Augustin Eugen Mužík
Augustin Eugen Mužík (15. května 1859 - 31. března 1925) byl český básník a překladatel. Vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, po celý život se věnoval literatuře, pracoval jako nakladatelský redaktor.
Jeho první sbírka, elegicky laděná Jarní bouře (1883) je velmi ovlivněna byronismem a romantismem vůbec, tento charakter ale v dalších sbírkách ustupuje do rezignovaného klidu, inspirovaného částečně českým venkovem a související také s náboženským laděním (Hlasy člověka, 1883, Květy polní, 1887) a poté do náboženské vroucnosti a také do soucitu s trpícími chudými (ve své době nejvíce ceněná sbírka Písně života, 1894). Jeho básně se inspirují husitským hnutím (báseň Duchu Husovu), ale i aktuální sociální tématikou (básně Chrám bosých a Epištola k českému dělnictvu). Psal také epiku, básně v próze, povídky a novely, všechny byly publikovány časopisecky a oproti lyrice trpí přílišnou rozvláčností.
Na sklonku života se pokusil také o drama. Ve své době byl velmi ceněn pro „rozsáhlý obzor jeho myšlení a schopnost přesné formy“,[1] od roku 1921 ale nebylo žádné jeho dílo publikováno. Věnoval se také překladům, především poezie z němčiny, angličtiny a ruštiny.
