Purány

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ilustrace k Márkandéjapuráně z 18. století

Purány (v sanskrtu पुराण, doslova stará vyprávění) jsou hinduistické sbírky starých příběhů. Svými kořeny sahají sice hluboko do minulosti, ale nejstarší z nich získaly svou dnešní podobu na počátku našeho letopočtu a některé dokonce až kolem roku 900 n. l.[1]

Obsahem purán jsou mýty o vzniku vesmíru a bohů, božské, královské a hrdinské genealogie, životopisy světců a králů, chvalozpěvy, popisy poutních míst, ceremonií, slavností i právních zvyklostí. Nebyly vytvářeny jako umělecká literatura, obsahují mnoho folklórních prvků, což se projevuje na jejich nevybroušené formě a časté rozvleklosti. Jejich tvůrci byli lidoví vypravěči nebráhmanského původu, později je převzali kněží a ustanovili je jako posvátné knihy hinduismu.[1]

Obsah

Rozdělení purán[editovat]

Základních purán, napsaných v epických sanskrtských dvojverších (slokách), je osmnáct a jsou také označovány jako mahápurány (velké purány). Ty se dělí na tři skupiny:[1]

  • první skupina oslavuje boha Višnua a jeho různé vtělení (avatáry):
    • Višnupurána,
    • Bhágavatápurána, nejvýznamnější z mahápurán. Obsahuje 12 zpěvů (celkem 18 tisíc slok), z nichž 10. zpěv pojednává o životě Kršny.
    • Padmapurána,
    • Náradapurána,
    • Garudapurána,
    • Varáhapurána,
  • druhá skupina je věnována bohu Šivovi:
    • Matsjapurána,
    • Agnipurána,
    • Kúrmapurána,
    • Lingapurána,
    • Šivapurána,
    • Skandapurána, nejdelší purána (obsahuje 81 tisíc slok),
  • a třetí skupina různým vtělením obou hlavních bohů a dalším hinduistickým bohům:
    • Brahmapurána,
    • Márkandéjapurána, nejkratší mahápurána (obsahuje "pouze" devět tisíc slok),
    • Bhaviśjapurána,
    • Brahma-vaivartapurána,
    • Vámanapurána,
    • Brahmándapurána.[1]

Kromě mahápurán existuje ještě osmnáct méně významných vedlejších purán (tzv. upapurány), jejichž seznam je možno nalézt v Kúrmapuráně a které obsahují doplňující texty. Dalším druhem purán jsou i v novoindických jazycích psané místní purány (sthalapurány), týkající se vzniku a tradic různých chrámů a svatyň, a kulapurány, zabývající se mytologickým vznikem kastovního systému.[1]

Česká vydání[editovat]

Ilustrace k Bhágavatápuráně
  • Śrīmad Bhāgavatam, The Bhaktivedanta Book Trust 1992-2004, přeloženo z anglického překladu A. C. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády, s původními sanskrtskými texty, přepisem do latinského písma, českými synonymy, překlady a podrobnými výklady, dosud vydáno necelých deset zpěvů:
    • Stvoření, 1992-1993, tři svazky,
    • Vesmírný projev, 1993,
    • Status quo, 1994, tři svazky,
    • Stvoření čtvrtého řádu, 1995, dva svazky,
    • Podnět k tvoření, 1996,
    • Předepsané povinnost lidstva, 1996,
    • Věda o bohu, 2000,
    • Zničení vesmíru, 2001,
    • Osvobození, 2002,
    • Nejvyšší dobro, 2004 (prvních 13 kapitol z celkových 90)

Externí odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. a b c d e Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 2., Odeon, Praha 1967, str. 209-210