Jeho výklad je tak dokonalý, že jazykovědci teprve o dva tisíce let později pochopili celý jeho dosah. Jeho dílo bezezbytku popisuje sanskrtskou ligvistickou morfologii.

Aštádhjájí se skládá z 3959 súter (aforismů), jinak také pravidel rozdělených do osmi pojednání, která jsou dále rozdělena do čtyř oddílů (padani).

Příklad:
1.1.1 vrddhir áT-aiC
1.1.2 auT-éN gunáh
Velká písmena označují zdroj, sanskrtské výrazy vrddhir a gunáh jsou názvy jmenovaných hlásek.
Tedy:
1.1.1. á a ai jsou v T a C vrddhir,
1.1.2. au a é jsou v T a N gunáh.

Pániniho Aštádhjájí rozebírají text ve spisu Šiva sútry a zároveň ve slovnících sanskrtských slovních kořenů Dhátupatha a Ganapatha.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Frits Staal, Euclid and Pánini, Philosophy East and West, 1965; R. A. Jairazbhoy, On Mundkur on Diffusion, Current Anthropology (1979)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Katre, Sumitra M., Astadhyayi of Panini, Austin: University of Texas Press, 1987. Reprint Delhi: Motilal Banarsidass, 1989. ISBN 0-292-70394-5
  • Prince, Alan and Paul Smolensky (2004): Optimality Theory: Constraint Interaction in Generative Grammar. Oxford: Blackwell.
  • T.R.N. Rao. Panini-backus form of languages. 1998.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]