Purány

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ilustrace k Márkandéjapuráně z 18. století

Purány (v sanskrtu पुराण, doslova stará vyprávění) jsou hinduistické sbírky starých příběhů. Svými kořeny sahají sice hluboko do minulosti, ale nejstarší z nich získaly svou dnešní podobu na počátku našeho letopočtu a některé dokonce až kolem roku 900 n. l.[1]

Obsahem purán jsou mýty o vzniku vesmíru a bohů, božské, královské a hrdinské genealogie, životopisy světců a králů, chvalozpěvy, popisy poutních míst, ceremonií, slavností i právních zvyklostí. Nebyly vytvářeny jako umělecká literatura, obsahují mnoho folklórních prvků, což se projevuje na jejich nevybroušené formě a časté rozvleklosti. Jejich tvůrci byli lidoví vypravěči nebráhmanského původu, později je převzali kněží a ustanovili je jako posvátné knihy hinduismu.[1]

Rozdělení purán[editovat | editovat zdroj]

Základních purán, napsaných v epických sanskrtských dvojverších (slokách), je osmnáct a jsou také označovány jako mahápurány (velké purány). Ty se dělí na tři skupiny:[1]

  • první skupina oslavuje boha Višnua a jeho různé vtělení (avatáry):
    • Višnupurána,
    • Bhágavatapurána, nejvýznamnější z mahápurán. Obsahuje 12 zpěvů (celkem 18 tisíc slok), z nichž 10. zpěv pojednává o životě Kršny.
    • Padmapurána,
    • Náradapurána,
    • Garudapurána,
    • Varáhapurána,
  • druhá skupina je věnována bohu Šivovi:
    • Matsjapurána,
    • Agnipurána,
    • Kúrmapurána,
    • Lingapurána,
    • Šivapurána,
    • Skandapurána, nejdelší purána (obsahuje 81 tisíc slok),
  • a třetí skupina různým vtělením obou hlavních bohů a dalším hinduistickým bohům:
    • Brahmapurána,
    • Márkandéjapurána, nejkratší mahápurána (obsahuje "pouze" devět tisíc slok),
    • Bhaviśjapurána,
    • Brahma-vaivartapurána,
    • Vámanapurána,
    • Brahmándapurána.[1]

Kromě mahápurán existuje ještě osmnáct méně významných vedlejších purán (tzv. upapurány), jejichž seznam je možno nalézt v Kúrmapuráně a které obsahují doplňující texty. Dalším druhem purán jsou i v novoindických jazycích psané místní purány (sthalapurány), týkající se vzniku a tradic různých chrámů a svatyň, a kulapurány, zabývající se mytologickým vznikem kastovního systému.[1]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace k Bhágavatápuráně

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 209-210