Bedřich Michael z Fürstenbergu

Bedřich Michael lantkrabě z Fürstenbergu
Kapitán císařské gardy
Ve funkci: 1854 – 1860
Předchůdce	Fridrich Hannibal z Thurn-Taxisu
Nástupce	Heinrich von Hess
Velitel v Praze
Ve funkci: 1851 – 1853
Předchůdce	Adolf Schütte von Warensberg
Nástupce	Eduard Clam-Gallas
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	generál jezdectva (1854), polní podmaršál (1846), generálmajor (1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Michael Josef Jan lantkrabě z Fürstenbergu (německy Friedrich Michael Josef Johann Landgraf zu Fürstenberg) (29. září 1793 Brno – 22. května 1866 Vídeň) byl rakouský generál. Od mládí sloužil v armádě a vojenskou kariéru zahájil za napoleonských válek. Jako důstojník jezdectva poté sloužil v Haliči, Itálii nebo Uhrách, několik let strávil také v Čechách a na Moravě. V letech 1851–1853 byl velitelem v Praze a v roce 1854 dosáhl hodnosti generála jezdectva. Nakonec v letech 1854–1860 zastával u dvora ve Vídni čestnou funkci kapitána císařské gardy. Byl majitelem velkostatku na jižní Moravě, kde je také pohřben.

Životopis

Zámek Tavíkovice, majetek Bedřicha Michaela Fürstenberga od roku 1840

Pocházel ze starého šlechtického rodu Fürstenbergů, patřil k linii usazené na Moravě. Narodil se v Brně jako čtvrtý syn lankraběte Bedřicha Josefa z Fürstenbergu (1751–1814) a jeho třetí manželky Marie Josefíny, rozené hraběnky ze Žerotína (1771–1857). Od mládí sloužil v armádě, zúčastnil se závěrečné fáze napoleonských válek a již v roce 1814 byl rytmistrem, téhož roku také obdržel hodnost c. k. komořího. Sloužil u husarského 8. pluku v Haliči, později u 3. husarského pluku v Miláně. V roce 1828 byl v hodnosti majora pobočníkem arcivévody Ferdinanda d'Este a důstojníkem 12. husarského pluku v Gyöngyösi. Jako plukovník byl později velitelem husarského 5. pluku v Itálii.

V roce 1838 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Osijeku, v dalších letech se uvádí jako velitel brigády v Praze (1843) a Prostějově (1846). K datu 17. srpna 1846 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení jezdecké divize v Brně, od roku 1850 byl divizním velitelem v Čechách. Od roku 1849 byl také čestným majitelem dragounského pluku č. 5 umístěného v Hradci Králové. V letech 1851–1853 zastával funkci velitele města a pevnosti Praha. V roce 1853 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Poté byl povolán do Vídně a v letech 1854–1860 vykonával čestný post kapitána císařské gardy trabantů (Hauptmann der Trabanten Leibgarde). Mezitím k datu 24. dubna 1854 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v lednu 1860 byl penzionován. Od zahraničních panovníků obdržel ruský Řád sv. Anny II. třídy a sardinský Řád sv. Mořice a Lazara.

Po starším bratrovi zdědil v roce 1840 na jižní Moravě panství Tavíkovice, které později prodal.

Zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni 22. května 1866 ve věku 73 let. Spolu s dalšími příbuznými je pohřben v kostele Nejsvětější Trojice v Běhařovicích na tavíkovickém panství, které rodině patřilo v 18. a 19. století.

Rodina

Pocházel z početné rodiny, měl celkem devět sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětství. Nejstarší bratr Josef Bedřich (1777–1840) působil ve dvorských službách a zastával řadu let funkci nejvyššího kuchmistra. Další bratr Ludvík Karel (1793–1813) padl za napoleonských válek v bitvě u Drážďan. Sestra Friderika (1781–1858) byla manželkou prince Gustava Hohenlohe-Langenburga (1777–1866), který v rakouské armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Další sestry Konstancie (1780–1819), Marie Filipína (1792–1863) a Adelheid (1812–1874) se provdaly do rodin usazených na Moravě (Chorinští z Ledské, Schaffgotschové, Herbersteinové).