Pánduovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pánduovci (v sanskrtu पाण्‍डव) jsou polobožský rod, o němž pojednává staroindický epos Mahábhárata. Rod počíná králem Pánduem (synem Vjásovým), jehož potomci (pět bratrů - Judhištira, Bhíma, Ardžuna, Nakula a Sahadéva) soupeřili s rodem Kuruovců (potomci krále Dhrtaráštry).
Pándu jednou usmrtil při lovu jelena, byl to však bráhman vtělený do jelena. Než zemřel, vyslovil kletbu, že Pándu umře při milostných hrátkách. Po návratu z lovu se Pándu rozhodl přenechat vládu bratru Dhrtaráštrovi a odejít i se svými dvěma ženami žít v samotě. Kvůli kletbě nemohl zplodit potomka, a tak požádal svoji ženu Kunti, aby použila mantru, kterou kdysi získala a díky níž mohla mít syna s kterýmkoliv člověkem nebo bohem. Tak se stalo, že se postupně Pánduově ženě narodili tři synové. Pándu ji požádal, aby mantru propůjčila ještě druhé ženě Madri, té se narodila dvojčata. Po čase Pándu zapomněl na kletbu a zemřel a jeho potomci i s jednou manželkou odešli za králem Dhrtaráštrou, který je přijal a spolu s Kuruovci vychovával. Posléze se začaly množit útoky Kuruovců na Pánduovce, čímž započaly spory mezi rody, které vyvrcholily velkou bitvou, kterou za pomoci Kršny vyhráli Pánduovci.