Pánini
|
Serie článků o |
 |
|
Ortodoxní školy
Njája · Vaišéšika · Sánkhja · Jóga · Mímánsá · Védánta · Advaita · Višištádvaita · Dvaita |
|
Neortodoxní školy
Čárváka · Džinismus · Buddhismus · Hínajána · Mahájána · Vadžrajána · Théraváda Velké osobnosti
Starověk |
Pánini, v dévanágarí पाणिनि, je jméno starověkého indického jazykovědce odvozené od sanskrtského výrazu pani, což znamená potomek pániů.[1]
Je znám svým spisem Vjákarana (mluvnice), jež obsahuje 3939 gramatických a fonetických pravidel sanskrtu. Tento originální spis komentoval později Mahariši Pataňdžali ve spise Mahábhášja. Vjákarana patří mezi odvětví védské literatury, védángy (doslova údy véd), zahrnující všechny disciplíny umožňující studium véd: šikšá (fonetika), kalpa (obřad), vjákarana (mluvnice), nirukta (etymologie a lexikologie), čhanda (védská metrika) a džjótišá (astronomie a astrologie). Toto souhrné dílo slouží jako podklad pro novodobou lingvistiku a v Indii ukončilo období védského sanskrtu a zahájilo období klasického sanskrtu.
Obsah |
[editovat] Historie
O životě Pániniho se nic určitého neví, dokonce i o století, ve kterém žil, se názory jazykovědců rozcházejí. Nejpravděpodobnější doba Pániniho života je 4. stol. př.n.l., ale podle jiných názorů to mohlo být i dříve, 5. stol. př.n.l. nebo dokonce i 6. stol. př.n.l. Podle legend se narodil ve městě Šatula na pobřeží řeky Indus v provincii Gandharva - tato provincie se nyní jmenuje Attock v nynější pakistánské provincii Puňdžáb a leží mezi městy Rávalpindí a Péšavár. Jisté je, že Pánini žil na konci védského období, protože vytvořil speciální pravidla, podle nichž bylo možné rozluštit archaický védský sanskrt, který se stával nečitelným, ale byl ještě srozumitelným dialektem.
[editovat] Aštádhjájí
Aštádhjájí, v dévanágarí अष्टाध्यायी, neboli Osmero pojednání, je Pániniho hlavní spis založený na gramatickém rozboru slov ve slovnících Dhátupatha a Ganapatha. Je to velice systematický morfematický a fonematický výklad sanskrtských slovních kořenů. Jeho výklad je tak dokonalý, že jazykovědci teprve o dva tisíce let později pochopili celý jeho dosah. Jeho dílo bezezbytku popisuje sanskrtskou ligvistickou morfologii.
Aštádhjájí se skládá z 3959 súter (aforismů), jinak také pravidel rozdělených do osmi pojednání, která jsou dále rozdělena do čtyř oddílů (padani).
- Příklad:
- 1.1.1 vrddhir áT-aiC
- 1.1.2 auT-éN gunáh
- Velká písmena označují zdroj, sanskrtské výrazy vrddhir a gunáh jsou názvy jmenovaných hlásek.
- Tedy:
- 1.1.1. á a ai jsou v T a C vrddhir,
- 1.1.2. au a é jsou v T a N gunáh.
Pániniho Aštádhjájí rozebírají text ve spisu Šiva sútry a zároveň ve slovnících sanskrtských slovních kořenů Dhátupatha a Ganapatha.
[editovat] Reference
- ↑ Frits Staal, Euclid and Pánini, Philosophy East and West, 1965; R. A. Jairazbhoy, On Mundkur on Diffusion, Current Anthropology (1979)
[editovat] Literatura
- Katre, Sumitra M., Astadhyayi of Panini, Austin: University of Texas Press, 1987. Reprint Delhi: Motilal Banarsidass, 1989. ISBN 0-292-70394-5
- Prince, Alan and Paul Smolensky (2004): Optimality Theory: Constraint Interaction in Generative Grammar. Oxford: Blackwell.
- T.R.N. Rao. Panini-backus form of languages. 1998.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
- (anglicky) Wikisource:Aštádhjájí
- (anglicky) PaSSim - Paninian Sanskrit Simulator
- (anglicky) The system of Panini
- (anglicky) Ganakastadhyayi
- (anglicky) Indian Logic and Ontology: A Survey of Contemporary Studies
- (anglicky) Panini, Nagarjuna and Whitehead - The Relevance of Whitehead for Contemporary Buddhist Philosophy
