Bedřich Linhart

Přidat odkazy
V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich Linhart
Narození9. dubna 1886
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. října 1944 (ve věku 58 let)
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníkriminální inspektor,
tlumočník v Petschkově paláci
Zaměstnavatelčeskoslovenská protektorátní policie
Znám jako"Polda"[1]
Příbuzní3 bratři, 2 sestry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Zdeněk Linhart (1888 – 1943) [2]
bratr Otto Linhart (1895 – 1980) [2]
bratr Václav Linhart (1892 – 1942) [2]
sestra Marie Linhartová [2][3]
sestra Ludmila Stöcklová [4][3]
(roz. Linhartová) [2]
švagrová Božena Linhartová (1897 - 1990) [5] [2]

Bedřich Linhart (9. dubna 1886 v Praze[6][7] – 20. října 1944 v Praze) - nejstarší z bratrů Linhartových, přezdívaný "Polda".[1]

V legiích[editovat | editovat zdroj]

Byl příslušníkem československých legií v Rusku. V říjnu 1918 po sebevraždě plukovníka Josefa Jiřího Švece (Josef Švec se zastřelil ve štábním vagonu ve stanici Aksakovo-Belebej dne 25. října 1918 ve tři hodiny ráno. Příčnou Švecovy sebevraždy byl fakt, že mu jeho vyčerpaní podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz - vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk - Bugulma) se Bedřich Linhart utkal v pěstním souboji s Josefem Vodičkou. Vodička byl jedním z vůdců levicové opozice a sympatizoval s bolševiky. Demoralizoval stav bojové jednotky a nesouhlasil s nasazením legií proti bolševikům. Nepřímo tak Vodička zavinil smrt plukovníka Švece.[1]

Práce v odboji[editovat | editovat zdroj]

Ve třicátých letech dvacátého století pracoval Bedřich Linhart ve funkci vrchního kriminálního inspektora zpravodajského oddělení československé protektorátní policie. [7] V rámci své funkce a s vědomím odboje byl v roce 1939 přeložen do Petschkova paláce.[1] Jako tlumočník v Petschkově paláci poskytoval v letech 1939 až 1941 československému odboji řadu cenných informací. [8] Díky nim se podařilo zachránit mnoho osob před zatčením a mimo jiné například včas varovat vinohradskou redakci ilegálního časopisu V boj před zátahem gestapa.[1] Je též známo, že Bedřich Linhart ukrýval ve svém vozidle a garáži nějaký čas ilegální vysílačku Sparta Ic.[1] Další získávání zpráv z Petschkova paláce definitivně skončilo v červnu 1941, kdy byl (jako bývalý legionář) Bedřich Linhart penzionován.[7]

Zatčení ...[editovat | editovat zdroj]

Vazební fotografie z Pankrácké věznice (rok 1944)[9]

Bedřich Linhart byl zatčen gestapem v červenci 1942. Od léta 1942 do 20. října 1944 byl pak vězněn v Pankrácké věznici. [8] V pátek dne 20. října 1944 v 16:00 byl popraven v sekyrárně Pankrácké věznice v Praze. [8] Společně s ním byli téhož dne a prakticky ve stejnou hodinu (16:00) popraveni:[9]

Dovětek[editovat | editovat zdroj]

V roce 1951 se jeho "protivník" z ruských legií Josef Vodička stal členem ÚV KSČ. Ve funkci předsedy ÚV Svazu protifašistických bojovníků prosadil, aby z domu na Národní třídě v Praze byla odstraněna pamětní deska. Ta totiž obsahovala mezi jmény příslušníků československé policie, kteří zemřeli za války v boji proti nacismu i jméno jeho ruského "soka" - Bedřicha Linharta.[1] Deska byla obnovena až po Sametové revoluci (po roce 1989).[1]

Pamětní deska rodině Linhartových[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska bratrům Linhartovým

Na domě číslo popisné 1063 v ulici "Na Bitevní pláni" (orientační číslo 16; Praha 4, Nusle; nedaleko pražského Paláce kultury) odhalil dne 18. května 2015 (u příležitosti 70. výročí konce války) starosta městské části Praha 4 pamětní desku bratrům Linhartovým. [2] [p 1] V tomto domě žil Otto Linhart, který se (spolu se svými bratry: Bedřichem, Zdeňkem a Václavem) aktivně podílel na nekomunistickém protifašistickém odboji. O provedení pamětní desky a o textu na ní rozhodlo druhé jednání komise "Rady pro kulturu, volný čas a náboženské společnosti" dne 19. února 2015. Jako materiál byla zvolena černá leštěná žula s vyrytým stříbrným písmem a následujícím textem:

           RODINĚ LINHARTOVÝCH

ZA JEJICH OBĚŤ PRO SVOBODU ZEMĚ

         Václav Linhart
   * 21.7.1892    † 4.7.1942
       zahynul při zatýkání

          Zdeněk Linhart
   * 12.5.1888    † 17.1.1943
       zahynul v KT Stutthof

         Bedřich Linhart
   * 9.4.1886    † 20.10.1944
       zahynul v pankrácké věznici

         Otto Linhart
   * 24.9.1895    † 29.3.1980
  radiotelegrafista odbojové skupiny ÚVOD,
     dožil se osvobození v ilegalitě

MČ Praha 4, 2015

Bratři Linhartové[editovat | editovat zdroj]

Místa odpočinku[editovat | editovat zdroj]

Otto Linhart spolu se svojí chotí Boženou Linhartovou je pochován na pražském Nuselském hřbitově (Krčská ulice), ostatní členové rodiny Linhartů (Václav Linhart, Bedřich Linhart, Zdeněk Linhart) pak v hrobě rodiny Linhartů na Podolském hřbitově. [7] [5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zhotovení a následné odhalení pamětní desky bylo iniciováno Společností Václava Morávka a Karlem Ludvíkem z Československé obce legionářské z Jindřichova Hradce v druhé polovině roku 2014.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Jízda Valkýr, Mistři pěvci, s. 20, 167, 222. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b c d e f g POLÁK, David. Praha 4 odhalila pamětní desku bratrům Linhartovým [online]. www.praha4.cz, 2015-05-18 [cit. 2015-05-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b LUDVÍK, Karel. Otto Linhart, radista vysílačky domácího odboje Sparta I a jeho kameničtí podporovatelé: Výstava byla ukončena 30. dubna 2015. [online]. Městské muzeum v Kamenici nad Lipou, Náměstí Čs. armády 1, KAMENICE NAD LIPOU 394 70: [cit. 2015-05-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Ludmily Linhartové farnost při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze
  5. ↑ a b c d vojáci, hrdinové odboje - Otto Linhart; hrdina protinacistického odboje - radista vysílačky SPARTA [online]. Správa pražských hřbitovů, 2015-08-08 [cit. 2015-10-22]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Bedřicha Linharta farnost při kostele Narození Pany Marie v Michly
  7. ↑ a b c d e f g LUDVÍK, Karel; POBŘÍSLO, Pavel. Bratři Linhartové, čeští Ryanové [online]. 2015-05-29 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 490. 
  9. ↑ a b c d e f RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 792; Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Linhart&oldid=22911602“