Karel Rameš

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Rameš
vazební foto z roku 1958
vazební foto z roku 1958
Narození1911[1]?
Praha
Úmrtí23. dubna 1981[1]
Praha
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Rameš (1911 v Praze[1]? – 23. dubna 1981 v Praze[1]) byl za protektorátu vězněn v pankrácké věznici. Ve vězeňském deníku, který si tam vedl se mu podařilo zachytit každodenní chod některých částí věznice a také popsat postup budování tzv. pankrácké sekyrárny.[2] Během výkonu funkce "chodbaře" se mu dařilo organizovat ilegální korespondenci mezi vězni jakož i riskantní vynášení motáků z oddělení k smrti odsouzených mimo objekt věznice.[2] Karel Rameš sice válku přežil, ale v padesátých letech dvacátého století byl komunistickým režimem odsouzen a uvězněn. Po propuštění (koncem šedesátých let dvacátého století) vedl osamělý život. Zemřel v ústraní na jaře 1981.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Karel Rameš byl za protektorátu (v letech 1941 až 1945[3]) vězněn (hospodářský delikt[3]) v policejní věznici gestapa v Praze na Pankráci. Tady působil jako jeden z chodbařů (vězňů, kteří se mohli po budově věznice pohybovat poněkud svobodněji) a někdy i pomocník fotografa.[4][3] Rameš organizoval ve věznici ilegální korespondenci vězňů[2] (a to nejen mezi celami, ale i mezi vězni a jejich příbuznými). Podařilo se mu pronikat i na oddělení II/A (kde byly ve 20 celách umisťovány osoby odsouzené nacistickými okupačními soudy k trestu smrti)[2] a vynášet odtud různé dokumenty, motáky a tzv. škrabky – vzkazy, které se schovávaly mezi prsty.[5] Některé písemnosti si opisoval a zároveň si vedl podrobný deník.[4] Takto shromážděné materiály se mu podařilo dostávat mimo zdi věznice. Po válce je uspořádal do dvoudílné knihy "Žaluji – Pankrácká kalvárie", ve které podrobně popsal jak vypadal život na "oddělení smrti" II A.[5]

Proti oknům naší cely, v přízemním traktu IIa, vyklidili Němci hromadné ubytovací cely čís. 29, 30 a 31. Zedníci tam buší do zdi, elektrotechnici pracují o překot, neboť se tu staví sensace protektorátu, Prahy a Pankráce – "sekera". Drážďany už nestačí stínat naše hlavy a na Pankráci čeká zas šedesát nových odsouzenců k smrti. Dlouho do noci slyšíme hlučnou práci řemeslníků, úder za úderem přibližuje hrůzné zahájení poprav sekerou. Děsivé divadlo je připravováno s německou důkladností a rychlostí. Každým úderem kladiva, každou vteřinou přibližuje se první duben, kdy má být zahájen "provoz". Šedesát odsouzenců čeká a poslouchá rány do zdi – konec nadějím a snům.

Karel Rameš, tajný vězeňský deník, [6]

Vězeňské osobnosti a umění[editovat | editovat zdroj]

Vězni na celách smrti museli pracovat (například lepit pytlíky), takže měli k dispozici materiál k psaní motáků či různým uměleckým projevům. Například akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda vytvořil cyklus kreseb s náboženskou tematikou. Básník Jindřich Vichra v cele smrti dokonce psal poezii. Karel Rameš zachránil i básně Karla Vokáče a karikatury grafika Josefa Dryáka (17. května 1910 v Brandýse - popraven 8. října 1943 v 16.42).[3] Na cele číslo 41 dokonce od srpna 1943 vzniklo dvacet čísel vězeňského časopisu, který vězni zasílali pro obveselení na ženskou celu. Většina čísel tohoto časopisu, malby Jaroslava Lebedy a řada dalších písemností se zachovala právě jen díky chodbaři - vězni Karlu Ramešovi.[4]

Po skončení války[editovat | editovat zdroj]

Karel Rameš, vazební fotografie (1958)

Kniha "Žaluji – Pankrácká kalvárie" byla vydána v roce 1946 (pod pseudonymem "Karel R.") a kromě výše uvedených materiálů byla doplněna bohatým fotografickým doprovodem. O osobě Karla Rameše se po nástupu komunistického režimu nesmělo hovořit. [p 1] Dokonce byl v roce 1958 zatčen (20. května 1958 v rámci akce Hradecký[7]) a v roce 1959 odsouzen za údajnou velezradu k desetiletému žaláři.[5] Při Ramešově zatčení mu byl orgány státní tajné bezpečnosti (StB) mimo jiné zabaven i poměrně rozsáhlý rukopis "Žaluji – národní kalvárie za vlády komunismu". Ten popisoval osudy politických vězňů komunistického režimu a byl zamýšlen jako pokračování dvoudílné Pankrácké kalvárie.[5] Tento zabavený rukopis se ztratil.[8]

60. léta[editovat | editovat zdroj]

Po odpykání trestu byl Karel Rameš propuštěn koncem 60. let dvacátého století na svobodu. Na svobodě vedl rozporuplný osobní život. Někteří blízcí příbuzní a známí s ním přerušili styky. Karel Rameš žil jako zapomenutý muž, který si přivydělával prodejem zmrzliny na Slapech.[3] Zemřel v ústraní v Praze na jaře roku 1981.

Vydané knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Karel, R. Žaluji: pankrácká kalvarie. 2. vyd. Praha: Orbis, 1946. 2 sv. [online]. [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  • Karel, R. Žaluji: pankrácká kalvarie. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 2 sv. [online]. [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Zdroj [3] uvádí, že Karel Rameš byl sedm let po skončení války (v roce 1952) uvězněn a odseděl si deset let za údajnou velezradu. Z vězení se dostal koncem 50. let[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Karel Rameš [online]. Databáze autorit [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Karel Rameš). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 492. 
  3. ↑ a b c d e f g Karel Rameš [online]. Databáze knih [cit. 2016-04-05]. Zdroj životopisu: Stanislav Motl - Svědek z cely smrti. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. Obsahuje rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě. 
  5. ↑ a b c d KOURA, Petr. „Je to vůbec nemyslitelné, že něco takového se může ve 20. století stát“ – Pankrácká „sekyrárna“ neboli oddělení II A. Paměť a dějiny. 2008, roč. 2, čís. 01, s. 155–161. Dostupné online. ISSN 1802-8241. 
  6. ↑ RAMEŠ, Karel + THIELE Vladimír, Žaluji: pankrácká kalvarie, strana 31
  7. ↑ Karel Rameš. [s.l.]: Ministerstvo vnitra, Archiv bezpečnostních složek (ABS), Číslo fondu/sbírky: 734; Název fondu/sbírky: Věznice Pankrác; Značka fondu/sbírky: 533; Datace: 1938 - 1958) Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22. (čeština, němčina) Karel Rameš - osobní sbírka: podklady ke knize Žaluji, věznice gestapa Pankrác, fotografie, skleněné negativy popravených, originály a fotokopie písemností z doby Protektorátu, motáky vězněných na Pankráci, přepisy vzkazů z cel, fotokopie knihy zemřelých Terezín. Materiály byly zabaveny při domovní prohlídce a zatčení Karla Rameše dne 20. května 1958 v rámci akce Hradecký. Sbírka není zachována kompletní, část byla vrácena původci, část byla v minulosti vyjmuta a využita k jiným účelům.  Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine.
  8. ↑ blogger "Šaman". Šamanovo doupě, Hospůdka u hřbitova, Čeští umělci za okupace. [online]. 2012-06-06 [cit. 2016-04-05]. 30. a 31. května 2012 proběhla v Malém sále Ústřední knihovny v Praze na Mariánském náměstí konference organizovaná Obcí spisovatelů a Městskou knihovnou v Praze. Tématem bylo kolaborace a vlastenectví v českém kulturním prostředí za protektorátu. Stručný obsah konference.. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Rameš&oldid=22977343“