Benzoát sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Benzoát sodný
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název Benzenkarboxylát sodný
Triviální název Benzoát sodný
Ostatní názvy Sodná sůl kyseliny benzoové
Sodná sůl kyseliny dracylikové
Sodná sůl kyseliny fenylkarboxylové
Anglický název Sodium benzoate
Německý název Natriumbenzoat
Funkční vzorec C6H5COONa
Sumární vzorec C7H5NaO2
Vzhled Bílá práškovitá látka
Identifikace
SMILES O=C([O-])C1=CC=CC=C1.[Na+]
Číslo RTECS DH6650000
Vlastnosti
Molární hmotnost 144,11 g/mol
Teplota tání 410–430 °C
Teplota varu rozklad
Hustota 1,44 g/cm3
Disociační konstanta pKa 9,8
Rozpustnost ve vodě 66 g/100 ml (20 °C)
Bezpečnost
R-věty Žádné nebezpečí
S-věty Žádné nebezpečí
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Benzoát sodný je sodná sůl kyseliny benzoové (kyseliny benzenkarboxylové). V potravinářství je známa pod svým E kódem E 211.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kyselina benzoová, její soli a estery jsou běžně obsaženy ve většině ovoce, především v bobulovitých plodech.Brusinky jsou velmi bohatým zdrojem benzoové kyseliny. Kromě ovoce se benzoáty přirozeně vyskytují v houbách, skořici, hřebíčku a několika mléčných výrobcích (jako výsledek bakteriálního kvašení). Pro komerční účely je tato látka připravována chemicky z toluenu.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Kyselina benzoová (E210) a benzoáty jsou používány jako konzervační prostředky v kyselých výrobcích proti kvasinkám a plísním. Jsou neúčinné proti bakteriím a v produktech s pH 5 a vyšším (slabě kyselé či neutrální). Vysoké koncentrace způsobují kyselou příchuť, což omezuje jejich použití. Benzoáty jsou často upřednostňovány díky své lepší rozpustnosti.

Nebezpečí[editovat | editovat zdroj]

  • Denní příjem benzoátu sodného je doporučen do 5 mg/kg tělesné hmotnosti.[zdroj?]
  • V používaných koncentracích nemá žádné vedlejší účinky. U některých lidí mohou kyselina benzoová a benzoáty uvolňovat histamin a způsobovat pseudoalergické reakce.